Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >Richter Altbier 13°
pivo dusseldorfského typu (altbier) 
7
Redaktor
PanVrchni
,
30.5.2016
čepované (pivovarská restaurace Dvorce, Praha)
Altbier o 13% EPM od známého pražského pivovarníka pana Richtera jsem ochutnal v pivovarské restauraci Dvorce v Praze. Voněl méně nápadnou, ale příjemně ovocitě sladovou vůní s nádechem chmelu.
Barvu mírně zakaleného piva bych opsal jako "rudnoucí jantar". Bílo-okrová, středně hustá pěna pěna celkem držela většinu doby pití piva.
V chuti mě Altbier uvítal vteřinkou spíše plnějšího sladu, který se záhy zhoupne do velmi příjemné jemně karamelově nasládlé grapefruitové ovocitosti. Velmi příjemné. Vše doprovází zprvu nenápadná, ale pozvolna sílící a zřetelnější chmelová hořkost, která se nakonec v závěru chuti proti stále trvajícímu sladu i prosadí.
Harmonie mi připadala velmi dobrá a pitelnost též.
Dosud jsem v tomto pivním stylu myslím pil jen vyškovský Altbier ze série Cross world a Altbier od pana Richtera je o něco sladovější a asi i o fous "těžší". Každopádně jde o velmi dobré pivo, které vydrží bavit a těšit velmi, velmi dlouho.
Na to, že obecně nevyhledávám/nesnáším tmavá piva, je toto bomba. Pokud bych posuzoval se zavázanýma očima, zřejmě bych tipoval na max. polotmavý vyladěný ležák - ale ve skutečnosti jde o skutečně tmavý speciál, kterýžto obecně ze své podstaty vykazuje úplně jiné chutě. Eliška je zatím jediné tmavé pivo, které jsem nedopil jen ze slušnosti, ale prostě proto, že skutečně chutnalo. Čepovaná verze je pak ještě pitelnější.
Návykovost a pitelnost poličských piv je téměř prokázána... :)
Není to tak hrozné, na rozdíl od koncernového bratříčka Budvaru znatelně hořčí, byť chvílemi ne úplně příjemně. Nejvíc mi vadí v chuti ta připálenost ala dřívější Krušovice či Starobrno. Přece jen Budvar je o dost elegantnějším pivem, i když na jeho sladkost člověk musí mít vysloveně náladu.
Pardál byl zamýšlen a konstruován jako pivo pro lidové masy, což se ovšem dosud nestalo, a davy zhusta dávají přednost nezničitelnému G či Staropramenu...
Za mě je to typicky letní vodovější pivo, ale požitek se nekoná.
Cechmistrovský Grunt - prémiový světlý ležák 12°
světlý ležák
5
Štamgast
Kvicala
,
28.5.2016
Albertek Pce
Dosti přímočaré až osobité pivo s poměrně plochou hořkostí, která může i ulpívat. Očekávání, které vyvolá exotický vzhled, je následně nenaplněno - alespoň za mě. Čekal bych lepší vybalancovanost, sladová složka je prakticky neznatelná, tudíž pitelnost diskutabilní. Určitě to není pivo na celovečerní popíjení, víc než 1 láhev bych asi nedal.
Musím súhlasiť s Morom a aj s neskoršou reakciou Kvicalu. Je to špeciál a veľmi, veľmi vydarený a tak k nemu treba aj pristupovať, kto hľadá horkosť, musí ísť inam, tu ju určite nenájde... Fantastické, plné sladové telo tohto špeciálu je presne to, čo ma dostalo. Nádherná, tmavá jantárová farba je už len čerešničkou na torte. Plus, musím poznamenať, že toto pivo je aj veľmi zradné, vysoká stupňovitosť vobec nie je v chuti cítiť.
Lobeč Imperial stout 18°
Russian/Imperial stout
9
Redaktor
PanVrchni
,
27.5.2016
lahev (zakoupena v Bad Flash bar, Krymská 2, Praha)
Imperial nebo též Russian stout není v českém pivním rybníčku nijak hojně zastoupen a tak jsem s povděkem sáhl po lahvi Lobeč imperial stoutu a nenechal se odradit vyšší cenou.
Voněl komplexní, silně nasládle až "pečeně" kávovou, lehce marmeládovou i praženou vůní, dokonce jsem měl ve vůni pocit nádechu oříšků.
Temně hnědorudé pivo velmi hutné konzistence se ve sklenici doslova válí. Někdo by možná čekal sladovou bombu, ale chyba lávky - pivo je plné komplexní chutí kvalitní hořké čokolády a kávy s náznakem tříslovin a dosti suchým tělem.
Následuje praženě hořčí doznění, do něhož konečně promluví i lehká chmelová hořkost, avšak hořkost pražená jednoznačně a dlouze dominuje.
Vše je bezvadně harmonicky sladěno a pitelnost je překvapivě, na pivo o tomto obsahu alkoholu až nebezpečně, vysoká.
Nu - tohle je tedy jízda. Ještě jsem nezažil české pivo, které by svou komplexnost dokázalo takto cudně skrývat v harmonii, suchosti a pitelnosti. Na tuzemském trhu pro mě dosud nevídaný kousek, zvláště s ohledem na obtíže, s nimíž se potýká mnohý český pivovar jen při snahách uvařit jakékoliv svrchně kvašené pivo. Toto je zkrátka jiná liga a navzdory vyšší ceně musím říct - koupit Lobeč Imperial stout se rozhodně vyplatí.
Královna pivní nudy na českém trhu, Stella Artois, má ještě nealkoholickou sestru, zvanou Stella Artois N.A, prodávanou pokud vím jen v lahvích a vařenou v Maďarsku(!).
Po jejím přelití do sklenice jsem byl oblažen nezrale mladinovou vůní, vznášející se nad čirým nápojem slámovo-zlaté barvy.
Řidší pěna opadla na 3 cca mm vrstvičku, pak už držela.
V chuti se projevuje táhlou monotónní nasládlostí (slad a kukuřičný surogát?) s trochou mladiny a slabou, poněkud oddělenou a mírně trpknoucí hořkostí. Říz piva byl vyšší a pitelnost podprůměrná.
Při pití fádních piv často recenzentovi rychle dojdou slova, a totéž se mi stalo i s nealko Stellou. Sice mi paradoxně přišla o něco poživatelnější, než její alkoholická sestra, nicméně i tak jsem rád, že mám její recenzi za sebou.
Štětináč mě obdaroval pivem, které se nemohlo jmenovat jinak, než Kočičí pracka... Ehm, tedy - nebyl to Štětináč (díky, Ríšo!) a pivo se nejmenovalo Kočičí pracka, ale Černá pracka, takto tmavý speciál s praženými žitem vařený v pivovaru v Kostelci nad Černými lesy.
Černá pracka voněla zemitě kávovou, mírně hutně nasládlou vůní, pěna byla po přelití do půllitru až "rezavě" béžová, dosti hustá a jen pomalu klesala na hladinu hustého moku velmi temně hnědorudé barvy.
Hned na úvod mě uvítala výrazná kávově pražená chuť, přehupující se až do dosti zřetelné spálenosti či připálenosti. Ta je bohužel vjemem, který na sebe strhává pozornost a dá málo příležitostí k projevu sympaticky suššího, přitom však plného těla s náznaky kvalitní hořké čokolády.
Tato "připálenost" posléze zhořkne, spojí se s jemnou (a lehounce aromatickou) hořkostí chmelovou a posléze ji v závěru chuti přehluší.
Díky velmi dobré harmonii a až hebké suchosti těla je pitelnost překvapivě dobrá, ovšem musí se přepít ona "spálenina". Nešlo by to bez ní? Snižuje dojem jak zde, tak i u jinak dobrého ležáku Vycpaná vydra a vzhledem k chvályhodnému záměru společnosti Dej Bůh štěstí, s.r.o. dělat pohostinství poctivě je to dvojnásobná škoda. Kéž by to podařilo doladit!
Tak jsem se v pražské restauraci Zlý časy, dostal k Tamboru jedenáctce (je zde velmi často na čepu) a nelitoval jsem. Voněl nasládle sladovou vůní, pěna byla hustá, bílá a stabilní, barvu čirého piva bych označil za světle zlatou.
Mj. jsem díky čepované variantě a dobré péči o pivo neměl problémy s řízem – ten působil jemně a přirozeně. Chuť Tambora 11 bych opsal slovy: harmonické plné tělo s pěkně táhlou chlebovostí a neagresivním chmelením, které přechází v mírně táhlou hořkost.
Dokonalá harmonie a jakási nenásilnost ústí ve vysokou pitelnost. Komu připadá Tambor jedenáctka příliš „obyčejný“, tomu bych odpověděl dvěma slovy: harmonie a pitelnost.
Tambor je tedy neokázalý, ale přesto velmi kvalitní český ležák, který jako by velkovýrobcům vzkazoval: podívejte se: opravdu je taková věda uvařit kvalitní a nešizenou jedenáctku?
Rebel Řezaný ležák
polotmavý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
20.5.2016
čepované (restaurace Zlý časy, Praha)
Rebel řezaný – ležák rubínové barvy - jsem pil v pražské restauraci Zlý časy. V pěně voněl trochou karamelou, ovšem po (dosti rychlém) opadnutí pěny se nad hladinkou vznášel i podstatně méně příjemný alkoholový odér.
Snad kvuli němu jsem neměl očekávání nijak vysoko, avšak chutí mě řezaný Rebel příjemně překvapil - jde o vyvážený polotmavý ležák, kde je jemně cítit karamel i světlý slad (dobře propojené) spolu s jemňoučkým tónem praženosti. Sladu dává meze vskutku nenápadná chmelová hořkost.
Vše je dohromady dobře sladěné a nečekaně dobře pitelné.
Rebel řezaný tedy sice není pivem neobyčejně zajímavým, zato však poctivě působícím, harmonickým a pitelným.
Svátečný speciál pro drsný chlapy, těmito slovy je uvozován světlý speciál čtrnáctka Rebel Drsoň. Vžívám se do role drsňáka, který si k uctění památky Cyrila a Metoděje otevírá na bíle prostřeném ubruse lahev havlíčkobrodského speciálu, a nasávám jeho vůni. Ta je ovocitě nasládlá, až „bonbónová“.
Pěna pak bílá, poměrně hustá a stabilní, barva sytě zlatá.
V ústech se tento Drsoň předvádí aromatickou, voňavou až mírně bonbónovou ovocitou nasládlostí (danou patrně kombinací sladu a chmelu Kazbek), pak se rozvine plné sladové tělo a následuje drsnější, až svíravně hořké doznění, které vydrží v ústech dlouho po doznění sladu.
Průběch chuti aromatický chmel s nasládlostí-plná sladovost-svíravě hořký chmel se mi zdá poněkud méně obvyklým, nicméně po vpití se je příjemný a pivo celkem slušně pitelné.
Rebel drsoň tedy dle mého soudu představuje krok vpřed především v poctivějším a zajímavějším chmelení. Za ochutnání určitě stojí.
Stará škola - Houwárek 12°
světlý ležák
9
Štamgast
ladic
,
16.5.2016
pivovar chudenice, pivnice u kance, plzen
když si chci pochutnat na pívu a i když jsem plzeňák a piju prazdroj, tak tohle je něco co mě udělá... opravdovou radost..
Zemské pivo - polotmavá 13°
polotmavé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
16.5.2016
restaurace Zemského pivovaru v Dominikánském dvoře, Praha - Braník
Zemský pivovar pracuje na obnově starého dominikánského klášterního pivovaru v Praze – Braníku. V současné době je v jeho dvoře zahrádka a vcelku útulná, byť montovaná, restaurace, kde čepují piva vařená převážně v Chotěboři.
Zemská polotmavá třináctka voněla po karamelu a trošce kávy. Řidší béžová pěna postupně opadávala, barva byla temně hnědá s rudnoucími světlejšími odlesky.
Po napití pivo dosti výrazně „řízlo“. Chuti vládne příjemně chuťově bohatý, oblý slad s karamelovými a též až mírně medovými tóny. Hořkost střední intenzity posléze dozní ve znatelném, ale vcelku málo rušivém „extraktově“ trpkém doznění.
Jinak jsou chuti dobře propojené a pitelnost také dobrá.
Nebýt té trpčí stopy v závěru, byla by Zemská polotmavá třináctka velice slušným pivem. I tak ovšem stojí za ochutnání a výrazně převyšuje velkoprůmyslový standard.
Trochu řídké, s absencí chmelové vůně a s trochou hořkosti někde vzadu. Pít se to dá, ale žádná sláva. U nás na jihu Čech není k mání, ačkoliv mezi profláknutými značkami G a S by si zřejmě své místo našel.
Tmavý ležák Rebel z Havlíčkova Brodu jsem ochutnal ve známé pražské vícepívové pivnici Zlý časy. Voněl sladovo-karamelovou vůní, barva piva byla temně hnědá, pěna béžová, středně hustá.
V chuti se projevil lehce nasládlý karamelový slad s mírně kávově praženým dozněním, kterému nenápadně sekunduje slabá hořkost chmelová. V pivu se též mírně projevuje jakási „zemitost“, typická pro piva z Havlíčkova Brodu.
První doušek na mě nepůsobil tolik harmonicky, ovšem po vpití se (cca 2 – 3 loky) se chutě rychle srovnaly a pivo působilo příjemně, ne příliš sladově a pitelně.
Říz byl přiměřený a přirozený a pitelnosti taktéž pomáhal.
Vcelku tedy tmavého Rebela považuji za slušný tmavý ležák z průmyslového pivovaru, který navíc lze pořídit za příznivou cenu.
Stout, kde mimo "tradičních" suroviny byl přidán i pražený ječmen a pivo leželo na dubových chipsech.
Výsledkem je nápoj s tóny čokolády, smetany a jemnou linkou tabáku.
Pitelnost i při této síle výtečná!
Bohemia Regent Premium kvasnicový 12°
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
12.5.2016
čepované (restaurace Florián, Jílové u Prahy)
Kvasnicovou a nefiltrovanou variantu třeboňského světlého ležáku Regent jsem ochutnal v restauraci Florián v Jílovém u Prahy, kde je, pokud vím, trvale na čepu.
Kvasnice se projevují v slámové barvě kalného piva i ve vysloveně kvasnicové vůni.
Středně hustá bílá pěna pomalu postupně opadávala.
Chuti vládne jemnější, příjemný a vyvážený slad, oživovaný velmi znatelnou chutí kvasnic. Hořkost je slabší a v samém závěru doušku se projeví nepatrně trpknoucím „drnknutím“.
Pivo je sladěné, středního až mírně vyššího řízu a velmi dobře pitelné.
Kvasnicový nefiltrovaný Regent je tedy nekomplikovaným příjemným ležákem, kterému kvasnice notně dodávají na živosti a pitelnosti.
Vyvážená kvalita neměnící se s časem, překvapivě příjemná chuť. Velmi dobrý poměr "cena - výkon".
Zlatá labuť APA 13°
American pale ale („APA“)
7
Redaktor
PanVrchni
,
10.5.2016
čepované (restaurace Pod Lipami, Praha - Vršovice)
Pivovarský dvůr Zvíkov má s vařením svrchně kvašených piv dlouhé zkušenosti, i zúročil je v APA Zlatá labuť vařené na 13% EPM.
Ta voněla svíravě chmelově citrusovou vůní, připomínající grapefruit a pomeranč.
Nad kalným pivem barvy zralých meruněk pevně seděla čepice světle okrové, husté a stabilní pěny.
Pivo se uvede sebevědomým současným nástupem aromatických chmelů i susšího ovocitého sladového těla.
Následně chmely převezmou vládu a dosti hořkým citrusovým dozněním, s tóny citrónu, grapefruitu a snad i pomela, trvajícím mnoho vteřin.
V chmelení je hořkost je s aromatickou složkou pěkně vyvážená a ladně spolupracuje se sladem, což společně s neagresivní střední nasyceností pomáhá vysoké pitelnosti.
Zlatá labuť ze Zvíkova je tedy podařená a pitelná APA, která vydrží vaše chuťové pohárky bavit hezky dlouho.
S velikým potěšením jsem včera Regenta 11 zaregistroval v čepované verzi v místě, kam jezdíme na chatu - dosud to byl výsadní region katastrofálního G 11 Excelent. Takže toto zjištění mě dosti pozitivně naladilo, což bylo následně potvrzeno samotným pivním zážitkem.
Toto pivo se pije naprosto báječně, má velmi příjemnou nenásilnou hořkost. Ano, někdo by mohl říci, že je vodové, pokud denně pije různé ejly a speciály. může se to tak jevit. Nicméně objektivně jde o velice pitelné, lehké, a barevně skutečně "supersvětlé" pivo za více než dobrou cenu (21 Kč).
Zlatá Labuť tmavá 13°
tmavé speciální pivo
8
Redaktor
PanVrchni
,
8.5.2016
čepované (restaurace Pod Lipami, Praha - Vršovice)
Černou třináctku Zlatá labuť jsem pil v restauraci Pod Lipami v Praze-Vršovicích, kde mají stabilně na čepu různá piva ze Zvíkova.
Její barva takřka odpovídá označení „černá“ – řekl bych velmi temně černohnědá a neprůsvitná. Vizuální dojem korunuje hustá a trvanlivá béžová pěna.
Pivo vonělo převážně po kávě.
Po napití se výrazně projevila hezky plná chuť kvalitní hořké čokolády s neotřelou a příjemnou lehounkou stopičkou mandlí a jemně kávovým zakončením. Velice harmonické středně plné až plnější tělo je pěkně vyvážené mezi suchostí a sladkostí – zpočátku mi připadalo spíše sušší, s dalším pitím se však projevila sladší složka chuti.
Chuti jsou opravdu výtečně sladěné a pitelnost velmi dobrá, s přihlédnutím ke stylu by se dalo říct i výborná.
Čili – za rozumný peníz jsem v černé Zlaté labuti objevil vynikající, čistý, vyvážený i osobitý tmavý speciál, který se rychle dostal na přední příčky v mém pomyslném žebříčku tmavých piv.
Dosti příjemné ochucené pivo, byť voltáží nejde o speciál (5,0 %). I zde je přítomna jistá dávka osobitosti, mírná opatská zatuchlinka, ale neruší. Obecně medová piva mohou někdy představovat regulérní tlamolep, v tomto případě ovšem nalezli v Broumově zlatou střední cestu a stvořili opravdu vyvážené a dobře pitelné pivo. I když na celovečerní popíjení to úplně stvořené není, ledaže by člověk byl synem včely medonosné :)
Uhříněves - Blondie Golden ale
pale ale
7
Redaktor
PanVrchni
,
6.5.2016
čepované (pivovar Uhříněves)
Pivovar v Uhříněvsi má v nabídce i světlý ejl, nazývaný Blondie Golden ale.
Ten voněl příjemně citrusovou vůní, jež mě upomněla na mandarinky. Barva by snad byla „golden“, tj. zlatá, ale zakalenost kvasnic lesku tohoto zlata značně ubrala. To bílá kompaktní a jen pomalu klesající pěna působila přiměřeněji.
Co se týká chuti - po napití se rozvine harmonické sušší tělo s ovocitým sladem, připomínajícím mandarinky, a aromatickým, mírně hořkým ladně citrusovým zakončením. Chuti jsou dobře sladěné a harmonie spolu se střední nasyceností ústí ve výbornou pitelnost.
Souhrnem jde o trochu méně chmelený, ale vyvážený ejl, který do člověka padá úplně sám. Prostě Blondie Golden ale byla zdaleka nejlepší položka, kterou jsem v Uhříněvsi pil a nikdo se asi nediví, že jsem u ní i přes vyšší cenu zůstal po zbytek večera.
Uhříněves - Alois světlá 14°
světlé speciální pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
5.5.2016
čepované (pivovar Uhříněves)
Nejsilnějším pivem, které v restauračním minipivovaru v Uhříněvsi bylo v době mé návštěvy možno ochutnat, byla světlá čtrnáctka místní značky Alois.
Poněkud zakalené pivo slámové barvy vonělo lehce po sladu a kvasnicích, pěna byla bílá, středně hustá a pomalu opadávající.
Chuťově se projevuje harmonické, ale nikterak nápadité sladové tělo oživované kvasnicemi a uzavírané opravdu jemnou hořkostí. Typově mi trochu připomnělo pivo (taktéž světlou čtrnáctku) Starý Hrad.
Aloisových 14% EPM není v plnosti či komplexnosti chuti moc znát a celkově si od takovéhoto speciálu slibuji trochu více, než jen vysokou pitelnost, nenápadný slad, trochu kvasnic a nadprůměrný obsah alkoholu – zvláště, když cena není nijak nízká. Snad se to povede do budoucna trochu vyladit.
Docela slušná jedenáctka. Cena je jen o 1 Kč vyšší než u Březňáka 10, za ní dostanete pivo zajímavější tmavší barvy, s výraznější chutí i chmelovou vůní. Za ty prachy dobrá volba.
Uhříněves - Alois polotmavá 13°
polotmavé speciální pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
3.5.2016
čepované (pivovar Uhříněves)
Polotmavá třináctka bývá v nabídce minipivovarů klasickou položkou a výjimku netvoří ani pivovar v Uhříněvsi se svým polotmavým speciálem Alois.
Polotmavý Alois voněl převážně kvasnicovou vůní s trochou sladu. Barva kalného piva byla měděná až jantarová. Špinavě bílá, středně hustá pěna celkem držela.
Chuť je celkem jednoduchá: vládne v ní jemnější, nasládlý a mírňoučce karamelový slad se znatelnou porcí kvasnic a minimem hořkosti. Harmonie je velmi dobrá a pitelnost též, ale s chmelem se tady šetřilo a velkou část plnosti suplují kvasnice, i tak ovšem tělo působí dosti "štíhle".
Vcelku na mě tedy Alois 13 působil jako neambiciózní minipivovarská třináctka, pitelná a živá, ovšem vařená spíše s ohledem na výnos, než na nějakou oslnivou kvalitu.
Nový pivovar v Uhříněvsi vaří několik druhů piv a produkce se samozřejmě opírá o český ležák, zde v podobně světlé jedenáctky Alois.
Ta je mírně kalným pivem zatlumeně slámové barvy s bílou, středně hustou a jen pomalu opadávající pěnou, nad níž se vznáší kvasnicová vůně.
Chuti vládne jemný, mirně nasládlý slad s nepatrnou stopičkou “připálenosti”, celkem velkou porcí kvasnic a slabou hořkostí, která jakoby se v úplném závěru doušku spojovala s onou stopičkou “připálenosti”. Pivo je dost “krátké” i trochu vodové, na jazyku se něco děje tak čtyři vteřiny a pak je konec.
Jedenáctka Alois je tedy celkem klasická minipivovarská jedenáctka – harmonická a pitelná, ale též trochu prázdná a celkově ničím kladně nevybočující z komerční minipivovarské produkce.