Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >
Pro mě zřejmě král mezi českými nealko-pivy. Příjemná sladová vůně, nádherná pěna, a lehce nahořklá, lahodná chuť, která nemá daleko ke skutečnému nízkostupňovému pivu. Birell se na Rebela nechytá!
Asi novelizovaná verze - obsah alkoholu 4,9%.
Příjemný tělnatý ležák ze zlatavě hnědou barvou, chlebovitý, se zatlumenou ostřejší chmelovou linkou.
Tělo plné, říz střední; pitelnost velmi dobrá.
Chýně Vídeňský ležák 13°
ležák vídeňského typu 
6
Redaktor
PanVrchni
,
29.9.2015
čepované (restaurace U Slovanské lípy, Praha)
Vídeň je holt Vídeň, řekli si možná v Chýni u Prahy a uvařili polotmavý ležák vídeňského typu, který je však třináctkou a tak se v českém poněkud nepružném legislativním členění řadí mezi polotmavá speciální piva.
Ochutnal jsem jej v restauraci U Slovanské Lípy v Praze na Žižkově.
Voněl sladově a lehounce nakouřeně; vizuálně takřka velkolepě působila hustá stabilní světle okrová pěna a nádherná průsvitná rudo-jantarová barva, připomínající mi roibos.
Chuti vládne plný, oblý a vyvážený slad se stopičkou nakouřenosti. Ta se ve spolupráci s decentní chmelovou hořkostí stará o jemně hořké zakončení. Tělo je dosti plné a při pozdějším pití rozvíjí svou komplexnost a sladovou bohatost.
Vídeňský ležák z Chýně je pivem harmonickým a velmi dobře pitelným, čemuž pomáhá i přiměřený, střední říz.
Celkově tedy dle mého názoru představuje velmi dobrou a stylově čistou “Vídeň”, která vydrží bavit a těšit dosti dlouho a dobře se též hodí k jídlům založeným na pečeném mase.
Opravdu povedený světlý ležák zlaté barvy (s lehkými oranžovými tóny), jemnou bílou pěnou a libě sladovou vůní s lehkými tóny medu.
Úvod sladový, kdy se po chvíli přidává chmelová hořkost - zatlumená o střední úrovni.
Střed sladový, hutný.
Dojezd poměrně dlouhý, sladový s lehkou linkou chmele.
Tělo plné, říz střední.
Pitelnost skvostná.
Pivo vařeno pro potřeby pivovarské restaurace - v ní je sice k vidění kompletní technologie, ale vše nasvědčuje tomu, že pivo je pouze mícháno (pravděpodobně ze sladového výtažku ze sladovny Bruntál) a prováděn chmelovar. Výsledkem je dosti prokvašené pivo s poměrně ostrou a také mírně ulpívací hořkostí. Tělo prázdnější, říz vyšší, barva rovněž. Pitelnost i dobrá. Žádný zázrak však nečekejte.
Beskydian Bandit
polotmavé speciální pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
28.9.2015
čepované (Zlý časy, Praha)
Ve známé pražské mnohopípové restauraci Zlý časy jsem okoštoval další vzorek, k němuž bych se v pražské kotlině jen těžko dostával, totiž polotmavý speciál - třináctku Beskydian Bandit z Beskydského pivovárku.
Toto zakalené pivo jantarové barvy vonělo nasládle a mírně ovocitě chmelovou vůní. Vizuálně dobrý dojem doplňuje hustá, velmi pomalu opadávající pěna okrové barvy.
V chuti se uvede oblý, karamelový slad se stopičkou nakouřenosti a dobře napojená chmelová hořkost střední úrovně, která průběh chuti nenásilně zakončí.
Středně plné (na třináctku) tělo „zhutněné“ kvasnicemi a obzvláštňované jemně aromatickými chmelovými „kudrdlinkami“ je velmi harmonické, řekl bych až hebké a ve spojení s uměřeným řízem ústí ve vysokou pitelnost.
Celkově bych beskydského Banditu označil za velmi pěkný polotmavý speciál, chuťově čistý, vstřícný a pitelný.
Pivo je uvedeno jako tmavé, má ale spíše polotmavou barvu s jantarovými tóny. Pěna opět nižší, vůňe medová. Chuť podobná jako u třinástky, nízký říz, dobře pitelné, pouze je trochu více znatelná chuť barvícího sladu. Po chmelu ani známka. Opět zklamání. Ikdyž raději si zajdu na Kance než na Radegast :)
Postřižinská - Jedenáctka 11° v lahové podobě je pivo mdlé chuti, hořkost nevýrazná, spíše sladké, což není divu, když do jedenáctky přidávají cukr. Zdá se mi i poněkud vodová, označení "světlý ležák" je dosti nadnesené, spíše bych řekl "výčepní". Chťově mi připomíná o něco horší svijanskou jedenáctku.
Plnost žádná, ani vůně není pěkná. Pěna hned opadá.
Jako pivo na zahnání žízně se dá, ale na pochutnání si - to ani náhodou.
Medová zakalená barva s řidší pěnou, medová vůně, pivo ale vodové, bez řízu. Chutná spíše jako ochucené ovocné pivo. Zajímal by mě obsah alkoholu, protože se pije opravdu jako limonáda. Pro mě Kanec obrovským zklamáním, protože vím, že před rokem jsem tu pil jeden z nejlepších, ,ejlů,, za poslední dobu. Neznám přesně důvody nebo okolnosti(údajně se měnil sládek), ale piva se výrazně zhoršila.
Lahodný ležák, zejména v horkých dnech. Pivovar vaří terpve pár let, ale už umějí to pěkně, dostali několik ocenění.
Břevnovský Benedict světlá 12°
světlý ležák
8
Štamgast
Lukaz
,
25.9.2015
Pivovar Benedikt, Klášterní šenk, Pivovarský dům, sud
Vynikající ležák, vhodný pro delší popíjení. Je po něm druhý den pěkně.
Na Nepaster nedám dopustit, v dobré hospodě a dobře načepované je to přesně to, co od "desítky" chci.
Extrémně hořké černé svrchně kvašené pivo, 16ka. S takovou hořkostí jsem se u tmavého piva ještě nesetkal. Po každém doušku jako by ta hořkost úplně vysušila jazyk a je třeba se znovu trošku napít. Cross ABA - použitých 5 druhů chmelu, 4x chmelený - pak se není čemu divit. Dodává se v lahvi 0,3, což pro pivaře je objem směšný, nicméně u tohoto speciálního piva má své opodstatnění - po vypití lahve po malých doušcích, má člověk dost, a to nejem kvůli plnosti a zajímavým chuťovým vjemům na pozadí převažující hořkosti, ale i kvůli tomu, že chuť na jazyku ulpívá ještě dlouho po dopití. Je to ten druh piv, který je nutno si vychutnávat podobně jako archivní víno a dát si práci a čas s odhalováním chutí, které se v něm skrývají.
Kdo chce poznat, skutečně hořký speciál, doporučuji.
Až ze Slavičína na východě Moravy docestovala do Café Mauro v Praze dvanáctka světlý ležák Hrádek - Horehleď. Zde jsem měl možnost seznámit se s jeho zlatou, téměř čirou barvou, poměrně hustou, bílou a stabilní pěnou, a přivonět k jeho sladové vůni s trochou chmelu.
Chuti ležáku ze Slavičína dominuje zřetelně sladové až nasládlé tělo, dosti plné (ale ne těžké či ulepené) a chuťově čisté. Je obkružováno jemnou cmelovou hořkostí, která má slabě aromatické dozvuky.
Říz piva byl spíše vyšší, ale nerušil. Jedno pivo mě ona nasládlá sladovost Hrádku Horehleď bavila, ale nejsem si jistý, jestli by mi po vypití více kousků přeci jen nepřišla přehnaná. Nicméně, jeho chuť mě rozhodně neodrazuje to vyzkoušet, spíše naopak.
Celkově bych slavičínský ležák Horehleď označil za čitelný, čistý, oble sladový a slušně pitelný světlý ležák. Charakterem (a sladovým profilem) mi dosti připomněl ležák starosty Pavla z pivovaru Starokladno.
O tomto pivu již bylo důležité napsáno, přesto ale, že obsahuje množství jablečného extraktu, jehož umělá chuť je mírně znatelná i v chuti piva a někteří by dokonce řekli, že se o pivo v pravém smyslu nejedná, si ho občas i já vložím do nákupního košíku v hypermarketech. Dám mu tak přednost před ostatními velkopivovary nejen díky jeho ojedinělé chuti, ale také kvůli stabilní a husté pěně. Samozřejmě mluvím o lahváčích! Na čepovaném jsem se nejspíše namlsal někde jinde.
Zvíkovský rarášek pšeničné 12°
pšeničné pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
22.9.2015
čepované (restaurace Pod Lipami, Praha - Vršovice)
V zářijovém slunci jistě ještě není pozdě okusit nějakou tu pšenici. Jednu jsem ochutnal na zahrádce restaurace Pod Lipami ve Vršovicích v Praze, kde čepují zvíkovské pivo a taktéž i pšeničnou dvanáctku Zvíkovský rarášek.
Z tototo pšeničného piva banánově světle žluté barvy vanula svěže ovocitá vůně, pěna pak byla středně hustá, bílá, pomalu postupně opadávající.
Silnější říz, u pšeničných piv běžný, zašumí v ústech a záhy se rozlévá chuť, v níž lze vnímat především lehký, svěží, mírně ovocitý slad, doprovázený neobvyklou, slabounce připálenou linkou, která se nese celým průběhem chuti, ale dá se bez potíží přepít.
Tělo je i přes stopu kvasnic poměrně „štíhlé“ a hořkost - jak je u pšenic tradicí - minimální.
V zásadě tedy Zvíkovský rarášek představuje přímočarou a pitelnou „pšenici“, v níž jsem ovšem kromě oné drobnounké připálené stopičky nezaznamenal nic moc „navíc“.
Cvikov - Sklář 8°
lehké světlé pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
21.9.2015
čepované (restaurace U Slovanské lípy, Praha)
Osmička bývalo pivo pité na žízeň v provozech vyžadujících neustálé dolévání tekutin (do pracovníků). Snad proto se cvikovská osmička jmenuje Sklář. Ja jsem ji ovšem neochutnal ve sklářské huti, ale v restauraci U Slovanské lípy v Praze na Žižkově.
Osmička Sklář je téměř čirým pivem slámové barvy a jemně sladové vůně. Její pěna byla středně hustá s pevnějším „koberečkem“ a vydržela několik minut.
Chuť charakterizuje jemný slad (očekávatelně) prázdnějšího těla se slabě chlebovým dozněním, za nímž se občas zhoupne mírná, sotva znatelná hořká vlnka. To je víceméně vše. Říz piva byl střední až vyšší a pitelnost velmi dobrá.
Vcelku tedy Sklář ze Cvikova prakticky přesně splňuje to, co od něj lze čekat - jde o čitelné, jednoduché pivo s vysokou pitelností a nízkým obsahem alkoholu. Výhodou takového piva je, že se jím prakticky nejde opít, ovšem pro velkorysé chuťové zážitky dozajista určeno není.
Jedenáctka Zubr Grand je výborné pivo, kde hořkost (4x chmelené) je příjemném souladu se sladem. Je výborně pitelné, po napití zanechává na jazyku mírnou příjemnou hořkost, a tak to má být.
Chuť je plná, chmele se nešetřilo.
Dle mého názoru jde o ve své kategorii nadprůměrné pivo. Za cenu 8,90 v Albertovi skutečně "poklad za hubičku".
Bernad prezentuje toto pivo na billboardech jako jako první české Ale, už tato klamavá reklama ve mne vzbudila jistou nedůvěru. Takže jsem byl zvědav, jak mi sedne.
Jedná se o velmi silné pivo, cítit je lihovitost, kterou se snaží použité koření přebít, nicméně ta lihovitost je stále cítit. Pivo mi chutí přišlo jako svrchně kvašený mok, který však chce chuť přiblížit pijákům klasických ležáků, což vede ke kompromisu, jenž mi příliš nechutnal. Když chci ležák, dám si ležák, když Ale tak pořádný Ale, ale křížence "Bohemian Ale" moc nemusím..
Baronka ze Žatce byla vždycky mým oblíbeným pivem. Poté, co její cena v Kauflandu klesla na 9 Kč (8,90), jsem tedy zbystřil, neboť dříve stála myslím 13 Kč a takový pokles ceny těžko může proběhnout "jen tak" bez poklesu kvality. Proto jsem se rozhodl ji znovu přechutnat.
Po přelití do půllitru jsem cítil zatlumeně sladovou i chmelovou (lehounce palčivě) vůni. Bílá pěna byla řidší, ale poměrně držela; barva pak klasicky zlatá, čirá.
Po napití se projevil "žatecky" jemný oblý slad (přesto se mi zdá chuťově plošší než dříve a libé mírně medové tóny, které si pamatuji, jsou v něm jsou dnes přítomny jen v náznaku), svíraný zřetelnou hořkostí, která bohužel od první chvíle nenápadně směřuje k ulpění na patře, k němuž také po několika vteřinách dojde. Nejde sice o nic tragického, nicméně harmonie, jíž Baronka dříve byla vynikala, vcelku zřetelně utrpěla.
Pitelnost už se mi nejeví jako výborná, spíše jen dobrá a nejvíc jí škodí ta dvou- až třívteřinová trpká stopa po doznění sladu. Střední až vyšší říz byl v pořádku.
Asi takhle - za 9 Kč v Kauflandu jde pořád o dobrý "kauf". Nicméně já snížení kvality považuji za chybu. Žatecké pivo je stále považováno za alternativu velkoprůmyslovým hráčům, tudíž jej lidé kupují kvuli kvalitě, nikoliv kvuli ceně. Obávám se, že pokud se Baronka bude snažit bodovat cenou a sníženou kvalitou, odsouvá se do zapomenutíhodné role kdysi nadějného hráče, který se krátce po podpisu lukrativní smlouvy propadl hluboko do ligového průměru.
Vzhledem k výše uvedeným spíše negativním recenzím jsem byl zvědav, co je
Vratislavický Ale alias Bizon za pivo. Do Lidlu jsem tedy přispěchal, a zakoupil mutipack 4 půllitrů.
Pěna jmá skutečně poněkud zvláštní nesouměrnou konzistenci, spíše však méně pěny, což u ejlu je normal.
Vůně příjemná, na 7% alkoholu není lihovitost, kterou nemám rád, zřetelná, spíše příjemná aromatičnost.
Chuťově je znát, že byly použity levnější suroviny a jistá neuhlazenost (ovocných tónů s hořkostí), chybí harmonický průběh, pokud bych chtěl srovnávat s jinými ejly vařenými v minipivovarech, ovšem jako propadák bych pivo neohodnotil, spíše průměr. Chutná mi rozhodně více než Bernardův ejl.
Osobně považuji vratislavický ejl pokud jde o poměr kvalita/cena za dobré pivo, které si za 12,5 Kc v Lidlu v záplavě Argusů rád přikoupím.
Samozřejmě, že ejlům malých pivovarů se rovnat nemůže, ale tam je pochopitelně cena v násobcích.
Nicméně jako ejl vyráběný průmyslovým pivovarem dodávaný do diskontního řetězce Lidl ho považuji za dobré pivo.
Nevýhodou těchto silných piv je to, že není radno popíjet více než 2 kousky, leze příliš do hlavy. Sám preferuji méně alkoholu, bohužel pivovary mají zakořeněnou představu, že čím více alkoholu, tím lepší "speciál"..
Krásná jantarová barva s krémovou pěnou. Vůně karamelová. Chuť jemně sladová a karamelová. Pivo má střední říz a chmelovou hořkost. Doznívání je karamelové až kořenitě chmelové. Vynikající plný polotmavý ležák sladové chuti.
Jeden z mých nejoblíbenějších IPA. Měděná barva a sněhobílá hustá pevná pěna. Nádherná vůně tropického ovoce. Chuť je sladová, s tóny tropického ovoce, citrusů i lehce borovice, s nástupem silné hořkosti, která ještě dlouho doznívá. Pro mě vynikající ejl plný chuti.
I u desítky platí to, co jsem již psal ke dvanáctce. Někdy na desítku až neobvykle krásně plná, sladová chuť s vyšší chmelovou hořkostí, jindy zase více nasycená ale vodová chuť. Pivo má jemnou hustou pěnu a výborně se pije.
Příjde mi, že každá várka Kyjovského piva chutná jinak. Netvrdím ale, že je to jeho nedostatkem. Osobně mám rád pivní rozmanitost a jsem rád, že mohu v Kyjově ochutnat pivo, jehož chuť je někdy sladová, jindy zase dominuje chuť kvasnic. Pivo má mírně zakalenou zlatavou barvu a chlebnatou vůni. Pěna je hustá a krásně nám kroužkuje. Více se mi ale pěna líbila v počátcích znovu otevřeného pivovaru, kdy se pivo čepovalo na hladinku. Nevím, zda už tomu tak záměrně není nebo je to jen vinou nových výčepních, ale pivo mělo krásně hustou smetanovou pěnu, díky níž také vynikala sladová chuť piva. Dvanáctka má středně plné tělo i říz a na můj vkus nízkou chmelovou hořkost. Nicméně je to velmi dobře pitelný ležák a je škoda, že lidi překonali počáteční boom, kdy byla restaurace celý víkend narvaná a bez rezervace nebyla možnost najít volné místo k sezení.
Už nějaký ten pátek jsem neochutnal pořádný a nekompromisní světlý ležák. Tento stav se změnil po návštěvě restaurace Pod Vinicí v Praze 4, kde mívají kromě Bernarda téměř vždy ještě nějaké pivo ve zvláštní nabídce. Tentokrát to byl světlý ležák Gwern z nového pivovaru v Nupakách u Prahy.
Skvěle působila již krémově bílá, velmi hustá a dokonale držící pěna i „meruňkově“ medová barva piva tak napěchovaného kvasnicemi, že bylo prakticky neprůhledné.
V chuti dvanáctky Gwern se takřka současně rozvine pěkně plné, bohaté a lahodné sladově tělo, zhutněné pořádnou porcí kvasnic, spolu s velmi příjemnou říznější chmelovou hořkostí. Ta je dosti důrazná a „dlouhá“, ale současně elegantní i mírně aromatická a ulpívání se u ní opravdu bát nemusíte.
Říz piva byl jemnější až střední a pitelnost výborná.
Dvanáctka Gwern je tedy moc povedený ležák, který vysoce převyšuje obilně-vodové kousky, tak často produkované tuzemskými minipivovary. Takhle si představuji pořádný český ležák z malého pivovaru - hutný, osobitý, stylově čistý i pitelný. Za takovouto kvalitu dám s radostí nějakou tu korunu navíc.
Kynšperk - polotmavý ležák 12°
polotmavý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
15.9.2015
PET lahev zakoupená v Kynšperském pivovaru
PET lahev polotmavé dvanáctky Kynšperský zajíc jsem zakoupil přímo v prodejně Kynšperského pivovaru.
Po přelití z PET lahve do sklenice vyšuměla středně hustá, pomalu opadávající pěna okrové barvy.
Pivo je čiré, jeho barva připomíná černý čaj s rudými odlesky, a voní hezky karamelově, mírně ovocitě a chmelově.
Chuť polotmavého Zajíce z Kynšperka plně odpovídá představě dobrého a vyváženého polotmavého ležáku. Rozvine se velmi harmonický jemně karamelový slad bezchybně propojený s chmelovou hořkostí střední intenzity. Ta se občas mírně protáhne za spolupráce velmi decentní hořkosti pražené. Tělo Zajíce je středné plné, neutíká ani do přílišné sladovosti, ani do vodovosti, ani do hořkosti, přitom si však zachovává svůj charakter.
Kromě harmonie přispívá vysoké pitelnosti taktéž přiměřený říz - tohle pivo se i přes svou chuťovou čistotu zkrátka jen tak neomrzí.
Vcelku tedy polotmavý Kynšperský zajíc velmi úspěšně reprezentuje klasický český, pěkně vyvážený i osobitý polotmavý ležák.
Hodně příjemné a solidní pivo, který člověka zcela nenásilně pohltí a zachutná. Barva spíše světlejší, vůně sladová, pěna stabilní. Na to, že se jedná o speciál, je pitelnost opravdu vynikající, pivo působí velice lehkým a svěžím dojmem. "Galapetr" mi chutnal tedy velice! :)
Klasickou desítkou, vařenou ve strakonickém pivovaru, je Dudák Švanda. Její lahev jsem pořídil taktéž ve Strakonicích a to v místním COOPu.
Vůně Dudáka byla po otevření lahve a přelití do sklenice sladová a trochu chmelová, hustá bílá pěna pomalu jen pomalu opadávala. Dobrý vizuální dojem doplňuje průzračná, slámovo-zlatá barva.
V chuti Švandy Dudáka se zřetelně projevuje zejména sladová složka - svěží a libá, následkě přecházející harmonicky v příjemně chmelově aromatické mírně hořké zakončení. Ovšem hořkost chuti piva rozhodně nevládne a spíše slad uctivě doplňuje.
Taktéž tělo piva není nijak "napěchované", pivo dokonce může působit mírně vodově, což ovšem u piva určeného především k hašení žízně nijak zvlášť nevadí - pitelnost je tak jako tak dosti dobrá.
Bohužel jsem v chuti též zaznamenal i nepatrnou stopičku medicinální ("lékové") chuti - dala se přepít a chci věřit, že šlo jen o špatnou várku, nicméně úplně přehlédnout jsem tuto vadu nedokázal.
Pokud bych si ji odmyslel, byla by strakonická světlá desítka Švanda Dudák příjemnou nekomplikovanou a dobře pitelnou desítkou. Při další příležitosti ji přechutnám a doufám, že už bude v takové formě, jak byla zamýšlena.
Poličské pivo Záviš zcela jistě patří mezi nadprůměrné dvanáctky. Chuť je podobná jedenáctce Otakarovi. Pivo mi přijde spíše hořké než nasládlé, má svou osobitost a dobrý říz. Pil jsem ji po 12ce Kušovice a při mém subjektivním srovnání zvítězil jednoznačně Záviš díky hořkosti, která se příjemně rozlévá po celém jazyku a člověk má stále co objevovat k každém doušku. Naproti tomu Krušovice spíše sladké, uhlazené, dobře pitelné, nicméně na můj vkus poněkud nevýrazné a zaměnitelné.
Gambrinus nepasterizovaná 12
světlý ležák
5
Redaktor
PanVrchni
,
11.9.2015
restaurace u Antoníčka, Praha 7
Po bombastické reklamní kampani na novou dvanáctku Gambrinus nepasterizovanou (jazykové správnější je „nepasterovanou“, neboť francouzský vynálezce pasterace se samozřejmě jmenoval Louis Pasteur, nikoliv Louis Pasterizeur) jsem využil první příležitosti, abych zjistil, zda tato variace na staré téma dokáže zlepšit povadlou pověst Gambrinusu premium (tedy dvanáctky).
Ochutnal jsem ji v tradiční restauraci, kde dvanáctku Gambrinus čepují léta, U Antoníčka v Praze.
Barva piva byla klasicky zlatá, čirá, pěna pak bílá hustá - zde jsem nečekal žádné překvapení. Trošku více nadějí jsem vkládal do vůně, ta je ovšem úplně klasicky „gambrinusovská“ - tedy slabý pivní závan, v němž se jen těžko rozpoznává sladová či chmelová složka.
V chuti se opět ozve standardně kompaktní gambrinusovský slad obklopený funkční hořkostí. Zde vidím hlavní zlepšení od běžné dvanáctky Gambrinus - tam si z posledních několika pití pamatuji nepříjemné ulpívání hořkosti, které dokázalo dojem z piva spolehlivě pokazit. Přitom je zde hořkost dostatečně důrazná na to, aby zabránila proměně sladového těla v utrápený tlamolep.
I díky přispění příměrěného řízu je pitelnost dobrá - bez potíží jsem vypil několik kousků a ač se moje chuťové buňky nebavily královsky, ani se nenudily.
Vcelku tedy nepasterizovaná dvanáctka Gambrinus jistě nepředstavuje revoluci, ale zlepšení určitě. Všem pivařům přeji, aby kvalita vydržela a po pár várkách a sklizení slušných recenzí nespadla k šedému průmyslovému podprůměru.
Dvanáctka Ostravar skutečně neurazí ani nenadchne. Chuťově není špatná, nicméně ani příliš originální. Pokud bych měl však volit mezi dvanáctkou Staropramen a Ostravarem Premium, tak bych jednoznačně vzal Ostravar.
V soupeření s dvanáctkou Radegastem by to byl boj, dle mého názoru jsou to rovnocenná piva a ani jedno bych nepreferoval.
Vynikající speciální pivo z Uherského Brodu.
Již po otevření lahve a přivonění jsem tušil, že si pochutnám. Vůně decentní, nsládlá, nebyl cítít alkohol ani sladovitost. Dle vůně by se dalo očekávat sladší pivo, což u speciálů často bývá.
Po přelití do kryglu vyrostla krásná pěna, držící tvar značně dlouho.
Hned po prvním doušku je zřejmé, že o kvalitě nelze pochybovat. Naprosto vyvážená chuť sladkosti je vzápětí vystřídána překvapivou silnou chmelovou hořkostí, která přetrvává až do dalšího doušku. Takže celkově se jedná spíše o hořký speciál. Pivo hutné, nutno vychutnát po malých doušcích.
Dporučuji!
Neslaná nemastná obarvená voda s bombastickou reklamou a pověstí. Neurazí, rozhodně ale nenadchne. Vodové pivo bez jakékoli hořkosti. Myslím, že nad tímhle pivem musejí eurokomisaři slintat blahem! :)
Laser beer 12°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
10.9.2015
PET lahev zakoupená v pivovaru Dolní Břežany
Dolnobřežanský "Laser beer", pojmenovaný podle špičkového vědeckého pracoviště, stojícího hned v sousedství pivovaru je klasickým světlým ležákem o 12% EPM.
Toto kalné pivo poměrně světlé barvy květového medu voní poměrně intenzivně po sladu, obilí, chmelu i troše kvasnic. Pěna je středně hustá, bílá a jen velmi pomalu opadává.
V chuti se hned od počátku prosazuje důrazná chmelová hořkost, nasledovaná poctivě, přitom však nezatěžkaně sladovým tělem s troškou obilí, následně opět uzavřená táhlou chmelovou hořkostí.
Slad ma velmi příjemný projev (jako u Dolnobřežanské desítky, jen intenzivnější). Přesto není hořkosti rovnocenným partnerem - ta je prostě dominantní a subjektivně slad možná i trošičku přehlušuje - nicméně díky svému chmelově přirozenému neulpívajícímu projevu jde o dojem příjemný. Nebyl problém se vpít a pak už pivo bavilo a ani trochu nenudilo, pitelnost tudíž hodnotím vysoko.
Vcelku tedy Dolnobřežanskou dvanáctku považuji za více než solidní reprezentaci minipivovarského řemesla, nadprůměrně hořkou a pěkně položenou mezi hutností a pitelností.
Výraz Premium quality může nabývat různých významů. Já jsem se rozhodl zjistit, jak jej naplnil ležák s rudou hvězdou na bílo-zeleném pozadí, známý jako Heineken.
Heineken je bezesporu pivem, jež se vyznačuje velmi uniformní chutí - ať už si ho dáte čepovaný v Amsterdamu, lahvový v Praze nebo plechovkový v Bangkoku, dostanete vždy totéž. Chápu, že v zemích pivu neholdujících to může být i klad, ovšem to není případ České republiky, kde jsem recenzovaný vzorek pořídil.
Po otevření mě uvítala klasická mdle pasterační vůně, doprovázená skromým nádechem chmelu, světlá, slámově čirá barva a synteticky sněhově bílá, středně hustá, postupně opadávající pěna.
Řiz byl střední a zpočátku příjemný, avšak po pár minutách z valné většiny vyčpel. V chuti Heinekenu jsou přítomny prakticky jen dvě složky: korektně neutrální slad, v němž je sebemenší vypouklina vyhlazena, a slabá hořkost s opravdu velmi opatrnou stopičkou aromatičnosti chmele.
Ve sladu jsem též chvílemi zaznamenal sotva patrný nádech jakoby hrušek, ale nevím, zda jde o záměr, nebo náhodnou kombinaci sladovosti se stopou drobné kyselinky.
Pitelnost Heinekenu je zcela jistě podprůměrná, nikdy jsem nedokázal vypít víc než 3 kusy, než mě jeho konzumace doslova unudila (a ani požitý alkohol nedokázal nudu zahnat). Pokud to někdo dokázal, má u mě jedno Starobrno.
Kromě dosažení dokonalosti v přetvoření piva na čistý produkt Heineken nenápadně boduje ještě jednou věcí: fikaně zmenšil objem lahve na 0,4 l, díky čemuž získává cenovou výhodu 20% a snáze může snáze budit dojem přijatelné ceny. Přesto je skoro 20 Kč za tuto věc víc, než dost.
Abych to neprodlužoval: Heineken je typickým představitelem "europiva", tedy fádního mezinárodního ležáku, který je všude stejný - takový pivní McDonald's. V některých exotických končinách to může znamenat klad, nicméně v konkurenci českých ležáků (i těch průmyslově vařených) takové pivo nemá nic, čím by mohlo upoutat pozornost (kromě loga a rudé hvězdy ve znaku - tomu se říká síla značky).
Víc, než o pivo tady jde o produkt. Pokud tedy vaše ambice nesahají výše, než k třímání zelené lahve s rudou hvězdou, pak je Heineken pivem pro vás. Chcete-li však pít nápoj hodný označení pivo, posunete svou ruku o regál dále. Téměř jistě si polepšíte a ještě přitom ušetříte.
Jedním z nejdostupnějších českých světlých speciálů je světlá patnácka Svijanský Baron. Já jsem její lahev zakoupil v Kauflandu. Po otevření lahve se rozvinula nasládle sladová a trochu chmelová vůně. Pivo je křišťálově čiré jak peníze bývalého premiéra a jeho barvu bych označil za zlato-dřevovou.
S pěnou to vypadá hůře, ta je špinavě bílá, řídká, tvořící ostrůvky, ale poměrně držící.
Chuti Svijanského Barona vládne plný, bohatý, "voňavý" oblý slad. Plnotučné sladové tělo opravdu odpovídá mé představě blahobytného baronová bříška. Jeho tělu byl ušit kabátek z méně až průměrně výrazné hořkosti působící jako převážně chmelového původu. V dalších doušcích se občas ozve mírná alkoholovost, ale nejde o nic, co by dojmu z piva zásadně uškodilo.
Říz piva byl nižší až střední a pitelnost poměrně dobrá.
Vcelku na mě tedy patnáctka Svijanský baron zapůsobila jako klasický český světlý speciál sladovějšího charakteru ve vcelku solidním provedení. Na víc než dva kousky bych si asi netroufal, ale kdo má rád sladově plné borce, přijde si zde na své.
Fr. Bittner je výborné speciální pivo s plnou a vyváženou chutí. V chuti se mísí sladová sladkost a za ní následuje chmelová hořkost v ideálním poměru.
Je vidět, že se v Poiličče stále vaří poctivé pivo. Zlatá etiketa s heslem "Pijte denně" je příjemná i pro oko.
Spravil jsem si chuť po nedávno zakoupeném "Argusu nepasterizovaném" s podobnou stupňovitostí a docela graficky povedenou plechovkou, nicméně obsahem břečkovitým a stěží pitelným.
Bakalář nealkoholický za studena chmelený
nealkoholické pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
6.9.2015
lahev (Albert)
Rakovnické značce Bakalář chybělo v portfoliu nealkoholické pivo. Tento stav nedávno napravil Bakalář nealkoholický za studena chmelený. Jeho obal se podobá povedenému za studena chmelenému ležáku Bakalář, tak pozor, abyste se nespletli.
Vůně této nealkoholické verze je chmelová a svěže mladinová s nepatrnou stopičkou jakési "pečenosti", bílá pěna po přelití do sklenice vykypěla do středně husté a poměrně stabilní "čepice". Barva piva je medovo-zlatá, čirá.
A jak se v Rakovníku poprali s chutí? Nuže, první 2 vteřinky setkání nealko Bakaláře s mým jazykem tento vnímal nejasný slad mírně mladinového projevu s trochou hořkosti a občasným záchvěvem kyselinky. Chuť se poté "uklidní", slad se zakulatí a postará se o harmonické, chlebově-sladové doznění.
Hořkost je jemnější, ale velmi příjemná a pěkně "drží" se sladovým tělem, které je na nealkoholické pivo nadprůměrně plné a oblé. Sládkům z Rakovníka se nějak šikovně podařilo "zahladit" či "schovat" mladinu, takže pivo nepůsobí nijak jalově a věřte nebo nevěřte, dokonce vám poskytne určitý (příjemný) chuťový zážitek.
Pitelnost je více než dobrá, v rámci nealkoholických piv vysoce nadprůměrná.
V Tradičním pivovaru v Rakovníku tedy opět zabodovali a představili pivo, které se může směle řadit k tuzemské nealkoholické špičce. Vida - když se chce, tak to jde!
Starý hrad - světlá 14°
světlé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
5.9.2015
PET lahev zakoupená ve Staroslovanské restauraci, Loket
Starý hrad je pivem vařeným v Děpoltovicích u Karlových varů pro Staroslovanskou restaurací - což je cosi jako obchodní značka, neb těchto restaurací existuje více a jedna z nich je též v Lokti.
Tento světlý speciál voní vysloveně sladovou, nepatrně alkoholovou vůní. Barva se mi jeví jako "zakaleně zlatá", pěna byla po přelití z PET lahve středně hustá, bílá a poměrně rychle spadla na sotva 2 milimetrový kobereček, který už vydržel.
Nástup chuti probíhá ve znamení vydatného sladu, který však kvasnice ve spolupráci s chmelem dokáží "nadlehčit" směrem k mírné ovocitosti jakoby hruškových tónů.
I přes vnímatelnou jemnou aromatičnost chmele je pivo jen málo hořké a 6% alkoholu je v něm poměrně dobře skryto.
Jakousi "hebkostí" sladového profilu a velmi dobrou pitelností mi světlá čtrnáctka Starý hrad připomněla jinou světlou čtrnáctku, Prácheňskou Perlu.
Nedivím se, že toto pivo čepují v restauraci, která se snaží prosadit dobrou kuchyní. Dokáže totiž sebevědomě doplňovat i vydatné jídlo, a přitom jej neruší.
Celkem bych světlou čtrnáctku Starý hrad označil za vyvážený, avšak nenudící, velmi dobře pitelný, sladovější světlý speciál s charakterem.
Kynšperk - tmavý ležák 12°
tmavý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
4.9.2015
PET lahev zakoupená přímo v Kynšperském pvivoaru
Tmavý Kynšperský zajíc, toť tmavý ležák o 12% EPM, poněkud "netradičně" (a dle mého soudu chybně) označen na přední straně etikety jako tmavé speciální pivo (speciály jsou nad 13% EPM). Jeho lahev jsem zakoupil v pivovarské prodejně v Kynšperku nad Ohří.
Po přelití do sklenice příjemně zavoněl po karamelu, upraženější kávě, chmelu i kvasnicích. Barva piva je temně hnědá s patrnými narudlými odlesky a kvalitní je též dosti hustá, béžová a trvanlivá pěna.
V chuti tmavého Kynšperského zajíce se sebevědomě rozvine plný slad, spojující chutě (mírně dominující) hořké čokolády s karamelem a jemnou kávovou pražeností. Ta se posléze postará o nenásilné hořké (decentně pražené) zakončení. Všemy vjemy se proplétá slabě hořká chmelová aromatičnost.
Chuť má hezky čitelný, přitom však stále se proměňující průběh, v němž se občas objevují tóny, které zůstávaly při prvním napití skryty.
Na druhou stranu, ke konci lahve už se mi zdálo, že zajíc většinu svých kouzel vypotřeboval a nejsem si jist, jestli by se v další lahvi objevila nějaká nová. Což není nijak zásadní vada, spíše jen subjektivní postřeh.
Každpádně jde o velmi dobrý tmavý ležák za příznivou cenu. Celkově ve mně Kynšperský pivovar budí dojem, že dokáže vařit piva stabilně vysoké úrovně, stylově čistá a za rozumný peníz - a ani místní tmavý ležák není výjimkou. Jen tak dál, přátelé!
Zbarvení piva je údajně dosaženo extraktem z červené řepy (neověřená informace). I tak pro mne pozitivní, protože červenou řepu hodně můžu :) Nicméně jak napsali před-recenzenti, nejedná se vůbec o žádný tlamolep nebo přeslazené pivo. Červený král je důstojným reprezentantem svého "oddílu" z Vratislavic. Velmi příjemná hořkost doprovázená jemně mírným náznakem ovocitosti, který ovšem lze víceméně tušit. Za mě velmi doporučuji k okusu!
Na rozdíl od ostatních položek z Humpolce konečně pivo, kde je krásně spojena chmelovo-sladová chuť. Pivo velice vyvážené, přičemž silnější voltáž není vůbec znát - pitelnost tedy výborná. Při slepé degustaci bych rozhodně nepoznal, že jde o Bernarda, tak je pivo odlišné od ostatních zástupců značky. A mohu dodat, že je beznásledkové (též nelze říci o jiných Bernardech).
Byl jsem velice spokojen!
Louny výčepní 10°
světlé výčepní pivo
4
Redaktor
PanVrchni
,
2.9.2015
lahev (potraviny Fivuza, Praha)
Desítka z Loun, to bývalo v kraji chmelnic synonymum pro levné, a poněkud „krajově svérázné“ pivo. Jak si Lounská desítka stojí po přesunutí výroby... kam vlastně? Původně se po koupení Lounského pivovaru Heinekenem stěhovala do Krásného Března, později byl místní pivovar také uzavřen a výroba přesunuta do nedalekého Velkého Března, ovšem setkal jsem se i s informací, že se některá piva z bývalého krásnobřezenského pivovaru vaří v Krušovicích... Zkrátka, Lounská desítka je dalším z piv, ze kterých se po setkání s tvrdě globalizačním trendem stal bezdomovec.
Každopádně, pivo je na mém stole a já napíši pár řádek o jeho současných kvalitách. Po přelití do sklenice lze nad čirým mokem zlaté barvy vnímat zatěžkaně sladovou vůni.
V chuti Lounské desítky se projevuje slad, v prvním dojmu celkem plný (v dalších locích se sladové tělo jakoby okouká a vyprázdní), malinko „přičmoudlý“ a též s mladinovým nádechem. Sladové tělo obepíná méně harmonicky napojená hořkost, v níž se ve šťastnějších chvílích zjeví drobounká chmelová aromatičnost. V některých doušcích jsem vnímal i slabou chlebovost.
Pitelnost Lounské desítky bych označil za mírně nadprůměrnou, vnímám chuťovou příbuznost s Březňákem, který jsem pro jistotu přizval ke stejné ochutnávce a porovnání.
Nečekal jsem žádné zázraky, a snad proto jsem nebyl zklamán. Lounská desítka je zkrátka vcelku poživatelné výčepní pivo, u kterého lze alespoň vystopovat jisté charakteristické znaky. Slabši harmonie a mírně mladinový nádech jí neprospívají, ale o průšvih se nejedná a jste-li v restauraci, kde čepují „Louny“, nemusíte se bát si je objednat.