Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >Chlumecký Vít
pšeničné pivo 
8
Redaktor
PanVrchni
,
27.2.2014
čepované (kavárna v Cross clubu, Praha 7 - Holešovice)
Pivovar ve Vysokém Chlumci spadající pod pivovarskou skupinu pivovary Lobkowicz, doplňuje soubor českých pšeničných piv svým svrchně kvašeným ležákem Chlumecký Vít a to nejen formálně: Chlumecký Vít je totiž povedené pšeničné pivo.
Ale pěkně popořadě: jeho barva je dřevová, velmi kalná a pěna hustá, bílá a trvanlivá, vůně pak hezky ovocnatá jako u všech dobrých pšeničných piv.
Taktéž optimistická chuť odpovídá všemu, co čekáme od dobré "pšenice" - lehká ovocnost, a mírná kořenitost na podkladu kompaktního, "mazlavého" těla, to vše dává dohromady velmi uspokojivý, vyvážený dojem.
Pil jsem ho v kavárně klubu Cross v Praze - Holešovicích a zde měl Chlumecký Vít přiměřený, jemnější říz a správnou teplotu, obé umocňující jeho už tak výtečnou pitelnost.
Ve Vysokém Chlumci opět odvedli dobrou práci a máte-li rádi pšeničná piva, Vít vás jistě nezklame. Nemáte-li k nim dosud vztah, může být Vít klidně vaším "odrazovým můstkem" k jejich ochutnání.
Velmi kvalitní pivní počin, jedna z TOP dvanáctek na tuzemském trhu. Navíc se standardní a nekolísající kvalitou.
Po dlouhém sladovém nástupu se dostaví mírná chmelová hořkost, která postupně nabírá na intenzitě, až přebere vládu zcela. Bohužel, hořkost se stává ulpívací, což jistě na požitku z konzumace nepřidá. Ve složení cukr a chmelový extrakt. Jinak poměrně slušná a pitelná jedenáctka.
Vcelku velmi průměrná "desítka", které je sice prosta rušivých vlivů, ale je poněkud nudnější i vodová. Pivo na žízeň, které se rozhodně dá pít prakticky v neomezeném množství, ale po čase se nebudete moci upomenout, jak vlastně chutnalo.
Tmavý ležák mírně vybočující ze značně devastované produkce smíchovského pivovaru (v pivu chybí obligátní maltózový sirup, který jinak cpou do skoro všech ostatních piv). Na úvod káva s trochou karamele, tělo poměrně prázdné. Dojezd sušší opět s kávovou linkou. Není to sice žádný zázrak, ale pít se to i dá.
Staropramen Černý
tmavý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
24.2.2014
čepované (Restaurace U Smoliků; Nádražni 893/44; 150 00 Praha 5 - Smíchov)
Ze smíchovského pivovaru Staropramen nevytékají jen světlá piva různorodé jakosti, ale též jeden černý proud, který podle mě stojí za pozornost ze všech Staropramenů nejvíc.
Ano, jedná se o Staropramen Černý, takto tmavé pivo s kvasovou, lehce kávovou vůní a hustou pěnou (moc hezky béžovou v porovnání například s bílou pěnou u černého Kozla). Barva piva záleží na osvětlení, při čelním světle se zdá až dehtová, v protisvětlu pak hnědo - rubínová.
Chuť černého Staropramenu je lehčí, ale příjemná kávovo - sladová. Projev je poměrně svěží a sušší, i když ne tak suchý jako třeba u černých Krušovic; nevtíravě se totiž ozývá i sladší složka chuti.
Jakožto tmavé pivo je Staropramen Černý také překvapivě dobře pitelný.
Na pivovar, který v posledních letech proslul především postupnou degradací kvality svých piv, jde o překvapivě dobrý kousek a dobrou volbu zejména v čepované variantě.
Zlínský Švec - polotmavý ležák 11°
polotmavý ležák
4
Redaktor
PanVrchni
,
20.2.2014
Restaurace Kulový Blesk, Sokolská 1499/13, 120 00 Praha 2
V restauraci Kulový blesk v Praze se nabízená piva točí jak apoštolové na orloji a tak se tu kromě známých sv. Petrů či sv. Tomášů občas objeví i nějaký méně známý světec; v mém případě to dokonce ani nebyl apoštol, nýbrž prostý Švec ze Zlína.
Tímto Ševcem mám samozřejmě na mysli pivo, jmenovitě polotmavý ležák Zlínský Švec, který mě zaujal hnědorudou barvou a hustou nažloutlou pěnou.
Střední říz Ševce podporuje dobrou pitelnost.
V úvodu chuti jsem cítil lehounkou nakouřenost a posléze kvasovost, po nich však následovalo i cosi jako jalová drožďovost s mírně nakyslým zakončením.
Švec má coby polotmavý ležák překvapivě lehké či "tenké" tělo a úplně nejlepší na něm jsem shledal pitelnost, která byla zřejmě dána relativně jednoduchou chuťovou strukturou.
Možná jsem měl jen smůlu na horší várku, nicméně polotmavý Švec mě bohužel nenadchl - spíše mi připomněl, že rovnice "pivo z minipivovaru = dobré pivo" rozhodně neplatí automaticky.
Výčepní pivo s lavinovým efektem a vyšší barvou, která je způsobena přídavkem karamelového sladu. Díky faktu, že je ze sudu tlačeno dusíkem, vytváří při správném čepovaní nejen zajímavé efekty ve sklenici, ale také je potlačen klasický říz tohoto piva. Velmi dobře pitelné, bez jakýchkoli rušivých podnětů. Bohužel, hostinští a restauratéři se mu vyhýbají a pokud jej nabízejí, pak jako záležitost pro ženy - což je samozřejmě nesmysl.
Standardní pivo, které nijak nevybočuje z řady. Nese s sebou typický znak veškerých piv z produkce Pivovaru Nová Paka a tím je jistá "připálenost" (projevuje se ve vůni i chuti). Pokud si na ní zvyknete, pak vám budou piva chutnat.
Kvalitativně rozhodně nejhorší položka z portfolia pivovaru v Uherském Brodu. Pivo, které se mělo stát nástupcem piva OLŠAVAN, což se rozhodně nepodařilo. Nabízeno v marketech pro potřeby pijáků s nejnižšími nároky na pivní požitek.
Nutno poznamenat, že kmenové várky "kozlích" piv se pohybují lehce nad 13,5°Plato, pak ředění odplynovanou vodou a CO2 + další nechutnosti. Pokud srovnáme Kozel 11° a Kozel Premium - pak druhý jmenovaný vychází jako zbytečný pivní počin = pivo, které pijí hlavně ti, kteří se nechají rádi masírovat všemocným marketingovým nástrojem - TV reklamou. Chcete-li za málo peněz píti nápoj podobný pivu, pak jste zde doma.
Velkopopovický Kozel Premium
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
18.2.2014
Restaurace U Černého Vola, Loretánské náměstí 1, Praha 1-Malá Strana
Klasickou dvanáctkou, která provází (a občas také podráží) moje kroky už drahná léta, je Velkopopovický Kozel ležák.
Pívám ho v tradičně dobré společnosti v legendární hospodě U Černého Vola na Malé Straně v Praze. Pamatuji, když tu stál 17,50 Kč, a průběžně sleduji nejen vývoj jeho ceny (nyní byl za 30 Kč, cenu to na Malou Stranu velmi přijatelnou), ale též kvality. I hodnocený vzorek vstoupil do mého života právě zde.
Vůně ležáku z Popovic byla slabší kvasová, pěna hustá, bílá, tvořící ostrůvky.
Říz je dobrý, staří bardi z obsluhy U Vola roztočit Kozla rozhodně umějí.
Chuť je mírně mazlavá, se sladovými tóny, přiměřeně hořce chlebová, přičemž hořkost se docela dlouho drží (a ani po několikátém kousku úplně neodpadne).
Nějaké bodíky u mě Kozel Premium získává také slušnou pitelností.
Po delším pití bohužel poněkud zfádní, a přestože se občas znovu připomene i chlebovost vnímaná na začátku, na vysoké úrovni celou dobu zůstává především ona pitelnost.
Abych to shrnul: Velkopopovický Kozel "dvanáctka" model 2014 se mi jeví jako harmonický, slušně pitelný, avšak nijak extrémně zajímavý ležák, typově výrazně nevybočující ze stylu produkovaného velkými pivovary.
Ostřejší chmelový nástup doprovázený hutnějším sladovým tělem. Závěr opět chmelový. Světlý ležák se vším všudy, s ukrutnou pitelností.
Světlý speciál s hezkým tělem a výborně zvolenou (vyšší) hořkostí. Dobře pitelný, tělnatý až hutný. Dojezd dlouhý a velmi příjemný.
Rebel s kvasnicemi
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
16.2.2014
Restaurace Kulový Blesk, Sokolská 1499/13, 120 00 Praha 2
Havlíčkobrodského Rebela mám spojeného spíše s méně kulatými, nepodbízivými až "paličatými" pivy, která mají svou vlastní charakteristickou chuť.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem ve pražské hospůdce Kulový blesk, známé širokou nabídkou lokálních piv, ochutal ležák Rebel kvasnicový!
Jsem "ležákový typ" a musím upřímně přiznat, že kvasnicový Rebel si mě rychle získal. Nejprve zlatou, mírně kalnou barvou s pořádnou čepicí husté bílé pěny.
A poté, co mi ústa poškádlil dobrý říz a zalila je bohatá kvasnicová živá, bezvadně harmonická chuť, byl jsem lapen nadobro. Hořkost je přiměřená, neztratí se, ale ani neruší. Vypíchnout musím také úžasnou pitelnost. I přesto, že jsem se snažil se krotit, Rebel do mě tekl skoro sám a bylo těžké mu odolat - a proč taky?
Co bych dodával víc? Snad stačí říct, že původně jsem si kvasnicového Rebela dal na "rozpití" před složitějšími pivy a nakonec jsem u něj zůstal celý večer.
Pivní exotika nemusí vždycky vypadat jako "Bhútán King semi-pale ale extra sweet". Někdy na sebe vezme i podobu veskrze domáckou, jako kočka, která žila celý život za vaší postelí, aniž byste si jí všimli.
Podobným zjevením pro mě byl světlý ležák Bruncvík, zakoupený ve vietnamské večerce, do níž zjevně (dle obalu) doputoval přes velkoprodejnu Kaufland.
Pivo je vařeno v plzeňském pivovaru Staropilsen, který se snaží navodit dojem tradiční české značky. Ovšem podle webových stránek a dalších indicií jde spíše o investiční projekt přicházející poněkud překvapivě z Bulharska. Inu, proč ne - koneckonců trocha balkánského řízu naší domácí kočce může celkem prospět.
A jak si tento bohatýr stojící jednou nohou v Radbuze a druhou v Maritse vede na pivním kolbišti?
Před recenzí dlužno podotknout, že většina produkce pivovaru Staropilsen jde do plechovek, tedy obalu, jež považuji za nejméně kulturní a nejvíce vystihující finanční stránku piva jako "produktu", který se "vyrábí".
A jelikož u plechovkových piv není laťka mého očekávání nikdy příliš vysoko, nemusel Bruncvík k jejímu překonání skákat příliš vysoko.
Jeho vůně je kvasovo-alkoholová, barva docela pěkně zlatá. Pěna po přelití do sklenice řidší, nepříliš trvanlivá.
Chuť Bruncvíka je kvasová, středně plná s taktéž středně hořkým zakončením, které docela drží, i když ke konci trochu ulpívá.
Chuť sice nepůsobí nijak zvlášť lahodně, ale člověk svoje nároky nastavuje i vzhledem k ceně, a ta byla přijatelná.
Na všemožnou konkurecnci z pivně méně vyspělých zemí Bruncvíkovo kopí stačí. Ani tuzemského pivaře neurazí; nadšení však u něj vzbudí jen těžko.
Velmi kvalitní desítka - plná života i chutí. Tělo plnější, fantasticky harmonická a libá chmelová hořkost. Pije se zcela samo. Tak si představuji dobře udělanou desítku - výborně zahání žízeň a máte problém, ukončit konzumaci, tak moc chutná.
Světlý ležák Vévoda z pivovaru ve Vysokém Chlumci působí svou lahví v porovnání s křiklavými upoutávkami velkých pivovarů nenápadně, téměř zakřiknutě.
Pokud vás však víc než pozlátko pěkného vzhledu láká chuť experimentovat, můžete po této lahvi v obchodě směle sáhnout, neboť Vévoda dělá čest svému jménu a jen tak někým se zahanbit nenechá - rozhodně ne standardní produkcí většiny velkých pivovarů.
Už jeho vůně je příjemná, nasládle kvasovo-pivní a zlatá barva vysloveně láká k napití. Pivo z lahve napění středně hustou bílou pěnou, jejíž přirozený "lišej" zůstane na hladině dlouho a neopadne.
I lahvová varianta má po přelití do sklenice střední, přiměřený říz.
Chuť je pak mazlavě sladovo-chlebová se středně hořkým zakončením, které se za tělem vždy na pár vteřinek vynoří a pak odezní.
Na tomto pivo oceňuji také výbornou harmonii, lahodnost a podle mého gusta velmi dobrou pitelnost.
Snad je to právě tím nenápadným obalem, každopádně Vévoda pro mě představuje dosti podceňovaný ležák s vynikajícím poměrem ceny vůči kvalitě.
Pardál - marketingový zázrak. Budvar přizval k jeho vývoji běžné pijáky (povětšinou hojně konzumující největší český pivní skvost s názvem Gambri(h)nus) - tito jezdili do pivovaru, degustovali a připomínkovali. Všechny tyto podněty byly zohledněny při dalších várkách a výsledkem je právě Pardál. Jeho cíle nebyly nijak vzletné - ukrojit výše jmenovanému G co největší porci spotřeby. Podařilo se jim to dokonale. Nečekejte žádný zázrak, když si toto pivo poručíte - slušně zažene žízeň a to většinou dostačuje.
Kde že loňské sněhy jsou - sledoval jsem s napětím změnu vlastníka v souvislosti s kvalitou piva. Nic se nestalo a je to stále horší. Z kdysi nápaditého ležáku a standardní kvalitě se stala unifikovaná záležitost, které je lepší se vyhnout. Pivo fádní, nudné, nedobré. Ve srovnání s Původním produktem - katastrofa.
Klasická "desítka" z průmyslového pivovaru. Dry hopping jí více než prospěl a výsledkem je poměrně hořké a chmelově velmi příjemně aromatické výčepní pivo. Tělo poměrně plné, pitelnost výborná.
Další z propadáků a ohlupovacích produktů od firmy Molson Coors (v ČR Pivovary Staropramen + Ostravar) - opět spodně kvašený pšeničný ležák, kdy filtrovaného dojmu je docíleno podvodem, kdy je použit jablečný extrakt.
Nudné fádní pivo, které je ještě o kousek hůře poživatelné než jeho vzor ze Smíchova.
Žatec Xantho
tmavé speciální pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
11.2.2014
Prague Beer Museum na Náměstí Míru, Americká 341/43, Praha 2, 120 00
Pivo s trochu tajemným názvem Xantho ze žateckého pivovaru jsem ochutnal v pražském podniku "Prague beer museum" na Náměstí Míru.
Ve sklepení této pivní restaurace je bohužel dost tma, takže člověk musí použít značné představivosti, aby v přiložené nekvalitní fotografii viděl totéž, co jsem ve sklenici viděl já - tedy jak se nad hladinou černorubínového jezera jako ranní mlha vznáší hustá světle béžová pěna. Příjemná ovocitá vůně navozuje libé pocity, které podporuje přirozený, tradičně "žatecky" jemný říz.
Chuť tohoto černého speciálu je velmi bohatá, až téměř vínovitá, s patrnými tóny ovoce a malinkým alkoholovým čpením, uvozujícím přiměřeně hořké zakončení.
Porovnám-li Xantho například s tmavým Masterem, přesně vím, co Moro ve své recenczi Masteru myslel slovy "pivo velice únavné".
I přes vyšší obsah alkoholu a stupňovitost je totiž Xantho pivem nepřeslazeným a neulepeným a v rámci daného pivního stylu i poměrně svěžím.
Xantho prostě není jen ležák, jehož chuť byla zintenzivněna vyšší stupňovitostí a sladovitostí, ale je opravdu hezky strukturována díky obsahu dalších látek.
Z popisu piva výše celkem přirozeně vyplývá, že není vhodné na nějaké "klopení" či nedejbože hašení žízně. Xantho je vyloženě vychutnávací typ piva a pro milovníky tmavých speciálů je téměř povinností jej ochutnat.
Verze PET 1,5L, nefiltrováno.
Pěna je po nalití řidší, po chvíli klesá do slabší vrstvy, ale drží až na dno.
Barva je jasně zlatá, jemně zakalená.
Obecně vůni v českých ležácích příliš nevnímám, ale tento opravdu lehce a příjemně voní po chmelu a sladu.
Vychutnávám první napití, kterému vévodí výrazný říz a po něm rychle přebírá vládu chmelová hořkost. V počátečních doušcích není hořkost až tak výrazná, ale postupně přidává na intenzitě a mám pocit, že její chmelový základ začíná nabírat na exotičnosti spolu s dlouhým dozníváním po polknutí. Abych řekl pravdu, u českého ležáku jsem se s takhle luxusním podáním hořkosti ještě nesetkal. Tělo piva je sladově hutné a příjemně plné. Celkově na mě působí dojmem, jako by bylo o stupeň silnější, než je.
Konstatovat, že je zde všechno tak jak má, prostě nestačí. Je to vynikající a perfektně pitelný ležák, který je obdařen osobitým kouzlem, díky němuž je zážitek z jeho popíjení zcela jedinečný.
Opět musím přiznat, že od mého posledního setkání s "Koutem" někdy zhruba před rokem, si nevybavuji takhle exklusivní dojem z piva. Perfektní práce! Tomuto kusu tedy tleskám.
Samson Weizen
pšeničné pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
8.2.2014
čepované, Pivovarský klub na Florenci, Křižíkova 272/17, 186 00 Praha 8-Karlín
Pivovar Samson z Českých Budějovic vzal na vědomí zvýšenou poptávku po pšeničných pivech a hodil do ohně svoje želízko, přesněji řečeno, hodil do ohně Samson Weizen.
A Samsonovo želízko si v konkurečním boji nevede špatně. První ujištění, že jsme tam, kde máme být, nám dává na pšeničné pivo relativně tmavší, lákavá slámovo-zlatá lehce kalnější (ale ne kalná) barva.
Další body dodává moc příjemná, klasicky "pšenicová" ovocno-banánová svěží vůně.
V pivovarském klubu v Praze na Florenci čepovali pšeničného Samsona jen do malých sklenic (0,3 l), v nichž měl velmi dobrý říz.
Pěna mého pšeničného Samsona byla bílá, středně hustá. Z větší části spadla asi po 2 minutách, což je stav, který zachycuje fotografie.
Chuťově jde o klasické svrchně kvašené pšeničné pivo, svěží, lehčí až osvěžující, s ovocnými tóny, bez chuťových vad.
Přestože jsem podle všeho už pil chuťově bohatší pšeničná piva, je Samson Weizen solidně zvládnutá "pšenice", která milovníky svrchně kvašených piv nezklame.
Vcelku všední pokus o tmavý speciál. Pitelnost průměrná, pivo dosti únavné a není to rozhodně vinou vyššího obsahu alkoholu. Závěr - naleštěné pozlátko mající budit dojem kvalitního piva.
Pivovar Všeradice, Všerad India Pale Ale 14°, verze PET 1L.
Pro Zámecký pivovar Všeradice začínám mít poslední dobou tak trochu slabost.
Je to dáno tím, že u zrodu piva Všerad stál pan Matuška, ze stejnojmenného pivovaru v Broumech. První várky zámeckého piva vařil právě on a postupně předal technologii současnému sládkovi panu Divišovi. Recenzi píšu na verzi PET, kterou jsem dovezl z pivovaru po předchozím ochutnávání verze točené.
Pěna je po nalití řidší, nepříliš vysoká, ale drží i po delší době (stejně jako u točené verze). Barva je sytě zlatá až granátová, mírně zakalená.
A je to tu... hned po přičichnutí se začíná vybarvovat kaleidoskop vůní, které se linou ze sklenky nalitého moku a můj nos se vydává na exotickou dovolenou po ostrovech plných citrusů, hořkých grepů a vonných pryskyřic.Těžko vytrhávám mozek z voňavého úletu a pouštím se do pití.
První doušky piva se rozlévají po jazyku a já vím, že je vyhráno! Svěží nástup živě grepového řízu se přelévá v citrusové variace s pryskyřičnou hořkostí, která dohrává dlouho po polknutí. V dalším napití se projevuje plné a syté tělo piva, které však přináší skvěle osvěžující požitek z každého dalšího napití. Pitelnost této 14° IPY je nebezpečná. Neváhám označit zážitek z popíjení jako výlet do ráje piva! Skvělá a svěží IPA, a ačkoli je leden, mám pocit, že s tímto pivem cestuji do sluncem prozářených tropů.
Musím však opět přistát ve Všeradicích a zmínit jeden občasný nešvar, kterým zde toto pivo trpí. Po řadě degustací, a podotýkám, že vždy přímo v pivovaru, jsou znát výkyvy v kvalitě řízu jak točené, tak PET verze.
Dnešní vzorek je však v pořádku a já nasedám na let č. 14°, směr Všeradova země...
Břevnovský Benedict světlá 12°
světlý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
5.2.2014
Pivovarský klub na Florenci, Křižíkova 272/17, 186 00 Praha 8-Karlín
Obrození českého řemeslného pivovarnictví se projevuje i obnovováním klášterních pivovarů. Mezi kláštery, kde mniši byli vařili pivo po tisíc let a kde se podařilo tradici obnovit, je benediktinský klášterní pivovar sv. Vojtěcha v prastarém klášteru v Praze na Břevnově.
Nyní se tu tedy vaří pivo pod značkou Břevnovský Benedict a jak už to u klášterních piv bývá, skví se vysokou kvalitou a charakterem, soudě podle výtečného ležáku dvanáctky.
Jeho pěna je slabší, ale docela drží. Barvu mírně zakaleného piva bych přirovnal ke slámové až zlatavé.
Vůně Benedicta je nádherně živá, květová, dokonce cítím černý bez.
Na vůni plynule navazuje rozmarná, ale ladná květová obilnost, jejíž štíhle vyvážené tělo dovezou hravé saně na táhlý svah dlouhé hořkosti, která zůstává na patře a jazyku dlouho, ale přesto je příjemná.
Jako vstupenka na "první ligu" chuťově vyjímečně bohatých, ale harmonických piv je břevnovský Benedict ideální.
Tohle pivo vás totiž může naučit vnímat průběh chuti, každou chuťovou proměnu, která proběhne v ústech od napití až po polknutí. Všechny chutě zde mají svoje přesné místo skoro jako jednotlivé denní činnosti v životě mnichů - a podobně jsou také navzdory tomuto vymezení chutě dokonale propojené.
Heslem benediktinů je odpradávna "modli se a pracuj". Ovšem budou-li v břevnovském klášteře i nadále vařit takto dobrá piva, vyvstane možná potřeba heslo upravit na "modli se, pracuj a pij břevnovské pivo".
Vlajková loď pivovaru, zdegenerovaná honbou za zisky a velkými výtočemi. Kmenová várka vařena na vyšší stupňovitost, následně ředěna odplynovanou vodou + CO2. Přidáván mimo chmelového extraktu i isoextrakt (tetrahoh) pro zvýšení hořkosti a stabilizaci pěny. Určeno pro masové pijáky, kteří jsou přesvědčeni, že pořád pijí něco výjimečného.
Rebel Sváteční řezaný speciál 14°
polotmavé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
3.2.2014
čepované, Pivovarský klub na Florenci, Křižíkova 272/17, 186 00 Praha 8-Karlín
Pivovarský klub na Florenci, Křižíkova 272/17, 186 00 Praha 8-Karlín
Na českomoravskou Vysočinu mám silné vzpomínky a na místního Rebela též. Jak to dopadne, když se horácký chasník obleče na veselku do sváteční černo-bílé kazajky zdobené čtrnácti smaltovanými knoflíky?
Třeba tak, že vznikne čtrnáctistupňový řezaný sváteční speciál Rebel.
Oči zapíjí setkání s Vysočinou a kochají se hustou béžovou pěnou a kaštanově hnědou narudlou barvou.
Zaposlouchejme se do vyprávění Rebela o toulce vonící ovocností s lehounkým nádechem kyselosti, o rose studící na povrchu sklenice a o nektaru silné ovocno nasládlé chuti a plného těla. Konec Rebelova příběhu obstarává lehká nakouřenost, následovaná mírňoučkou nakyslostí a pak výrazně hořkým zakončením.
U speciálů hořkost většinou drží a podobně je tomu u svátečního ležáku.
Rebel však není nijak zvlášť svěží či veselý, ovšem ani ulepený, svým působením opravdu připomíná drsného horala. Rebelové se nikdy nikomu nepodbízeli a platí to i o tom z Havlíčkova Brodu. Je nutno se do něj vpít, jinak vám jeho manýry možná nebudou připadat dostatečně uhlazené. Jeho přednosti oceníte, až když se vpijete.
Snad vinnen je pohár, co leží tu, že mám chuť na další kousek. Ano, poté, co jsem nechal svůj jazyk Rebelovi přivyknout, připadá mi vynikající. I na vás je, zda mu dáte příležitost předvést to nejlepší, co v něm je.
Tolik tedy ke zhodnocení havlíčkobrodské sváteční čtrnáctky. A kdo poznal, že jsem si pro jeho větší případnost vzal na pomoc písničku od Plavců, má u mě jednoho Rebela :-)
Jen stín kdysi slavně legendárního hořkého piva. Dle mě asi nejméně moderními technologiemi zdevastované pivo = není-li jiná volba, dám si jej raději, než cokoli z CZ nabídky giganta SABMiller.
Pokus o uvaření konkurence pro Guiness. Tmavé pivo s kávovými tóny, mírně sušší a slušně pitelné.
Velmi kvalitní vienna lager, který jen díky vyššímu % EPM spadl do ranku polotmavý speciál.
Nabubřelý podvod Staropramen - spodně kvašená fádní pšenice, kdy dojem nefiltrovanosti dělá jablečný extrakt. Celá ta ostuda má jediné pozitivum - ukázala ortodoxním českým pivomilům, že svět piva je poněkud stylově bohatší, než by se zdálo.
Pšenice za cenu pod 10,-Kč. Není zlá,mírně vodová a nedá se jich vypit víc. Dobrý obchodní tah od LIDLu.
Bašta - polotmavý ležák 12°
polotmavý ležák
9
Redaktor
PanVrchni
,
1.2.2014
Bašta - Sousedský pivovar U Bansethů, Táborská 49, Praha 4
Dvanáctka "Bašta" ze Sousedského pivovaru U Bansethů v Praze - Nuslích mě nadchla, proto jsem nemohl neochutnat též zdejší oceňovaný tmavý ležák.
Ten je chuťově snad ještě bohatší, než jeho světlý brácha, přitom si ale stále zachovává vysokou pitelnost.
Pěna je stejně jako u světlého ležáku velmi hustá, ale pochopitelně tmavší, až béžové barvy.
Zaujme též tmavě rubínová barva (na fotografii bohužel vypadá tmavší, než ve skutečnosti je).
Pivo láká k napití čerstvou, kvasovou vůní s nádechem karamelu.
Jejímu kouzlu nebylo těžké podlehnout a tak jsem mohl zakusit výbornou živě sladko - ovocnou chuť s mírnými karamelovými až kávovými tóny, v jejichž pomlkách o sobě dává vědět nepatrná nakouřenost. Živá lahodná ovocitost však vždy tvoří solidní chuťový "podklad" a sladkost působí svěžím nelepivým dojmem.
Vše je opět velmi harmonické, nestydím se napsat, že jde o symfonii chutí, v níž se chutě libým způsobem střídají a přelévají jako zvuky nástrojů v orchestru a je jen na vás, zda budete vnímat celek, nebo se rozhodnete soustředit se na jeden z nástrojů.
O skvělý požitek ani v jednom případě nepřijdete.
Po delší době jsem si udělal radost a zakoupil v místní pivotéce čerstvou lahvinku svojí oblíbené Kněžny (ještě ani nebyla vystavená v lednici, právě dovezená). Barva je světle zlatavá, mírně zakalená. Pěna po nalití celkem slušně vyběhne, po chvíli pití lehce klesá, ale vydrží až do dna. Byl jsem zvědav, jestli mi bude chutnat stejně dobře, jako před časem, než jsem byl poněkud poznamenán hořčejšími pivními styly. Po napití mě hned překvapil lehký náznak kvasnic (to jsem asi zapomněl).
Chuť se příjemně zakulacuje a plné tělo dává pocítit parádní říz, který přechází v příjemnou chmelovou hořkost. První loky mi doznívají jemně kvasnicově, ale s postupem času se stále silněji hlásí říznější hořkost, která nakonec dominuje celému zážitku z popíjení (a lehce ulpívá i po polknutí). Je to prostě parádní kus!
Tomuhle není co vytknout a mám pocit, že mi chutná ještě více než si pamatuji. Hrozně dobře se to pije a mě začíná trochu stresovat, že už dochází lahvinka...jedna je prostě málo.