Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >
Světlé výčepní pivo Staročech, známé z obchodů Penny, jež bylo dosud "sirotkem", doplnila nealkoholická varianta téhož jména.
Barva tohoto piva je medová, čirá a po přelití do sklenice se vyjeví špinavě bílá, středně hustá pěna, postupně řídnoucí do saponátové, ale současně zvláštně chuchvalcovité.
Nealko Staročech je cítit výrazně mladinovou, nasládlou vůní, tak typickou pro levná nealkoholická piva.
Potěšil mě jemnější, až střední, nenásilný říz, perlící na jazyku drobnými bublinkami, starající se o oživení chuti. V ní je relativně příjemný slad v úvodu během vteřiny překryt poměrně silnou, ale oddělenou a natrpklou hořkostí, která ulpívá na patře a vydrží tam vysychat několik vteřin, což pochopitelně v žádném případě není příjemný vjem.
Pitelnost pro mě u nealko bývá nesnadno hodnotitelnou disciplínou, nicméně řekl bych, že je sotva průměrná - jednoho nealko Staročecha jsem snesl bez potíží, do druhého už bych se s velkým nadšením nepouštěl.
Nejpříjemnější na jeho chuti je dozajista sladová složka.
Celkově je tento Staročech nepřekvapivým nealkoholickým pivem, čili typickým zástupcem levné sorty řetěžcových piv, patřícím spíše do spodní poloviny pásma "neurazí - nenadchne".
Pivovar Bernard v Humpolci opět přišel s novinkou a uvedl na trh pivo, jež by snad mělo být průkopníkem nového pivního stylu, zvaného "Bohemian Ale".
Dosud jsem pil jen jedno pivo, které se takto nazývalo, a myslím, že nemá smysl srovnávat, neb "Bohemian Ale" je spíše nápad, než ustálený pivní styl.
Hned při přelévání humpoleckého Bohemian Ale do skla se z hlubin jantarové, mírně zakalené barvy divoce vyhrnula okrová, středně hustá, a dosti trvanlivá pěna. Nad ní je cítit jemně ovocitě vínově suchá, až "šampusová" vůně s nádechem alkoholu.
V chuti hned zaujme velmi výrazný slad medově-květového (lipový květ) projevu, přesahující až do chuti suchého bílého vína. Lze vnímat také koriandr a sladké ovoce. Tlusté tělo je rychle "zarámováno" výraznou pryskyřičnou hořkostí, která v závěru "zatuhne" a mírně doznívá sušším projevem; přesto dojmu dominuje sladová složka chuti.
Vysoký obsah alkoholu je mírně cítit i v chuti a projevuje se i jistou hřejivostí.
Vezmeme-li v úvahu vysoký obsah alkoholu, není pitelnost Bohemian ejlu od Bernarda - zejména pije-li se po malých doušcích - vůbec špatná, např. v porovnání se srovnatelně silným Kalteneckerem Double IPA je téměř výborná.
Chápu, že tohle pivo nemusí sednout každému - jde přeci o super silný speciál, ale mně Bohemian Ale sedl a troufám si říct, že jsem pochopil jeho záměr. Dle mého názoru se v Humpolci pokusili udělat velmi silný ejl, který by zároveň "sednul" i k české kuchyni a k českým pivařům navyklým na světlý ležák.
Podle mě se to celkem podařilo. Zkoušel jsem Bernard Bohemian Ale pít k pečenému i uzenému masu a sebevědomě je doplnil a nenechal se ani na vteřinu "odstrčit" ani tím velmi výrazným uzeným. Za 30 Kč (v lahvi) zde tedy máme dvojnásobnou koncentraci chuti i alkoholu; na celovečerní popíjení to ale asi nebude, protože tohle pivo prostě "maká" a přes osm procent alkoholu dělá své.
Jako obvzvláštnění slavnostního stolu s dobrým jídlem by ale mohl sloužit více než dobře.
Antoš - Antošův ležák – 11,8%
světlý ležák 
7
Redaktor
PanVrchni
,
29.10.2014
PET lahev (pivotéka Pivo a párek, Praha - Vinohrady)
Známý středočeský pivovar Antoš (sídlem ve Slaném) - jako většina českých pivovarů - opírá svou produkci o světlý ležák. V případě piva, které jsem získal v pivotéce Pivo a párek v Praze na Vinohradech, jde o "skorodvanáctku" o extraktu původní mladiny 11,8 % - to však znamená, že je to stále jedenáctka, neboť stupně (respektive procenta EPM) se v pivovarnictví vždy zaokrouhlují dolů.
Nápoj slámové, mírně zakalené barvy zašuměl po přelití z PET lahve do sklenice a ustoupil husté, špinavě bílé pěně, která pomalu opadávala. Nad ní se vznáší kvasnicová vůně s trochou chmelu a neobvyklým náznakem vůně jahod.
Po napití se můj ležák Antoš se zpočátku projevil přiměřeným řízem a jemně sladovou lahodnou chutí, v níž se opět zjevil mírný nádech jahod. Ten byl velmi jemný a působil spíše jako zpestření, než nepatřičně či rušivě. Harmonické středně plné sladové tělo chvílemi zabrnká mírnou obilností. Za sladem se rychle rozvine chmelová hořkost. Ta je aromatická, maličko hrubší a pěkně se táhne, až se pozvolna vytratí.
Celkově je slánská jedenáctka Antoš pivem harmonickým, živým a velmi dobře pitelným, a i v rámci české minipivovarské produkce jde dle mého soudu minimálně o nadprůměrný kousek.
Na Radegastu jsem odchovaný. Vždy jsem ho jen chválil. Poslední dobou jsem se dostal k jiným druhům piva ze soukromých pivovarů a hned je poznat rozdíl v kvalitě.Radegast velmi upadá a ´´ryze hořká 12´´taky žádná velká sláva,jen průměr.
Gambrinus „První chmel“
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
26.10.2014
Restaurace U Filipa a Jakuba, Arbesovo náměstí, Praha 5 - Smíchov
Již od dne českého piva 27.9. na mě porůznu vykukují upoutávky na příspěvek zvaný „První chmel“, který si k tomuto pivnímu svátku přichystal plzeňský pivovar Gambrinus.
Dostal jsem se k němu v tradiční smíchovské restauraci U Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí, kde vím, že je o pivo dobře postaráno.
Také přinesený půllitr kypěl čerstvou bílou pěnou vzdouvající se nad nápojem klasicky zlaté, čiré barvy. A jako barva je poměrně standardní i vůně, v níž jsou cítit kvasnice a jen trocha chmelu.
Ten se ozývá až v úvodu chuti. Spolu se sladem se rozvine jemná, opravdu voňavá až jemně aromatická čerstvá chmelovost s nádechem pryskyřice. Hořkost je slabší, či přesněji řečeno "tenká", ale neztratí se a pořád o ní víte. Veselá čestvá chmelovost mě na tomto pivu opravdu baví.
Pod touto živě aromatickou chutí chmele leží vyvážené, byť celkem standardní gambrinusovské středně plné sladové tělo, jehož menší zajímavost je úspěšně maskována dobrým až vyšším řízem.
Právě především díky onomu chmelu se Gambrinus První chmel může pochlubit dosti dobrou pitelností.
Vyšší cena by někoho mohla odradit, ale u Filipa a Jakuba stál 32 Kč, tedy jen o pár Kč více, než standardní "géčko", a přesto šel takřka na dračku. Dávám si třetí půllitr jeho varianty z prvního chmele a jen se ptám sám sebe, proč to takhle nejde pokaždé...
IPA s vyšší barvou, nepříliš dobře vyladěná, s příliš dominantním sladovým tělem a nedobře napojenou a dalo by se říci až "hranatou" hořkostí. Zkrátka následuje trend, který je aktuálně v ČR velmi populární - každý vaří ejly a ne každý to i umí.
Nic pro milovníky klasických hořkých piv... pro mě silně převoněná záležitost, je pravda, že alkohol je v chuti skryt dosti umně. Cena samozřejmě také neláká k žádné masovější konzumaci, ale vyzkoušet se to musí :)
Degustováno 22.10.2014. Trvanlivost do 07.09.2015.
láhev sklo 0,33l
Složení: pitná voda, ječné slady, chmelové produkty, cukr, kvasnice, koriandr
Obsah alkoholu: 8,2%.
Aroma koriandru a višní v čokoládě.
Pěna se středně velkými bublinkami, barva zakalená a zářivě světle bronzová.
První mi nosem prošel alkohol a trošku překvapil a chutě mezitím zmizely. Chuť není příliš výrazná, lepší mi přišlo něco zajímavého slibující aroma, ale je čistá, po prvotním překvapení alkohol není moc cítit, nebo si zvykám. Hořkost také nepříliš výrazná. Jsem rád, že není pivo sladké.
Říz je ostrý, i když není pivo moc nasycené. Na můj vkus až přehnaně.
Byla tu spousta ALE před Bernardem. Chlubí se, že byli první a zapomínají na minipivovary, které ALE produkují už mnoho let. Chtějí vytvořit pivní styl Bohemian Ale a do složení přidávají koriandr. Měl jsem belgický La Chouffe s koriandrem, nezaujal mě. Ani Bernard Ale, i když bych si ho dal z těch dvou radši. Koriandr v pivu nemusím, ale snažím se hodnotit, jako kdyby mi to bylo jedno. Začít vařit ALE jako první v ČR ve velkém je velká zodpovědnost. Přidat do něj koriandr jako belgičani a jako bůh použít celé Čechy (zdravím Moravu) do názvu nově vytvářeného pivního stylu mi přijde drobet jako urážka těch, kteří tady byli se stylem ALE opravdu první, zaběhli se a které si rád dávám a na které bych byl při vyslovení „bohemian ale“ hrdý, ačkoliv třeba nejsou tak ovocné a květinové, jako zahraniční přátelé (což není ani případ Bernard Ale). Pokud se z minipivovarů neurazí, tak dobře. Ale až mi bude někdo v zahraničí u piva poučovat, že bohemian ale jedině s koriandrem...
Už je to dlouho, co jsem jej pil. Jediné, co si vybavuju byla podivná zatuchlá "vůně", něco jako když otevřete starou skříň......
Vynikající tmavé pivo za ještě lepší peníz.......Krásná barva, výborná pěnivost, hustá krémová pěna, tóny karamelu a pražené kávy, ty miluju, prostě pivo podle mého gusta, včera u hokeje jsem 3 vypil a cítil se báječně, jen kdyby ta Kometa ty ševce tak nevykouřila.....:-)
Celkově trochu zklamání, pro mě dost nezajímavé pivo s relativně značnou porcí zatuchliny, typické pro novopacká piva. Zkrátka nic, co by mě donutilo koupit si toto pivo znova.
Vedle Březňáku desítky zásobuje zejména Severní Čechy a České středohoří jeho silnější bráška, světlý ležák.
Sytě zlatý mok zapění středně hustou bílou pěnou. Asi polovina po přelití z lahve do sklenice rychle opadla, ale zbytek vydržel téměř až do dopití.
Pivo voní hezky svěže po chmelu a sladu a také říz je v pořádku, navíc nevyprchá.
Nějak jsem z dřívějších ochutnávek Březňáku čekal ulepený sladový bonbón, ale co slibuje vůně, splní i chuť. V ní je cítit poměrně plný, ale přitom příjemný a nepřetěžkaný slad s mírným nádechem jakési "opálenosti", rychle obklopený aromatickou chmelovou hořkostí. Bohatě chmelový projev je na pivo této třídy a ceny rozhodně nadstandardní. Hořkost se posléze trochu "roztáhne", ale neulpí.
Tělo je lehčí, než by se ze staromilské etikety s buclatým panem Zippichem zdálo, ale přitom dostatečně plné, a po vpití se pivo působí slušně harmonicky, zábavně i osobitě, zkrátka pitelně.
Poněkud přehlížený ležák Březňák je příjemným, plným, přitom pitelným a sladěným pivem. V měřítcích velkoprůmyslových pivovarů jde dle mého názoru o silně nadprůměrný počin.
12,1% EPM; 4,0% alc.; 20 IBU.
Nekyselý, hutný a tělnatý weizen s tóny banánu, kdy hořkost je mírně vyšší, než bývá u tohoto pivního stylu obvyklé. Vnímatelná i příjemná a lehká kvasnicová linka. Říz vyšší, tělo plné, pitelnost velmi dobrá.
Objem alkoholu 4,5%.
Pivo o středním řízu i střední plnosti těla. Po mírné úvodní hořkosti se přidává velmi příjemný karamel. Chmelení mírně vyšší, než je u tohoto pivního stylu obvyklé. V chutích lze najít i jemnou a příjemnou stopu kvasnic.
Velmi slušně vyrobený vídeňský ležák s velmi dobrou pitelností.
Pivovar z Nové Paky občas překvapí sezónními pivy stáčenými do PET lahví a poměrně dobře dostupnými v některých supermarketech (v mém případě v Bille).
Náladu podzimu se nám tentokrát snaží zlepšit polotmavým speciálem zvaným "Podzimní úlet" s obrázkem ptáčků na etiketě. Pivo jsem bohužel pil v osvětlení nedostačujícím pro kvalitní fotografii, proto není zachycena barva piva. Ta je velmi tmavě hnědá, odstínu hodně opáleného karamelu.
Středně hustá, světle béžová pěna nebyla příliš stabilní, v první sklenici opadla rychle, při dalších nalitích však docela držela (s tímto jevem jsem se nesetkal poprvé a nevím, čím je způsoben; snad inertní plyn v lahvi proniká do piva svrchu a snižuje jeho pěnivost?).
Podzimní úlet naštěstí nevoní po kouři, hlíně a tlejícím listí, ale po chmelu s troškou karamelu.
V chuti začíná důrazně silnějším řízem, který prokrvuje má ústa, v nichž se rozvaluje tlustší karamelově kulatě tělo se stopou nakouřenosti. To vše uzavírá dosti umirněná chmelová hořkost.
Celkově jde o pivo slušně sladěné a pitelné, jež se svou hutnější karamelovou sladovostí do podzimní nálady (aspoň v mém případě) docela pěkně trefuje.
Lidem, kteří mají rádi sladovější polotmavá piva, nebo těm, kteří na podzim potřebují trochu zahřát a dodat energii, by měl Podzimní úlet vyhovovat.
Docela dobrá jedenáctka, u které mi lehce kazí dojem přídavek cukru ve složení. Do kapsy však hravě strčí všechny konkurenční jedenáctky z eurochemiček.
Jen ta retro-etiketa je lehce úsměvná, pokud má prodávat v první řadě obal, v Rohozci zaspali dobu tak o 50 let. A složení na 2. straně lahve je psané fontem o velikosti cca 1, to taky moc nechápu - asi aby ten cukr tak neřval do světa... :)
Ale jinak se to pít dá.
6. 9. 2014. PET láhev, 6 dní po zakoupení v pivovaru, 8 dní do konce trvanlivosti.
Složení: neuvedeno, alkohol: neuveden
Zpočátku květinové aroma, později zeleninové, sladké. A něco, co nedokážu moc identifikovat. Jakoby prašné.
Světle hnědá barva piva. Hutná pěna, do šeda, drží dlouho.
Chuť se medově táhne. Zeleninovoovocná, následně pražená a hořká se sladkým dojezdem vzadu na patře.
Slabší, pichlavý říz.
Pivo je svěží, velice pitelné. Z Berounské produkce alespoň v současnosti asi to nejlepší.
9. 9. 2014. pet láhev, čerstvá
Složení: voda, ječný slad, chmel
Obsah alkoholu: neuvedeno
Aroma je více klasického plzeňského sladu, než pale ale. Z aroma bych cítil možná polotmavé o stupňovitosti 12-13% jen s lehkým náznakem ovoce a čokolády.
Světle hnědá barva, pěna drží průměrně. Zůstane ve slabé vrstvě.
Lehká čokoláda prostupuje i chuť. Přidávají se k tomu suché tóny kakaa. Praženost až nakouřenost se mísí s hořkostí a vytváří plné tělo, přesto je pivo svěží, pitelné. Na konci ulpívá sladkost vzadu na patře.
Slabší říz, pro tohle pivo dostačující. Na konci cítím mírné perlení na jazyku.
Dobré pivo. Stylově je to pale ale do česka, ale naštěstí není tolik přeslazený, ačkoliv sladkost v něm je. Ze všeho je nejlepší výraznější chmelová hořkost, která dokresluje praženost a nakouřenost.
03.10.2014. Láhev sklo, trvanlivost do 8.1.2015.
Složení: pitná voda, ječný slad, upravený chmel, chmelové produkty
Obsah alkoholu: 4%.
Aroma typického euro výčepního piva. Zlatá barva, pěna rychle opadla. Chuť je taková nevýrazná, unavená. Jakoby mlela posledního. Nejdřív něco jako slad, potom něco jako chmel, mírně nakyslé, mírně nasládlé a na konci to řízne tupým nožem (mírný říz, perličkový, nic nezvýrazňuje, jen tam je). Sladkost, která na začátku není moc znát, se postupně zvyšuje a běžnému klopícímu europivu ubírá na pitelnosti.
Herold Granát polotmavý speciální
polotmavé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
21.10.2014
lahev Tesco
Z březnického pivovaru jsem ochutnal polotmavý speciál, honosící se na etiketě pozoruhodnou definicí pivního stylu "Bohemian granát lager". Angličtina řezaná češtinou ve mně vzbudila pochyby o tom, jaký druh piva přede mnou vlastně stojí.
Naštěstí po ostatních stránkách je toto dílo harmoničtější. Krásná barva černého čaje s rubínovými odlesky a vůně sladkého ovoce (bohužel též s mírným nádechem alkoholu) jsou celkem slibným úvodem.
Dost silný říz na jazyku prudce smýká plně plně ovocitě sladovou chutí s nádechem karamelu. Slad má převahu nad hořkostí a hořké zakončení se začne projevovat až v pozdějších doušcích. Vše se však točí kolem kulatého, hodně plného těla.
Jak už je u piva z Březnice zvykem, i polotmavý speciál Granát je dosti harmonický kus a snad není příliš odvážné napsat, že mi trochu připomíná styl Märzen, avšak poněkud sladově těžší.
I přes dosti "těžkou tonáž" a bezmála 6 procent alkoholu si tento speciál stále drží jistou pitelnost.
Závěr mého hodnocení asi nikoho nepřekvapí: Granát z Březnice je vhodným pivem pro milovníky těžších, sladově plných speciálních piv.
Dalším z ochucených piv, jimiž Olivětinský pivovar získává pozornost na trhu, je čokoládový speciál "třináctka".
Pojem "čokoládové pivo" zní pro ortodoxního pivaře zřejmě stejně strašidelně, jako "makrobiotické indiánky" pro příznivce zdravé výživy. V tomto případě se však zdánlivé protiklady podařilo spojit pozoruhodně harmonickým způsobem.
Čokoládový Opat voní příjemně po hořké čokoládě s mírný náznakem chmelu a alkoholu, při přelévání do sklenice vykypí koudel velmi husté, béžové, trvanlivé pěny.
V chuti nás uvítá hořká čokoláda s nepřesládlým, málem "suchým" sladem. Tyto dvě chuti se následně rozlijí po celých ústech a předávají si žezlo přátelským a harmonickým způsobem.
Chuť čokolády je s chutí tmavého piva výborně spojená, téměř není poznat, kdy která převládá, do všeho navíc promlouvá příjemná, jemnější chmelová mírně pryskyřičná hořkost. Oceňuji, že je tělo piva svěží a nepřeslazené a pivo je díky tomu dosti dobře pitelné.
U čokoládového Opata se věru nemusíte bát samoúčelného sladkého výmyslu, troufám si říct, že neodradí ani ortodoxního českého pivaře navyklého na "G", současně by však mohlo upoutat například dámy, které pivu dosud neholdují, zato však oblibují čokoládu.
Pokud budou ochucené speciály tak pitelné, nenucené a současně originální jako Olivětinský čokoládový Opat, pak si dovolím vyvážit slova Járy Cimrmana svými vlastními: tudy ano, přátelé!
Velmi dobré pivo se stále velmi dobrou kvalitou,chodím na něho s radostí už 3 roky.
Litovel Černý citron nealko
nealkoholické pivo ochucené
6
Redaktor
PanVrchni
,
17.10.2014
Plechovka (Billa)
Mnoho českých pivovarů řeší zapeklitou otázku, jak uvařit nealkoholické pivo, které by bylo pitelné, mělo chuť buď srovnatelnou s pivem nebo aspoň dobrou, a nečpělo přitom na sto honů mladinou.
V Litovli se na tuto výzvu pokusili vyzrát použitím karamelového sladu a aroma citronu, takže výsledný nápoj Černý Citron není tolik pivní, přesto je docela pitelný.
Jeho barva je pěkně hnědorudá, působící tak sytě, že by leckteré alkoholické tmavé pivo mohlo závidět.
Litovel Černý Citron voní - pozor, překvapení - po citrónu, doplněným velice slabým nádechem karamelu. Pěna světle béžové barvy je řidší, z větší části opadla poměrně rychle, ale ne zcela.
V chuti jsem cítil šťouchnutí citrónu, rychle vystřídaného kulatou, lehce karamelovou sladovostí snad až s mírnými náznaky kávy, za níž se posléze zjeví troška mladinky.
Hořkost jsem zaznamenal až asi ve třetím doušku, byla oddělená a natrpklá, naštěstí však zcela slaboučká a pokud se na ní člověk nesoustředí, lze ji téměř přehlédnout.
Pitelnost bych v rámci druhu označil za nadprůměrnou, celkově vzato je pro mě Litovel Černý Citron zatím jedním z nejpoživatelnějších nealkoholických pivních počinů, které jsem kdy pil. Zvláště oceňuji, že to v Litovli nepřehnali s citronovou složkou a že pivo působí poměrně osvěžujícím dojmem. Dva, možná i tři kousky bych - zejména v horkém počasí - myslím dokázal bez potíží vypít.
Pivovary v naší vlasti přibývají doslova jako houby po dešti a je příjemné najít i takový, který opravdu umí. Tato polotmavá dvanáctka umí opravdu chytit za srdce - úvod v znamení ostřejších tónů kávy spojených velmi příjemnou chmelovou hořkostí. Intenzita hořkosti s přibývajícími doušky narůstá a přidává se velmi příjemný karamelový tón. Pivo příjemně tělnaté i pitelné.
Na úvod příjemná sladová vůně s chmelem v pozadí. Pivo je příjemně sladové s ostřejším a razantním chmelovým doprovodem. Hořkost je příjemná a velmi dlouhá. Tělo středně plné, říz střední. Pitelnost výborná. Výborná desítka, která toho umí hodně nabídnout a rozhodně se nedá skončit pouze u jedné.
Richter Pale Ale 12°
pale ale
7
Redaktor
PanVrchni
,
16.10.2014
Pivovarská restaurace Dvorce, Praha - Podolí
Ejly vtrhly do naší země jako povodeň a rozhýbaly poněkud stojaté vody českého pivního rybníku. Jednou z vln této povodně je Pale Ale od známého pražského pivovarníka, pana Richtera. Já jsem jej ochutnal v pivovarské restauraci Dvorce v Praze - Podolí.
Již z vůně tohoto piva je znát, že inspirací byly panu Richterovi americké ejly (American pale ale neboli APA); je příkladně citrusová a přímo čišící čerstvostí. Hustá, bílá, stabilní pěna a kalná meruňkovo-dřevová barva (připomínající odstínem i neprůhledností také pastovaný med) úvodní dobrý dojem doplňují.
A v něm Pale Ale od Richtera pokračuje i v chuti. Nejprve se ozve hořkost spolu s citrusovou ovocitostí. Neurčitý "citrus" se asi po dvouvteřinovém zhoupnutí "vybarví" do grepu, spojí se s chmelovou hořkostí a spolu odkráčejí v příjemném, nepřehnaně hořkém, téměř veselém zakončení.
To se táhne několik příjemných vteřin, přitom však ani na chviličku nezahrozí uplíváním.
Richterův Pale Ale bez rozpaků předvádí chuťovou čistotu, sporné chutě nebo dokonce pachutě se tu neobjeví ani náznakem a pitelnost je velmi dobrá. Byť byl v pivovarské restauraci Dvorce říz možná o čárečku vyšší, než preferuji, dobrý dojem to nenarušilo.
Takže máte-li rádi "ejly" a IPA je na vás příliš silná / výrazná, tento kousek z pivovaru pod Bulovkou vás určitě potěší. Za jeho neotřelou kvalitu jsem zaplatil 39 Kč, tedy peníz srovnatelný s obvyklou pražskou cenou Pilsneru Urquell. Jinými slovy cena je vyšší, ale vzhledem ke kvalitě stále přijatelná.
Vynikající nefiltrovaný ležák, skvěle pitelný, nádherná kvasnicová vůně. Prostě kromě (ale oprávněně) vyšší ceny (38 Kč/0,5 l) nemám k tomuto pivu výhrad.
Velmi dobře pitelné pivo, s nevtíravou chutí i vůní. Chmelové aroma a chuť něžně doznívající dlouho po napití. Tím, že je nefiltrované, mírně narušuje, při vypití více piv (více než cca 5) Váš vylučovací rytmus. Alespoň teda u mě.
Díky návštěvě v oblasti jejího původu jsem konečně dostal možnost seznámit se s Holbu Kvasničák. Ochutnal jsem ji v jedné pivnici v Jeseníku, jíž bohužel už nedokáži zpětně identifikovat, ani najít na mapě (ale jsem si jist, že existuje!).
Kvasničák z Hanušovic na mě zavoněl libou, svěže obilně-kvasnicovou vůní, a kvasnice se též "podepsaly" na kalné, tmavě slámové až medové barvě.
Lákavě též působí hustá, špinavě bílá pěna a střední, přirozený, přitom však dostatečně důrazný říz.
Hned v úvodu chuti se projeví jemně, až ušlechtile sladová chuť s decentními obilnými tóny a kvasnicemi, jimž hraje v pozadí příjemná nenásilná hořkost.
Kvasnice chuť (zvláště její sladovou složku), oživují a dodávají mimořádné pitelnosti, a společně se sladem hrají radostnou serenádu, v níž basové tóny obstarává uměřená jemnější hořkost.
Jste-li ortodoxním pičem Holby, resp. Šeráku, zkuste její kvasnicovou variantu, otevře vám nové pivní obzory. Za velmi příznivou cenu (v mém případě 23 Kč) dostanete pivo ladné, lahodné, potěšující a mimořádně pitelné - zkrátka zajímavější pivní počin, než filtrovaný Šerák.
Výrazně lepší a povedenější bratříček klasického ležáku Budvar. Zde už je možno mluvit o určité hořkosti a plnosti v chuti. Zejména pěna je nádherně krémová a dlouho drží. Měl jsem jen jedno na chuť, takže klasickou tezi o "bolehlavu" (které jsem ovšem stoupencem!) v tomto případě nemohu posoudit. Chutnalo mi, i když je to dramaticky odlišný styl od hořkých ležáků typu Krakonoš, Chotěboř nebo Rychtář.
Zřejmě skutečně aspirant na titul "Pivo, které se nejvíc zkazilo". Cca 10 let dozadu to byl ještě pitelný a celkem obstojný low-cost, nyní už je to jen low-cost. Ale to je trend, který pozoruju u všech masových hráčů na trhu (G, Staráč atd.). Tyto značky cca 10-12 let ani nehnuly prstem, aby se jejich produkce - když už přímo nezlepšila - tak aspoň nezhoršila. Naštěstí z podstaty se dlouho žít nedá, a dnes je válcují vynikající semi- a minipivovary, a to je jen dobře!
Vyšší pěnivost, pěna zůstává ve vysoké vrstvě poměrně dlouho. Barva zlatá.
Aroma sladší. Kromě sladkosti málo výrazné.
Prázdná chuť s drobnou sladkostí a vodovostí. Hořkost téměř neznatelná a ani bych neřekl, že chmelová. Místo chmelu přišla kovová pachuť na dojezdu. Po půli půllitru začínám cítit další pachuť - umělého sladidla (ačkoliv ve složení není). Pitelnost lahvového je pro mě velmi slabá. Z nepivní sladkosti se mi začínají potahovat zuby povlakem, absence chmelu nevyzývá k dalšímu napití, kovovost zasazuje poslední ránu. Láhev jsem dopil jen pro mojí lítost vylévat téměř jakékoliv pivo.
Kdysi dobré a levné pivo, u kterého jsem se těšil na každou další láhev. Dnes je to sirupová voda, prolitá narezlými trubkami s laboratorním chmelem, dotvořená tak, aby co nejvíce připomínala pivo. Nečekal jsem, že bude jako před 10 roky, ale až takové zabití značky jsem nečekal.
Holba Speciál 13%
světlé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
13.10.2014
čepované (chata Jiřího, Šerák, Jeseníky)
Světlý speciál, Holbu "třináctku", jsem ochutnal na místě pro "ryzí pivo z hor" velmi příhodném, přímo v Jeseníkách na hoře Šerák v Jiřího chatě. K zajímavému pivu jsem tak dostal i překrásnou vyhlídku, která však v kvalitě piva není nijak bodována a zohlednit ji tudíž při nejlepší vůli nemohu.
Barva třináctky Holby je merunkově oranžová, pěna středně hustá, špinavě bílá a celkem trvanlivá. Ve výraznějším aroma jsem cítil sladké ovoce a dokonce i nádech hřebíčku, který na mě ovšem nepůsobil nepříjemně ani nepatřičně.
Silný říz rozčísne skrze úvodní hořkou vlnu sladově, až medově plnou chuť s náznaky sladkého ovoce. Po rychlém rozvinutí plnějšího těla záhy přichází důrazné, ale příjemné, pryskyřičně hořké zakončení.
Pivo je chuťově přístupné pro začínající ochutnávače, kteří zřejmě zprvu ucítí onu hořkost, ale mohou se učit vnímat i chuť sladu, která se vždy projeví po rozhrnutí záclony hořkosti. Když jsem pil pomalu přes jazyk, cítil jsem sladovost na špičce a středu jazyka, zatímco hořkost se projevovala v jeho kořenu, zadní části úst a na patře. Chuťový průběh Holby 13,51 je i hezky zřetelně "časovaný" (zřetelně se po sobě ozývají hořkost, slad a pak zase hořkost) a pivo se dosti dobře pije.
Celkově bych tuto třináctku z průmyslového pivovaru v Hanušovicích označil jako zdařilý světlý speciál, který vás vydrží bavit nejeden večer. A požíváte-li ji v oblastech jejího původu v Jeseníkách a okolí, zdá se být její síla ještě autentičtější.
Platan 11°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
10.10.2014
lahev (supermarket Otava, Praha 4 - Modřany)
Jednou z prvních mně známých jedenáctek byl Platan z Protivína. Na jihu Čech jej čepuje nejedna hospoda, ovšem nejste-li Jihočeši, nemusíte pro Platana cestovat, neboť lahvová varianta je díky skupině pivovary Lobkowicz dobře dostupná i v prodejní síti.
Právě tato verze se stala předmětem mé pozornosti a ochutnávky. Vůně Platana po přelití do sklenice je sladová, trochu chmelová a vzhledově pivo láká zlatou barvou a hustou bílou stabilní pěnou.
Střední říz šimrá na jazyku a nechává vyniknout poměrně plnou sladovost. Tu rychle omezí vlna výraznější chmelové hořkosti, pod níž se ovšem stále pomalu, ale jistě rozlévá středně plné sladové tělo.
To je hezky tvarované, hořkost se spolehlivě dostavuje v každém doušku a obě chuti střídají svou vládu demokraticky a nekonfliktně. Pitelnost Platana je velmi dobrá, pivo působí nezatěžkaně "svěže" a srozumitelně. Při jiné příležitosti jsem pil i kvasnicovou variantu, a ta byla vynikající, kvasnice pivu dodaly "šmrnc" a živost.
Celkově je tedy jedenáctka Platan sázkou na jistotu: kdo hledá vyvážené, harmonické pivo s historií a má rád optimistická jihočeská piva, jistě nebude zklamán. Je-li Platan správně ošetřený, neomrzí ani pivaře, který si rád dá večer svých pár kousků.
Nasládle pivní vůně a tmavě zlatavá barva s plnou pěnou dominují nad běžnými pivy. Řízná chmelová chuť na počátku přechází v poměrně dlouho doznívající nahořklý ocas, ze kterého je doslova cítit síla tohoto produktu. B: Strong chutná zajímavě, vypadá pěkně a celkem mocně kope. Pivo je vhodné pro většinu příležitostí, snad kromě celonoční konzumace. Mohu jej jednoznačně doporučit!
Nadstandardně hořká, dobře pitelná a zároveň osobitá a beznásledková desítka!
Krakonoš obecně udělal obrovský kvalitativní skok kupředu, a jeho desítka zastíní téměř všechny jiná piva téhož kalibru na trhu. Ve stejném řádu s ní hodnotím např. Chotěboř 10 nebo Rychtář 10, jinak obtížně s čímkoliv srovnat.
Naprosto klasický výrobek z Černé Hory. Toto je synonymum pro absolutně vyvážené/průměrné (ale v nejlepším slova smyslu) pivo. V chuti absolutně nic neruší, pije se skvěle, ale zároveň stejně skvěle zapomenete, jak opravdu chutnalo :) Pro mne indiferentní pivo! (což je ovšem pochvala)
Dříve též "Modrá luna", takový byl obchodní název borůvkové Černé hory "za mě", jak se říká" :)
Co dodat, skutečně se nejedná o žádný tlamolep, a borůvky tam jsou velmi umně skryté, já je vždy cítil de facto pouze ve vůni, v chuti ani moc ne. Takže atributy normálního (neochuceného) piva zůstávají zachovány, člověka může pouze těšit pocit, že pije něco s macerátem z lesních plodů, které ale vůbec neruší.
Černá Hora - Borůvka
světlý ležák ochucený
7
Redaktor
PanVrchni
,
8.10.2014
lahev zakoupená v pivovaru Černá Hora
Ochucená piva nejsou mým šálkem kávy (respektive půllitrem piva), ale když už se zadaří a chuť je "přidána" umným nenásilným způsobem, dokážu si je celkem užít.
A ačkoliv znám vesměs velmi harmonická piva z Černé Hory a důvěřuji schopnostem místních sládků, kombinace s borůvkou ve mně přesto budila podezření. Záhy se však naštěstí ukázalo, že neoprávněně.
Vůně borůvkového ležáku z Černé Hory je sice intenzivně borůvková, ale svěží a příjemná, barva pak čajově rudohnědá. Na pivu po přelití sedí čepice světle béžové středně husté pěny, která poměrně drží.
Chuť této "Borůvky" je jemně borůvkovo-sladová s dobře napojenou jemnější hořkostí. Slad s borůvkami je dobře provázaný a vše působí až překvapivě nenuceně a lehce - žádného přeslazeného sirupu, v němž by borůvky válcovaly chuť piva, se zde nemusíte bát.
Pitelnost je tak i díky přiměřenému nepřehnanému řízu velmi slušná.
Za zdařilým výsledkem zřejmě stojí jak kvalitní suroviny, tak poctivý postup při vaření. Díky tomu zde máme ochucené pivo, které má hlavu a patu, jen tak neunaví a mohlo by zachutnat i pivařům navyklým na "českou klasiku" světlých či polotmavých piv.
Ta jemná chuť piv Master na mě z upoutávek vykukuje takřka obden a potřeba se k ní vyjádřit se časem změnila v nutnost. Dnes se tedy vyjádřím k polotmavému Masteru, který jsem ochutnal v restauraci hotelu Mánes v městečku Svratka.
Vůně piva je výrazně karamelově nasládlá, trochu aromatická, mírně kalný nápoj měděné barvy je příkryt hustou, krémově bílou pěnou. Ta z větší části opadla do minuty, ale trocha zůstala.
Chuť polotmavého Masteru je zprvu silně sladová s troškou karamelové ovocitosti, následuje středně hořké zakončení - zpočátku mírně aromatické, posléze tužší až ulpívající.
Tlusté tělo se rozvaluje v ústech, zalepuje chuťové buňky svou únavnou sladovostí a dusí svou jednotvárností. Pivo mě omrzelo již při čtvrtém pátem doušku a měl jsem co dělat, abych ho dopil. Též v hlavě jsem již během pití polotmavého Masteru zaznamenal nepří jemné dunění, naznačující, co by se mohlo stát, kdybych se nechal omámit vysokým obsahem alkoholu tohoto speciálu. Nakonec tedy odpovídá slovům o jemnosti jen říz.
Polotmavému Masteru jsem dal šanci už několikrát a dodnes nevím, co si o něm mám myslet. V jeho chuti sice necítím žádné vyložené vady, ale též žádný výraz či charakter a marně přemýšlím, proč toto pivo vůbec vzniklo. Z celé řady piv Master mám pocit, že na počátku nebyla idea "uvaříme takový a takový speciál", ale "potřebujeme doplnit řadu našich výrobků o speciální piva". Je-li však na prvním místě obchodní záměr a zisk, dobré pivo obvykle nevznikne.
Jako už zkušenější pivohodnotitel si konečně troufnu napsat něco i k často zatracovanému Budvaru ležák (který samozřejmě není dvanáctkou!). Je to zkrátka pivo, které upřednostňuje slad před chmelem, a z toho vyplývá jeho sladší chuť, která nemusí všem vyhovovat.
Přesto, že jde o celosvětově zřejmě nejexportovanější české pivo, tak jej za etalon českého ležáku rozhodně nepovažuji, a patřím do velké skupiny lidí, kteří ho zcela po právu řadí do škatulky "bolehlav". Tato teze byla v mém případě již několikrát osobně ověřena, a prosím, aby mi to nikdo nevyvracel...díky a pojďme k lepším pivům :)
Pomalu přichází zima a tma a s ní i má potřeba pít hutnější, plná piva. Tak jest i s pivem Bud Strong (dle nového pojetí B:Strong), takto jediným mně známým speciálem z portfolia Budějovického Budvaru.
Vůně toho silného piva je alkoholově sladká, barva tmavě zlatá, čirá, pěna pak po přelití do skleničky hustá, bílá a trvanlivá.
Po napití zašumí střední říz a již se ozývá krátké šťouchnutí chmelovosti, za níž se rozvalí velmi kulaté, plné, avšak ukázněné sladové tělo, rychle následované sevřením další, opět aromatické vlny hořkosti, která mně, zvláště zpočátku, připadala trošku "připálená" (poté, co jsem se po třech čtyřech doušcích vpil, jsem "připálenost" už téměř nevnímal, o to více jsem však ocenil lahodnou kulatost sladu). Následně chuť zakončuje chmelově aromatická hořkost, poněkud se utápějící ve sladovém doznívání.
Bud Strong je pivem velmi plným a sladově výrazným, současně však vyváženým. Přestože se - dle budvarovské tradice - nepřevádí zbytečnými extravagantnostmi, je dost dobře pitelné (zvláště na svou sílu a vysoký obsah alkoholu 7,5%). Tak pitelné, že by vám obsah alkoholu o 50% vyšší, než u běžných českých ležáků, mohl i uniknout. Ovšem vaší nervové soustavě a játrům jistě neunikne, proto radím nakládati s pivem Bud Strong obezřetně, neboť neopatrnému pivaři dokáže snadno dát na Budku.
Celkově bych tedy Bud Strong neboli B:Strong označil za podařené speciální pivo ctící budvarovskou tradici a chuťově respektující ostatní světlé Budvary, přesto však sebejisté a svébytné.
V Tescu se mi podařilo zakoupit lahev tmavého ležáku Bohemia Regent. Po dosavadních zkušenostech se světlými pivy z Třeboně (která mi připadají slušná, ale nikterak vyjímečná) jsem byl zvědav na tmavého zástupce této značky z jihu Čech.
Ze sklenice vane příjemná, převážně chmelová vůně s jemným nádechem karamelu a pod hustou, světle béžovou, trvanlivou pěnou (opadla až po několika minutách) spatřuji tůň rudohnědé barvy, připomínající barvou vodu z rašeliniště.
Hlavními složkami chuti jsou svěží chmelová aromatičnost s karamelem. Tito kamarádi nás provázejí celým průběhem chuti srostlí dokonale jak siamská dvojčata. Lahodně kulaťoučkému, ale neulepenému středně plnému tělu s lehoulinkým náznakem ovocitosti vznášejícím se nad znatelným, svěžím karamelovým sladem, dává meze aromatické šťouchnutí chmelu, než se k němu opět přidá starý známý kamarád karamel.
Přihlédnu-li k faktu, že jde o tmavé pivo, navíc z lahve, musím pitelnost označit jako vynikající.
Celkově je tedy tmavý Regent Premium velmi příjemným tmavým ležákem. Dokonce bych si tento svěží a bezstarostný kousek troufl prohlásit za nejlepší kus, který jsem z Třeboně dosud pil.
Rychtář Standard je trochu záhadná jedenáctka. Na lahvi je napsáno "světlé výčepní pivo", ale získal 3. místo v soutěži Pivo české republiky v kategorii Světlý ležák
Dlouho se mi pletl s Rychtářem Klasik, ale už jsem se zorientoval: Rychtář Klasik je výčepní desítka. Tedy Standard je v pojetí Rychtáře více, než Klasik.
Nu, pojďme ochutnat Rychtáře Standard z lahve s lemem modré barvy, jež je obvykle vyhrazena nealkoholickým pivům.
Po přelití do sklenice je cítit chmel i slad, pivo má vyšší barvu švestkového dřeva a velmi hustou, špinavě bílou, trvanlivou pěnu.
Na jazyku zpočátku Rychtář říznul dobře, ale asi od poloviny lahve začal řiz znatelně upadat, což mně ovšem ani moc nevadí.
V chuti se hned v úvodu projeví sladovo-chlebová plnost, na níž se prakticky ihned navléká háv chmelové hořkosti, jehož šosy asi za tři čtyři vteřiny ještě pevně "zatáhnou", než odezní.
Standardní Rychtář z Hlinska se může pochlubit vysokou pitelností; pro mě spadá do kategorie "pije se samo" - skoro jsem nezaznamenal, jak do mě zasyčel (a rozhodně to nebylo velkou žízní).
Souhrnem je tedy Rychtář Standard pěkně harmonická, kulatá a silná jedenáctka (má 4,5 procenta alkoholu, tedy víc, než takzvaná "dvanáctka" Plzeň se 4,4%) s kulatým, plným tělem. Když jsem dopíjel, znovu jsem si udiveně prohlížel etiketu "výčepní světlé pivo" - tohle je podle chuti prostě klasický světlý ležák - což je rozhodně myšleno jako pochvala.
Dodám snad jen, že za toto vydařené představení zaplatíte velmi příznivou cenu pod 10 Kč za lahev.
Slovenský pivovar Kaltenecker z Rožňavy se snaží nabídnout víc, než jen standardní sadu, "desítka, dvanáctka, polotmavá třináctka a pšenice".
Jeho příspěvkem k pestrosti pivní mapy je též březnový ležák (či březňák) Kaltenecker Märzen, který jsem (jak jinak) získal díky přátelským kontaktům na Slovensku.
Vůně tohoto piva je silně karamelová, je cítit též sušené ovoce, trocha chmelových pryskyřic a kvasnic. Čajově-rudá (roibos) barva a světle béžová, poměrně hustá a trvanlivá pěna se pak starají o lákavý pohled k ochutnání.
Při něm mě pivo pěkně "řízlo" a hned rozvalilo svoje vnady. Na plném těle je posazena sladově kulatá karamelová chuť s tóny hořké čokolády, na níž se záhy ladně napojuje umírněnější hořkost. Hořkost nemá dozvuk na patře ani v ústech, zkrátka se zhoupne vteřinovou vlnou a decentně se vytratí.
V pozdějších doušcích lze cítit i lehounkou stopičku nakouřenosti.
Navzdory názvu Kaltenecker (neumím německy, ale jeho význam chápu jako studený krk) je Märzen od prvního napití pivem hřejivým a velmi harmonickým, pitelnost není špatná, ale přeci jen bych ho jakožto sladší a trochu těžší pivo asi nechtěl pít celý večer. Pro březnové rozehřátí po zimě však jde o ideální volbu.
Sedlák výčepní 10°
světlé výčepní pivo
7
Štamgast
Ganimoth
,
1.10.2014
Zakoupeno v pivotéce U Kříže, Kutná Hora
Pivo zlatavé světlé barvy, lehce zakalené. Pěnivost mizerná, ale ta petka dostala při přepravě v batohu dosti zabrat, tak třeba je to tím. Příjemná sladovo-chmelová vůně s náznakem kvasnic. Říž spíše střední, až slabší. Na desítku poměrně plné sladové tělo. V chuti zprvu převažuje pěkná sladovost s trochou kvasnic a příjemnou, postupně se přidává chmelová hořkost, ke konci na chvíli nabere na ostrosti a spolu se sladem pěkně doznívá. Pivo příjemně chlebnaté a pekelně dobře se pije. Jen škoda, že se tu u nás važně špatně shání.
Nový černý Argus již vzbudil jistou pozornost a tak jsem se rozhodl na vlastní chuťové buňky vyzkoušet, co je pravdy na názoru, že se velice podobá pivu Merlin.
Za daným účelem jsem si tedy zakoupil i lahev Merlinu a jal se ochutnávat a porovnávat. Vůně Argusu je kávová, pěna hustá, béžová, barva pak velmi tmavá, blížící se černé.
V chuti se hned v úvodu projeví trocha kávy, pak se rozvine karamelové poměrně plné tělo s tóny čokolády a nakouřeně i chmelově hořkým zakončením. Káva se jemně táhne celým průběhem chuti.
I zde platí, co jsem napsal o Merlinu, že totiž v porovnání se suchými stouty propůjčuje sladové tělo černému Argusu slušnou pitelnost.
Rozdíly oproti Merlinu nejsou velké, a to jak na pohled, tak senzoricky. Merlin se mi během porovnávání zdál trochu sladovější jak v chuti, tak ve vůni, ale lišil se tak málo, že lze rozdíl připsat na vrub rozdílné várce, způsobu skladování, dopravě atd.
Každopádně v případě Argusu za pouhých 12 Kč dostanene v dosti obyčejně vyhlížející lahvi vysoce nadprůměrné a zajímavé černé pivo.
Tmavý speciál, to není zrovna pole, na němž by se denně střetávaly šiky českých pivařů v názorových půtkách o to, "který je nejlepší". Nejde o obchodní mainstream, a snad i proto je tento proud (navzdory své barvě) mnohem méně znečištěn špínou všeho druhu.
Já jsem si sedl u černého potůčku z Březnice jménem tmavý speciál Herold (dle obsahu alkoholu asi zhruba třináctka) a jal se kochat nejprve jeho vůní.
Ta je poměrně komplexní, sladově karamelová s trochou chmelu a také alkoholu, a také ovocitosti (po opadnutí pěny je zřetelná vůně jablek), osobně mně celkem příjemná, ale ne úplně vynikající.
Očím lahodí velmi hustá béžová pěna a barva temně, až krvavě hnědá.
Chuť tmavého speciálu Herold je hned od počátku plně sladově karamelová. Sladové tělo se nám blahobytně rozvaluje po jazyku a hned tak jej neopustí. Chmelová hořkost je upozaděna a hraje oproti sladu doplňující (nikoliv však zbytnou!) roli. Přestože lze chvílemi ve středu chuti vnímat chmelovou pryskyřičnost, v zakončení je hořkost jen decentní a v podstatě se spokojí s uzavřením chuti sladu, aniž by sama převzala vládu. V některých chvílích jakoby se též ozvala vzdálená ozvěna nakouřenosti.
Pitelnost je na tmavé speciální pivo (nad EPM 12%) dobrá.
Celkově tedy tmavý speciál Herold zdárně naplňuje všechny atributy očekávané od tohoto druhu piv. Pivaře, kteří holdují hutnějším, plným, sladovějším tmavým pivům, jistě uspokojí, ovšem není špatnou volbou ani na prozkoumání tohoto pivního stylu.