Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >
Pokud bych nehleděl a nestudoval etiketu, kde je samozřejmě k přečtení, že se jedná o bezlepkové pivo, pak prakticky není šance tento fakt zjistit ochutnávkou. Tak moc se Celia Dark povedla. Patří dle platné legislativy už do ranku tmavý speciál - nasládlejší tělo s kávovými tóny a dokonce i "vyvoněné" lehkou porcí rozinek. Pitelnost velmi dobrá. Rozhodně doporučuji k ochutnání.
Vždy jsem skeptický, když jakákoli reklama hlásá, že je např. něco nejlepší na celé Moravě nebo o stupeň lepší. Toto nealko je vcelku pitelné i neúnavné, mladinová pachuť (tolik typická pro většinu nealkoholických piv) není až tak zásadní a proto je tento Zlatopramen i pitelný = když nesmíte pít alkoholické pivo, tak tato snesete klidně i dvě.
Velmi slušná desítka z Přerova, senzoricky čistá, i když méně nápaditá a lehce vodová, což ovšem nevadí. Nástup chutí chmelový, kdy hořkost je o střední úrovni. Sladová složka méně nápadná a utlačená do pozadí. Pivo je kratší o středním těle i řízu. Pitelnost velmi dobrá.
Přerovský Zubr je pivem, kterému se daří nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Je dokonce prvním pivem, na jehož obalu (v mém případě plechovce) jsem vedle obvyklých "exportních jazyků" zaznamenal i čínštinu.
Podíval jsem se na druh Zubr Classic, tedy světlé výčepní pivo. Jak tedy tento sudokopytník reprezentuje české pivovarnictví?
Jeho vůně naštěstí nemá s pachem zubra nic společného - jednak je nepochybně slabší, než zápach tura, a navíc jistě o dost příjemnější, a to jemně sladová.
Po nalití do sklenice se Zubrovi kolem tlamy vynořila bílá a poměrně hustá pěna, ale chvíli poté, co se uklidnil, z ní zbyly jen chomáče vznášející se nad jezerem zlatavého nápoje.
Slabší říz nás uvádí do jemně sladové chuti. Slad má optimisticky nezatěžkaný projev s náznaky květovosti. V závěru se vynoří netrpělivě očekávaná jemná, ale harmonická hořkost. Ta překvapí aspoň tím, že se tu a tam ještě nečekaně zjeví na patře (necháte-li po napití svá ústa od Zubra aspoň 10 vteřin odpočinout).
Byť při delším pití jistě může působit poněkud "obyčejně" až vodově, v zásadě bych řekl, že je Zubr Classic nekomplikovanou, ale harmonickou a pitelnou desítkou, která se samozřejmě hodí především do letních dnů.
Nealkoholický Zlatopramen, nazvaný Zlatopramen N⋅A (ta tečka mezi písmeny "N" a "A" má být uprostřed výšky řádku) je dle oficiálního sdělení "o stupeň lepším nealkoholickým pivem". Který stupeň je u nealko piva myšlen, je ve hvězdách. Jistě nejde o jedno procentíčko alkoholu navíc, tak snad senzorický stupeň (nyní převáděný na procento extraktu původní mladiny)? To se také zdá nepravděpodobným, vzhledem k faktu, že je Zlatopramen N.A dobarvován karamelem, takže to s EPM asi nebude žádná sláva.
Spokojím se tedy s představou, že jde o jakýsi imaginární, reklamní stupeň, o němž dosud není nic bližšího známo.
Když toto o stupeň lepší nealko pivo přeliji do sklenice, spatřím nápoj zlato slámové barvy, nad nímž se třese dosti hustá a trvanlivá pěna, z níž ovšem zůstávají divné chuchvalce, podobné zbytkům jarního sněhu v rigolech. Neviditelnou složku piva představuje jemný sladový odér.
Po napití štípne slušným řízem, tepajícím sladovou, poměrně plnou chuť s jemně hořkým zakončením. Hořkost je sice jemná, ale aspoň je dobře napojená na sladovost a "neutíká" jako u mnoha levných nealko piv.
Později se v chuti chvílemi objeví i mírná kyselinka, která ale neruší.
Celkově působí Zlatopramen N⋅A poměrně příjemně, harmonicky a na nealkoholické pivo relativně pitelně. Osobně mi chybí jen trochu výraznější hořkost. Přesto bych nealko Zlatopramen mezi nealkoholickým pivy určitě zařadil mezi nadprůměr a chuťově nabízí dle mého podstatně víc, než protežovaný Birell.
Na pivech z minipivovarů je krásná jejich proměnlivost a nevyzpytatelnost, přinášející nová a nová překvapení. Pivovarské krédo "dej Bůh štěstí" zde dochází naplnění a je lhostejno, jde-li o minipivovar český, slovenský nebo cizokrajný.
Dnes uvedu pivovar slovenský, jmenovitě Sandorf z obce Prievaly, přinášející Polotmavý ležiak 12%.
Mírně kalná barva tohoto polotmavého ležáku připomíná černý čaj.
V mimořádně lákavé vůni je vše: kvasnice, chmel, slad, letní obilí, harmonické a intenzivní jako první láska. Jsem přesvědčen, že krásná a bohatá vůně polotmavého ležáku z Prieval by mohla soupeřit s povedenými ejly.
Světle béžová pěna svou kvalitou za vůní bohužel trošku kulhá, ve sklenici mi poměrně rychle opadla a zůstaly z ní jen zbytky.
Dobrý říz otevírá chuť a hned zpočátku víme, že tu máme co do činění s pěkným reprezentantem minipivovarského řemesla:
nejprve je cítit jemná chmelová hořkost, rychle následovaná velmi mírnou "připáleností" na patře, načež se na jazyku rozvine mírná karamelová sladovost a přiměřeně hořké zakončení, které se pár vteřin protáhne. V chuti jsou též znatelně cítit kvasnice, které chuti dodávají "mazlavost".
V dalších doušcích mezi chutěmi občas vystrčí růžky slabá, nerušivá kyselinka.
Pivo je živé a i přes chuťovou vyváženost jakoby v sobě krotilo neposednost hříběte - chvilkami v něm dominuje připálenost, následně zcela nečekaně pohladí sladkou sladovostí, aby hnedle poškádlilo kyselinkou a po pár vteřinách bez pití stáhlo ústa znatelnou hořkostí. Ta téměř není znát, pijete-li rychle lok za lokem, zatímco pijete-li polotmavý Sandorf k jídlu, je nejvýraznější z jeho chutí.
Dlouho jsem nepil takto "tajuplné" pivo, které dokáže měnit tvář tak pozoruhodným způsobem, že téměř každý doušek chutná jinak a přitom vždy příjemně. Zdá se mi, že i kdybych ho pil celé dny, stále by mě dokázalo překvapovat.
Inu, okuste sami a zříte, že dobrý je polotmavý Sandorf. Dej Bůh štestí!
Konrád Červený král
světlý ležák 
8
Redaktor
PanVrchni
,
26.6.2014
čepované, Peter's Burger Pub, Pernerova 10/32, Praha 8 - Karlín
Piva netradičních barev ve mně vždycky budí trochu podezření a tak jsem i od Červeného krále Konráda nejvíc ze všeho očekával ovocito - cukrový tlamolep.
Nicméně... jeho barva je sice malinová (díky bylinnému extraktu, nebo snad červené řepě?), ale již pivně ovocná až nasládlá vůně s chlebovými tóny odstraňuje většinu pivních předsudků vyplývajících z barvy těla. Důstojnou korunku Červenému králi nasazuje světle růžová, hustá a prakticky neopadávající pěna.
Nástup na jazyk zahájí Červený král poněkud silnějším, ale nepřehnaným řízem, pod nímž se vynořuje nasládlá, jemně chlebová chuť, přecházející v tóny kořenitosti až zemitosti. Tato zemitost se téměř nepostřehnutelně promění v hořkost, zakončující celou chuť. Hořkost v zakončení je přiměřená, ladně napojená a působí příjemně.
Chlebnatá nasládlost těla však není nijak "bonbónová" či dokonce cukrová, tělo je přiměřeně plné a pivo budí optimistický, téměř osvěžující dojem. Červený král zkrátka působí jako autentické pivo a nikoliv jako ochucený přeslazený nesmysl, udělaný proto, aby dobře vyjímal na propagačních materiálech.
Na "třináctku" má červený Konrád také překvapivě skvělou pitelnost a s dalším pitím se nasládlá chlebovost Červeného krále stává téměř návykovou záležitostí.
V mariáši sice "červený král" není nijak zvlášť významnou kartou, ale na českém pivním trhu je pivem vyjímečným: nejen svou barvou, ale především proto, že jí bylo dosaženo čistě přírodními přísadami. Můžete s ním svou hru zahájit, zakončit, či s ním hrát celý večer a přesto si troufám říct, že ani jednoho štychu, v němž budete hrát Červeného krále, nebudete litovat.
Opat Čokoládový speciál 13°
tmavé ochucené pivo
7
Znalec
Moro
,
25.6.2014
Pivotéka Pod Ořechem, Petrov
Jestli u Opatů něco umějí, pak je to jistě tento čokoládový speciál, který se opravdu povedl. Ochucení čokoládou je nejen nenásilné, ale i velmi dobře "vymyšlené". Ortodoxní pivomil bude pravděpodobně ohrnovat nos - že nechtěl do cukrárny, že to není pivo, atp. Opak je pravdou, protože spojení tmavý speciál + čokoláda opravdu funguje.
Podařenému tmavému speciálu Eliška dodal Měšťanský pivovar v Poličce neméně vyvedený světlý kontrapunkt nazvaný František Bittner.
Jak už z úvodu vyplývá, na rozdíl od Elišky září František Bittner zlatou barvou se středně hustou pokrývkou bílé pěny. Dobrý dojem dopňuje příjemná sladovo-kvasovo-chmelová vůně.
Povedený, poněkud silnější říz hned zpočátku masíruje ústa a připravuje je na uvedení chuti.
Ta je velmi vyvážená, plná, chlebovo-sladová s plynule navazujícím hořkým zakončením. Hořkost v závěru je zprvu spíše jemnější, ale později odkryje i svůj zřetelný a táhlý projev. Tělo Františka Bittnera odpovídá jeho vyobrazení na etiketě - není tedy nijak tlusté či ulepeně zatěžkané a vyššího obsahu alkoholu si v pivu skoro nevšimnete.
František Bittner není extravagatním pivem, spíše je pivem příkladně harmonickým a optimisticky vitálním, které dokáže chuťovou plnost (13,5 procent extraktu původní mladiny a 5,5 procent alkoholu) naservírovat v podobě tak mimořádně pitelné, až je to nebezpečné. Na jeho pitelnost si zkrátka musíte dát pozor a míru si hlídat sami. František Bittner to za vás totiž určitě neudělá.
Další z položek žateckého pivovaru, která má hlavu i patu. Velmi dobře "vymyšlené" spojení jemného sladu s decentní chmelovou hořkostí. Ležák, který je nápaditý a fantasticky pitelný i neúnavný. Jak jsem psal už jinde - pro mě je to jemněji vyladěná verze piva Baronka z téhož pivovaru.
Opět jsem v Normě narazil na bezmála raritní záležitost, nazvanou prostě Nymburk Beer (s podtitulem "Export beer", jenž v zařazení piva věru mnoho nepomáhá). Toto plechovkové pivo z nymburského pivovaru mě nejspíš upoutalo-neupoutalo právě svým nevýrazným vzhledem (jiné zákazníky by zřejmě zaujalo zase nízkou cenou okolo 10 Kč). Patrně jde o nástupce piva "Nymburk Lager Beer" s ještě podstatně horším obalem i chutí. Pokud ano, jistě zde došlo k určitému posunu vpřed.
Vůně piva "Nymburk" je sladovo kvasová s náznakem chmelu, pěna po přelití do sklenice překvapivě hustá, bílá a barva zlatá.
Slabší říz poněkud zakřiknutě uvádí mírně sladovou chuť s jemně hořkým zakončením. Hořkost sice není nijak silná, ale má celkem ladný a přirozený projev.
Znovu se potvrzuje, jak přidání skutečného chmelu (ne jen extraktu nebo nedejbože TetraHopu) chuti, a zejména projevu hořkosti, nesmírně prospívá.
Z výše uvedeného asi vyplývá, že Nymburk Export beer není žádným borcem těžké váhy, který vás ihned chytí za citlivé partie a odtáhne do svého panství, kde vás zcela ovládne. Mnohem spíše se jedná o harmonické, neurážlivé, slušně pitelné světlé výčepní pivo s nízkým obsahem alkoholu (3,5 procent), což jej předurčuje předeším k letnímu popíjení a hašení žízně.
Rychtář 15° Speciál
světlé speciální pivo
8
Redaktor
PanVrchni
,
22.6.2014
lahev (Potraviny Fivuza, Praha - Újezd)
Jedna lahev vysoko ceněného a poměrně dostupného (a to i cenově) světlého speciálu Rychtář 15 Special zkřížila svoji životní pouť s mojí v obchodu Fivuza v Praze na Újezdě a jak se často stává, výsledkem tohoto střetu byla remíza: lahev z něj vyšla prázdná a já naplněn zajímavým pivním zážitkem.
Pivařovu pozornost upoutají už vzhledové atributy Rychtáře patnáctky: krásná zářivě medová barva a velmi hustá, trvanlivá, špinavě bílá pěna, obé probouzející naděje na výrazný chuťový zážitek. Ten je otevírán sladovo-ovocitou vůní, vyšlapávající cestu velmi plnému sladovému tělu, jež se však může spolehnout na solidně hořký závěr. Sladovost má chuťově bohatý, velkorysý projev. Její plnou, ale hravou medovost obzvláštňují pryskyřičné tóny.
Výrazná sladová síla však Rychtáři 15 Speciál nezabránila být pivem vyváženým, harmonickým a na svou sílu velmi dobře pitelným. Vpít se do něj je záležitostí pár loků a sotva tento nepříliš obtížný úkol zvládnete, budete vyšší obsah alkoholu vnímat jen velmi okrajově a v chuti naprosto nerušivě.
Chcetel-li okusit, co znamená "světlý speciál" spodně kvašený tak, jak je obvyklé ho vařit v Čechách, mohu vám patnáctku Rychtář vřele doporučit. Vedle Comenia z Uherského Brodu je vynikajícím, chuťově komplexním a přitom srozumitelným uvaděčem do světa světlých speciálních piv.
Není desítka jako desítka. Toto prosté konstatování jistě každý pivař potvrdí. Nicméně uskalí tradičního českého pivního členění naplno vystupují, pokusíme-li se do několika tuzemských pivních šuplíků napěchovat bohatsví pivních stylů, vařených ve světě (snad je to tím, že stupňovitost či % EPM jsou ve většině zemí kromě ČR a Německa spíše druhořadým údajem).
Zářným příkladem je pivo Jiskra z Jihlavského radničního pivovaru. Na obalu hrdě deklarované jako desítka, dle českého členění prakticky nezařaditelné - podle stylu kvašení speciální pivo svrchně kvašené, podle stupňovitosti / extraktu původní mladiny světlé výčepní pivo, takže v tuzemsku by se asi dalo zařadit do neexistující kategorie "světlé výčepní pivo svrchně kvašené".
Dosti plků, nebudu vymýšlet nové škatulky a nazvu Jiskru pojmem, který používá i samotný pivovar, totiž American Pale Ale ("APA").
Pojem "ale" neboli "ejl" už sám o sobě naznačuje, že chuťově tady zcela jistě půjde o něco jiného, než klasickou českou jednoduchou a pitelnou desítku.
Zlatavě zářivá, velmi mírně zakalená barva a hustá, trvanlivá, bílá pěna nenaznačují nic neobvyklého, avšak sotva přičichnete, hned víte, že se tady rozhodně nehraje Gambrinus liga; tohle bude spíš Premier League.
Pravděpodobně americké voňavé chmely dodávají Jiskře nádhernou vyloženě "ejlovou" vůni, tedy okouzlující, bohatou, ovocno-jahodovo-konopnou. Už sama vůně je takovým zážitkem, že stojí za to se u ní zastavit a zkrátka jen několik momentů čichat.
Taktéž chuť je ejlová "jak poleno": velmi silná hořkost vládne už v úvodu chuti, ve středu poněkud ustoupí ovocitosti s mírnou chlebovostí, aby v závěru opět "nasadila tempo" k nekompromisně hořkému závěru.
Znovu upozoňuji: nečekejte žádnou jednoduchou desítku: do Jiskry se musíte vpít, ovšem jakmile se vám to podaří, budete si užívat v království chutí, které vám běžná desítka nenabídne.
Chuťově je tedy Jiskra pivem nejen povedeným, ale i (alespoň v českém pivním rybníčku) originálním.
O něco méně srozumitelný je vzhled lahve. Etiketa vyvedená v komunistickém "retro" stylu má být (doufám) designérským vtipem, ale bohužel moc neladí s fortelně staromilskou lahví a kvalitním řemeslem uvnitř.
Když svůj dojem shrnu, Jiskra je mimořádný a velmi hořký ejl a já přeji všem pivařům, aby pro ně hořkost Jiskry byla vždy způsobena jen lahodnými chmely a nikdy pachutí sentimentu po třídním boji.
Všeobecně dostupné, levné, nepasterované, s hezkým obalem... Ne, nemyslím Svijany :-) Když se zamyslíte, zjistíte, že není tolik pivních značek, které by téhle zdánlivě široké charakteristice bez výhrad odpovídaly.
Nicméně pivo, o kterém chci psát, vaří od Svijan téměř na dohled (rozhodně lze obě obce vidět z blízkých Příhrazských skal nebo Drábských světniček).
A modří už vědí: jde o pivo Klášter z pivovaru Klášter nad Jizerou, jmenovitě Klášter světlé výčepní.
Moji pozornost upoutal Klášter už před několika lety, kdy na bojišti zvaném Albert začínaly hradby jeho přepravek statečně čelit šikům Gambrinusů a Bráníků.
A jak je vidět dnes, v tomto zápasu obstály a vybojovaly si na českém pivním trhu pevné místo.
Jednu z lahví výčepního Klášteru jsem otevřel a vyvanula na mě kvasová, mírně jídlová, ale nijak uchvacující vůně, zašuměla středně hustá bílá pěna přikrývající zlato-medový nápoj.
Chuť Klášteru výčepního je sladovější, živější, s jemně hořkým koncem. Slad nemá zatěžkaný či ulepený cukrový projev, ale spíše milé lehce lipovo-medové tóny. v chuti se též semtam zhouplne vlnka jemné, ale nerušivé kyselinky.
Desítka z Kláštera nad Jizerovu se mi jeví se mi jako lehčí, příjemné, vyladěné a dobře pitelné pivo, celkově působí harmonicky, nekomplikovaně, ale přesto má charakteristické prvky a rozhodně stojí víc za pozornost, než například Braník desítka za stejnou (nebo ještě vyšší) cenu.
Zakoupeno kdysi loni v rámci multipacku od Heinekenu, jinak nedostupné pivo v mém regionu. Toto se pánům s Rudou hvězdou na klopě úplně nepovedlo, jde o dosti vodový a fádní kousek, který se svým názvem snaží evokovat časy zašlé slávy znojemského piva.
Nesouhlasím úplně s panem Moro, že se jedná o identické pivo se Starobrnem Medium, to má o dost plnější a výraznější chuť, možná je to převlečené Starobrno desítka (=tradiční).
Každopádně zejména pěnivost dnešního Hostana je tristní, a chuť nezajímavá.
Velmi, ale opravdu velmi vodová desítka, na uhašení letní žízně samozřejmě plně dostačující, ale na nějaké větší popíjení to rozhodně není. Po nalití do sklenice pěna téměř okamžitě opadává, chuť je mírně hořká až nakyslá, nic světoborného.
Po stoutovském úvodu, který je suchý, kávový s lehkou linkou čokolády následuje hutný střed, plnější a opět s čokoládou a praženými slady. Dojezd sušší, kávově hořký s čokoládou v lehkou stopou chmelové hořkosti. Tělo plnější, nasycenost nižší – velmi jemná. Pitelnost doslova výborná. Ve složení nalezneme mj. pražené žito.
Naprosto famózní stout vařený na 12% EPM a obsahu alkoholu 4,0%.
V tomto případě nebudu úplně souhlasit s panem Vrchním, ale snad mi to odpustí... :)
Na úvod předešlu, že patřím k relativně častým návštěvníkům východního Slovenska, a za tu dobu už jsem stačil Šariš prokouknout. Můj finální závěr a názor na Šariš je - "převlečený Gambrinus".
Na první napití při neznalosti souvislostí a při určité euforii z "exotického" piva může člověk nabýt dojmu, že jde o nadprůměrné pivo, nicméně čím dál častější konzumace odhaluje nedostatky. Skutečně při bližším zamyšlení poznáte, že jde prakticky o totožnou chuť jako G-12, a to není právě pozitivní zjištění.
Průšvih se sice nekoná, ale je spousta lepších i slovenských značek, a třeba takový Steiger strčí do kapsy i leckteré české pivo.
Howgh :)
Dnes poprvé mám tu čest ochutnat Březňák v jiné podobě než provařenou PET-lahvovou desítku. Je to skutečně dobrý ležák, a jen podporuje můj názor na celkové portfolio Heinekenu, které mi je paradoxně docela sympatické.
Jediné, co by trochu mohlo kazit dojem, je přítomnost cukru ve složení této dvanáctky. Jinak pitelnost i hořkost velice dobré!
Toš toto ťažko hodnotit nejakýma číslama, páč sa pod tymto skrývá hromada různých a zároveň výborných pivisek. Ale fandit temu potřeba je. Prostě tam hážu samé vysoké cifry, nech je to z jakéhokoliv chmela!
Neměl by jsem odvahu vypít toho piva tolik, aby jsem pocítil následky, ale myslím, že jsem odhadl odbře. A možná by se hodil k hodnocení cena:výkon ještě jeden stupeň a to: Ani za ty to málo to nestojí zkoušet. O opravdu málo dráž už se dají koupit piva u kterých se nemusíte bát střevních poíží, nebo doživotních následků a dokonce bych si dovolil o některých tvrdit, že jsou i dobrá. A ať mi někdo netvrdí, že se to dělá kvůli tomu, že je to levné s tou stoupacíjí oblibou pivních speciálů, které rozhodně neodpovídají ceně normálního výčepního piva.
Ikdyž lidé jsou různí a třeba se najdou i tací, kteří mají tak zvrácené chuťové buňky, že jim toto chutná.
Řádný český ležák, který pan sládek nachmelil na rovných 50 IBU. Pivo středně tělnaté s mírně vyšším řízem, vyšší hořkostí a výbornou pitelností.
V ČR pravděpodobně unikátní pivní projekt - jedno identické pivo, které je každý měsíc chmeleno jiným chmelem. Jedná se vždy a výlučně o single-hop = pro chmelení je využito vždy pouze jediného druhu chmele. Výjimečnost projektu spočívá v faktu, že konzument takto poznává různé odrůdy chmele. Rozhodně doporučuji k ochutnání.
Tradičním slovenským světlým ležákem s dobrou pověstí je Šariš ležiak, tedy dvanáctka. Na Slovensku jde sice o běžně dostupné pivo (tak jeho dostupnost také hodnotím), v české kotlině je však šance na jeho získání minimální, o to vděčněji jsem tedy přijal jeho lahev jako dar.
Po přelití do sklenice se rozvine příjemná chmelová vůně a vyšumí středně hustá bílá pěna, postupně řídnoucí a částečně opadávající (po čase z pěny zůstaly jen bílé "záclony").
Přitažlivěji působí zlato-medová barva a dobrý říz, masírující jazyk a ústa k přijetí pivního poselství z východu Slovenska.
Východniar Šariš má výrazné sladové tělo opřené hned od začátku chuti o hořkost, která trvá několiv vteřin potom, co slad odezní. Chmel se ladně projevuje i v jemných, ale osvěžujících pryskyřičných tónech chuti, než nastoupí jeho hořký závěr. Slad má zase blahobytně kulatý, ale přitom hravý projev s náznaky chuti květového medu.
Chutě se v ústech přelévají čitelně, ale nápaditě a harmonicky, a pitelnost je velmi vysoká (snažil jsem se brzdit, ale Šariš do mě prostě zasyčel jak ISO drink do cyklisty).
Na to, že pochází z průmyslového pivovaru, je Šariš silně nadprůměrným ležákem, který strčí do kapsy i mnoho českých takzvaně prémiových ležáků a to zejména těch z do sebe zahleděných velkých značek. Pokud na něj na Slovensku (nebo kdekoliv jinde) narazíte, vřele jej doporučuji ke ctěnému ochutnání.
Cornish Steam lager
světlý ležák
8
Štamgast
Murysek
,
15.6.2014
Obchodní dům MAX Benešoc (obměňují sortiment "pivních speciálů")
Ohodnotil by jsem lépe, ale mezi tmavými pivy u mě jasně vedl do nedávna Porter 19°, ale ten byl nedávno rozdrcen Pivem lásky z Dětenic. Opravdu všem doporučuji navštívit tento zámecký pivovar. Ostatně, pokud to neuděláte, tak ho neochutnáte, jestli je pravda co povídala paní při prohlídce, tak nevyváží a vaří pouze pro svou potřebu. Místní Středověká krčma se středověkými způsoby jen příjemně zábavně doplní atmosféru při pití toho úžasného piva... Tímto bych chtěl také poprosit o přidání Dětenického pivovaru ;)
Bezlepkové pivo Celia, vyvinuté ve spolupráci s Výzkumným ústavem potravinářským, bylo poměrně dlouhou dobu jednou z mála pivních vzpruh pro pivaře stižené celiakií. Nedávno dostala světlá Celia tmavši sestru a já jsem neváhal a ochutnal ji.
Vůně Celie Dark je příjemná, karamelovo-kvasovo-chmelová s nádechem ovoce. Po estetické stránce pivo též (kromě zajímavé lahve) boduje světle béžovou, velmi hustou pěnou a velmi tmavě hnědou či hnědorudou barvou.
Přiměřený jemnější říz uvádí silně sladovo - ovocito - karamelovou chuť s nejprve chmelově a záhy kávově hořkým koncem.
Tělo Celie Dark je samozřejmě plnější, ale přítom velmi přátelského projevu. Všechny složky chuti jsou pak příjemně a ladně propojené a na svůj obsah alkoholu je tmavá Celia neobyčejně dobře pitelná.
Na rozdíl od poněkud prázdné světlé Celie zde cítíte plnohodnotné a navíc velmi podařené pivo. Však jde také o speciál s 5,7 procenty alkoholu.
Pivo Dark Celia si klidně mohou dopřát i lidé netrpící celiakií a přesto jim poskytne pozoruhodný chuťový zážitek. A pro pivaře snažící se vyhnout lepku je uvedení Dark Celie na trh zprávou dvojnásobně povzbudivou.
Výtečná alternativa v podobě pivní limonády s příjemnou švestkovou příchutí a vůní.
Svitavy - Irish stout 14°
stout
7
Redaktor
PanVrchni
,
12.6.2014
čepované (Pivovarský klub Na Florenci, Praha)
Chuti zkoušet méně tradiční pivní styly neodolali ani ve svitavském pivovaru Na Kopečku, kde se pustili mimojiné do vaření irského stoutu černého jak bota.
Nejsem žádný Kelt a tak pro mě setkání se stoutem vždycky zavání jistou exotikou až tajemností a to i v případě, že se odehraje v prostředí téměř domáckém, jakým je pivovarský klub v Praze na Florenci.
Vůně stoutu ze Svitav je výrazně kávová, pražená, suchá, pěna pak hustá, tmavě béžová. Pivo je téměř neprůsvitné, hnědočerné, jen se slabými rubínovými odlesky.
Chuť je hned v úvodu velmi pražená až téměř "připálená", kávová. Hořkost praženosti je posléze "dotvarovávána" bohatší hořkostí chmele.
Sladová složka je cítit ve středu chuti, ale celkově tahá za kratší konec. Začne se více projevovat až poté, co se vpijete a necháte jazyk trochu uvyknout kávové praženosti.
Pitelnosti pomáhá lehounké brnknutí na strunu kyselinky, přesto není příliš vysoká, což je zkrátka dáno pivním stylem Irish Stout - studenou neslazenou kávu byste asi také nedokázali hltat po litrech.
Ve svitavském pivovaru Na Kopečku se s pivní výzvou zvanou "stout" dokázali popasovat více, než dobře. Jejich stout je podle mého názoru velice povedený a chuťově bohatý, bohužel však běžně prakticky nedostupný.
Dnes zakoupeno 8 ks v akci v Robert(=Albert)hypermarket za neuvěřitelnou cenu 5,90 Kč/ks! Jinak ho ovšem nikde ani nikdy v tomto obchodním domě nemají, takže předpokládám, že to svezli z půlky Moravy a chtějí se toho zbavit...no nic, pro nás konzumenty jen dobře! :) Za tyhle peníze to je skoro svatokrádež nekoupit.
Zubr Gold je dost dobře pitelná záležitost, u které mi kazí dojem jen ten cukr ve složení, který - dle mých zkušeností - může být rozhodujícím faktorem, co se týká případné následkovosti po požití většího než malého množství :) zítra budu zřejmě moudřejší, ale prozatím hodnotím jako slušné pivo s dobrou hořkostí.
Pivovar Broumov, známý značkou Olivětinský Opat, je pivovarem vytrvale stavícím svoji pozici zejména na vaření různých ochucených ležáků a speciálů.
A na svém tradičním poli se snaží zabodovat i Medovým ležákem o deklarovaném extraktu původní mladiny 12,99 procent (formálně je to tedy ležák, reálně speciál "třináctka" a prakticky pivovar ušetřil nějakou tu korunu na daních).
Vůně bývá u Opata lákavá a i medový ležák se může pyšnit moc příjemným živě nasládle květovo - chmelovým odérem.
Ve sklenici se zjeví hutný nápoj zlatého zbarvení s bílou, poměrně hustou, a přitom dost trvanlivou pěnou.
V chuti se uvede květovost rychle následovaná plnější medovou sladovostí a po dvou třech vteřinkách zakončená hořkostí, doznívající pár dalších vteřin.
Hezky se projevuje voňavost medu i chmele, chutě si dokáží vzájemně vyhovět a spolupracují na projevu, který zejména zpočátku působí dosti harmonicky. Při dalším pití se však v jejich zdánlivě idylickém vztahu přeci jen objeví jisté trhlinky.
Ozve se i lehoulinká jakoby stařinka či zatuchlinka, avšak je takového až zábavného druhu, že spíš dodává osobitosti, než že by chuti nějak ubližovala.
Pitelnost je na medový ležák a téměř třináctku obstojná a v čepované variantě by jistě byla ještě lepší.
Optimistická vůně a plné a přesto nezatěžkané tělo pomáhají medovému ležáku Opat stát se chuťově přístupným zpestřením české pivní nabídky.
Celkově mám dojem, že je Opat medový ležák pivem velice slušným i poměrně zajímavým, přesto mu však zejména z hlediska harmonie do úplné špičky nějaký ten bodík schází.
Hubertus tmavý speciální ležák - 13°
tmavé speciální pivo
8
Redaktor
PanVrchni
,
10.6.2014
lahev (multibalení v Bille)
O co má pivovar Hubertus z posázavského Kácova užší sortiment, o to je každá z jeho položek kvalitnější.
Jediným silnějším pivem, které se na břehu Sázavy standardně vaří, je tmavý speciál "třináctka" a jako ostatní zdejší piva, je i ona pivem povedeným.
Uvítá nás příjemně kávovou vůní, za níž se schovává i živá chmelovost.
Dobrý dojem z odpovídající temně hnědé barvy s rubínovými odlesky doplňuje hustá béžová pěna.
Přiměřený, nepřehnaný říz kypří napraženou, kávovější, ale přesto živou chuť, v níž je patrná i jistá zemitost. Pivo je spíše sušší, rozhodně nejde o přeslazený speciál s "plnotučným" tělem, ale přesto působí vitálně, bezmála svěže, a nikterak "dusivě". Zakončení chuti obstarává, jak jsme u piv z Kácova zvyklí, přirozená a velmi ladná hořkost.
Celkově bych řekl, že tmavá třináctka Hubertus není pivem "na efekt", které si váš jazyk ihned připoutá všemožnými chuťovými rafinovanostmi. Spíše jde o pivo chuťově přívětivé a dobře pitelné, jehož klady oceníte poté, co se do něj vpijete.
Po dominantně sladovém úvodu pozvolna nastupuje drsnější chmelová hořkost, která utlačí slad do opozice, až přebere vládu zcela. Tělo je plné až robustní. Pivo je skvěle i harmonicky vyváženo. Říz vyšší, pitelnost velmi dobrá. "Bohužel" se jedná o speciál s vyšším obsahem alkoholu, takže to asi není pití na celý večer. Zkrátka - pokud vám vyhovuje "plnotučné" pivo s hrubou hořkostí, pak je to ta správná položka.
Toš další paráda z kategorie, u kerej očekávám bůřlivý rozvoj - lehké ejle pod 30,-Káčé. Tento ejl, ačkoliv je deklarovaný jako desítka, je plný v chuti, plný ve vůni a na desítku bych to rozhodně netipoval. U tehoto sa dá sedět celý deň.
Při ochutnávání piv značky Bakalář bychom neměli opomenout tmavý výčepní Bakalář. Mně se bylo podařilo zakoupiti jeho lahev v Bille v Praze na Florenci a jak je u Bakaláře obvyklé, svého činu jsem nemusel litovat.
Slibná karamelová vůně s nádechem kvasovosti, velmi temně, až krvavě rudohnědá barva, a bezmála krémově hustá béžová pěna vyhánějí akcie očekávání na chuť tmavé desítky poměrně vysoko.
A skutečnost toto očekávání naplňuje - dobrý říz zahájí příběh chuti, v níž se zjevují hlavní hrdinové: mírná kávovost spolu se sladovostí a karamelem. Celá tato trojice si získává sympatie svým charakterem, chuťovou čistotou, přívětivě vitálním projevem a příkladnou spoluprácí k uspokojení pivařových smyslů.
Tmavý výčepní Bakalář z Rakovníka zřejmě dbá na životosprávu, protože jeho tělo je přiměřené, nenafouklé, nezatěžkané přílišnou sladovostí. Dalším kladem černého Bakaláře je téměř tradiční bakalářovská bezchybná harmonie, katalyzující výbornou pitelnost.
Happy end chuti pak obstarává tandem pražené a chmelové hořkosti, táhnoucí se dlouho jak titulky Hvězdných válek.
A galaxiemi českých vesniček ode mne letí do Rakovníka daší dík za suverénně zvládnutou práci.
Po ukončení výroby Kelta se počet víceméně běžně dostupných stoutů na českém pivním trhu snížil prakticky na jeden "typ" a tím je Primátor Stout. Této příležitosti se chytli v Protivíně a uvařili tmavé pivo Merlin. Stejně jako v případě Kelta nejde přísně vzato o stout, neboť je pivem spodně kvašeným, ale stejně jako v případě Kelta jde o napodobeninu celkem zdařilou.
Merlin je velmi temné pivo černohnědé barvy se silně kávovou vůní s tóny čokolády, za nimiž lze cítit i kvasovost.
Dobrý dojem ve sklenici dotváří béžová až téměř rezavá hustá pěna a celkově hustá konzistence nápoje.
V chuti nás Merlin uvítá čokoládovým úvodem, za nímž ihned následuje hořká praženost, nad kterou se vznáší jemná kávová linka.
Vše je posazeno na poměrně plném těle, zakulaceném jistou sladovostí, která mu dodává přiměřenou "tloušťku".
Pražená nahořklost se asi po dvou vteřinách plynule spojí s chmelovou hořkostí a společně odkráčejí v zajímavém zakončení.
Z výše zníměných slov asi vyplývá, že v případě Merlinu nejde o "suchý" stout (tedy praženost, káva a "tenké", suché tělo). Řekl bych i naštěstí jej ona přiměřená sladovost zpřístupňuje i pivařům, kteří suchým stoutům neholdují a tuzemskému pivnímu vkusu obecně.
Sladovější část chuti také zvyšuje pitelnost na obstojnou úroveň.
Jak už jsem psal v úvodu, Merlin je vedle Primátoru Stout asi jediným široce dostupným "stoutem" či "pseudostoutem" českého původu. A přestože tedy není pravým stoutem, jde o zajímavé pivo, které zejména milovníky tmavých piv a stoutů jistě dokáže zaujmout a potěšít.
Pivovar Staropilsen zásobuje český (a patrně nejen český) pivní trh vesměs plechovkami piv mírně nadprůměrné jakosti se "staročeskými" či jinak vlasteneckými názvy jako Bruncvík, Staropilsen či Česká koruna.
Podobným případem je světlé výčepní pivo Zlatá Praha, které jsem koupil ve vietnamské večerce a které se díky čistému složení může pochlubit označením "České pivo".
Vůně Zlaté Prahy je čistě sladová až sladká, pěna bílá, středně hustá, avšak nepříliš trvanlivá.
Lépe vyhlíží barva, kterou bych označil jako "tmavě zlatou" či připomínající zralé dřevo.
Nástup piva v ústech odkrývá slabší až střední říz (po přelití z plechovky do sklenice), uvozující chuť. Ta je dosti sladová, hořkost sice neschází, ale je vůči kulatému sladovému tělu upozaděna. Více je znát při kombinaci s jídlem, k němuž může dodat ještě (umírněnou) chlebovost.
Jinak je pivo relativně harmonické, nemám z něj špatný pocit a mezi plechovkovými pivy ve velkých hypermarketech, kam je asi určeno, nejspíš patří k tomu lepšímu. Přece jen má minimálně svoje sladové tělo a už to jej zřetelně nadřazuje fádním europivům.
Na druhou stranu, narazit na vyloženě dobré plechovkové pivo by bylo tak trochu jako najít Miss Universe v nápravněvýchovném ústavu pro mládež - a ani Zlatá Praha toto pravidlo neporušila.
Na závěr bych svůj dojem shrnul takto: Zlatá Praha sice není špatným pivem, ale není ani ničím vyjímečná a nějakých 25 Kč za její plechovku snižuje počet důvodů k její koupi na hodnotu nepříliš vzdálenou od nuly.
Decentně chmelený světlý ležák s plnějším sladovým tělem o středním řízu. Dojezd o odeznívání sladu a jemné chmelové hořkosti. Výborná pitelnost. Pivo doslova vybízí - dej si další :-)
V případě prakticky jakéhokoli piva z Litovle, je dobré odhodit veškeré předsudky o tom, že na Moravě piva neumí - není to jistě pravda.
Světlá jedenáctka od PERMONů - úvod o o opravdu harmonickém spojení dominantnějšího sladu a mírnější hořkosti chmele. Slad se po chvíli dostává do opozice a nastupuje velmi příjemná chmelová hořkost. Tělo plnější, říz mírně vyšší, pitelnost výborná.
Dovolím si jen jednu malou úvahu, která jistě není od věci - je zřejmé, že hlubší prožitek vám věnuje pivo nepasterované a nefiltrované, které je plno života a široké škály chutí i vůní. Pasterace a filtrace sice podstatně prodlužují trvanlivost piva, ale takové pivo je vlastně neživou tekutinou. Je na každém z nás, zda chce konzumovat nápoj s trvanlivostí 12 (nebo i více) měsíců a nemusí se starat o podmínky, v jakých pivo bylo transportováno a uskladněno nebo si chce vychutnat živý nápoj.
V případě této jedenáctky v pivovaru pivo sice filtrovali, ale nepasterovali - což vám nabízí další rozměr pivního zážitku = dovolil bych si tuto položku doporučit.
Jaké pivní poklady se občas najdou v Tescu, jsem už zjistil (a rozhodně tím nemyslím Grešlák).
Zvláště přívětivým se mi v tomto směru jeví Tesco u Edenu v Praze-Vršovicích, kde lze téměř vždy natrefit na nějaký zajímavý kousek.
Tentokrát mi štěstěna přivedla do cesty Cornish Steam Lager, takto světlý ležák ze žateckého pivovaru.
Odolal jsem jeho vábení přesně jeden den, než jsem nápaditě vyhlížející lahev otevřel. Uvítala mě velmi libá, chmelová až květová vůně a do sklenice se nahrnul nápoj lákavé, zlato meruňkové, mírně kalné barvy.
Po zašumění středně husté bílé pěny už přichází vytoužený okamžik a opojný mok vtéká na můj jazyk, kde šumí, dobrým, vitálním, ale nerušivým řízem.
Úvod chuti obstarává vteřinka jemné hořkosti, pak se rozvine plné, úžasné květnato-medovo sladové tělo, harmonicky přecházející v nejprve pryskyřičné a posléze chmelově hořké zakončení.
Lahodnost, až medová květovost těla (tradičně silné stránky žateckého piva) a harmonie, v níž se všechny chutě přelévají, vyúsťují v téměř vražednou pitelnost.
Cornish Steam Lager dokázal, co se mi dlouho nestalo, a poněkud mi provětral soukromý žebříček nejlepších českých ležáků. Pro mě je to zkrátka téměř dokonalý ležák, který má navíc kromě vysoké kvality osobitý charakter - rozhodně nejde o x-tou variantu "Prazdroje" Pilsner Urquell.
Jsem zkrátka nadšený a nenacházím vadu, kvuli které bych měl potřebu ubírat body.
Cornish Steam Lager je ode dneška na mém "top-wanted" listu a nikde se přede mnou neschová! A milovníkům chuťově bohatých ležáků bych vzkázal, že je téměř povinností jej ochutnat.
Bratrsko-sesterský vietor zo Slovenska mi privál lahev svetlého výčapného piva Smädný Mních, po našimu jedné z nejrozšířenějších "desítek" na Slovensku (tak také hodnotím jeho dostupnost).
Pln vděku za tento dar otevírán fľašu s obrázkem mnicha nejen žíznivého, ale i švejkovsky spokojeného vzevření a jsem zvědav, zda mne nápoj uvnitř lahve uspokojí stejně jako jeho.
Vůně Smädného mnícha je poměrně přijemně kvasová a živá s jemným nádechem alkoholu, pěna po přelití do sklenice bílá, avšak řídká a rychle opadávající.
Ve sklenici se tedy bez pěnového ošacení necudně odhaluje nápoj slámové až mírně nazlátlé barvy.
A už mi vtéká do úst. A co na něj můj česko-slovenský jazyk říká?
v chuti cítím slad s náznaky obilnosti, pak mírnou nakyslost a jemně hořké zakončení, které je ovšem stále znát a nezmizí.
Smädný Mních možná věří v zázraky, ale pochybuji, že by mezi ně počítal svoje pivo ve výčepní podobě, protože to opravdu žádným zázrakem není - spíše jde o neurážející konzumní produkt kvalitativně hodně blízký levnějším českým desítkám z velkých pivovarů. Nicméně zázrakem je možná už fakt, že i obyčejné světlé výčepní pivo "desítka" si v podání Smädného Mnícha uchovalo jakousi umírněnou kvalitu a dokonce i náznaky charakteru.
Vzhledem k obvykle vysoké jakosti klášterních piv by mě zajímaly spíše mnichovy tajné zásoby, protože "výčapná desiatka" jen velmi nesměle poodhalila, čím by mohl Smädný Mních pivařův jazýček potěsit. Pokud by mělo zůstat u jen ní, asi bych si pro svou duchovní cestu vybral jiný klášter.
Další z nudných a asi i naprosto zbytečných položek pivovaru, který do světa hlásá, že má nej pivo na celé Moravě.
Pivo ovládá káva, střed je s trochou karamele a dojezd o hořkosti kávy a chmele. Při konzumaci utrpíte konstantní vjem, což může mnohým vyhovovat, ale o tom přece pivo není.
Další z pokusů o vzkříšení kdysi kultovního hořkého piva. Hořkost je vcelku schována za sladové tělo (dle pivovaru by pivo mělo vykazovat hořkost 42 IBU) = slovo EXTRA jaksi ztrácí na významu. Střední říz a pitelnost vcelku dobrá, což je při 15,6% EPM i nebezpečné. Zkrátka dá se, ale žádné zázraky raději nečekejte.
Pivo prodáváno s vcelku nenápadnou etiketou - nepodíváte-li se pořádně, pak možná ani nezjistíte, že se jedná o speciál. Osobně z toho uvozuji, že pro vlastníka Nošovického pivovaru (SABMiller) nejsou Nošovice až tak důležité, jako preferovaný Plzeňský Prazdroj.
Nad nealkoholickými položkami spousta lidí doslova ohrnuje nos a berou je jen jako nutné zlo pro případ, že z nějakého důvodu nemohou pít pivo alkoholické. Nealko od Budvaru patří mezi ta lepší - nečpí z něj až tak příliš mladina a chmelový extrakt. Takže se dá v pohodě pít a v případě velké žízně snesete i víc než jen jedno.
Vedle Pražačky zajistil nástup Tradičního pivovaru v Rakovníku místo v regálech českých supermarketů a hypermarketů pivu Černovar. To nabízí dvě varianty: světlý a černý. Já jsem pro ochutnávku tentokrát zvolil druhou variantu. Název Černý Černovar a potemnělý obal s mechem a kořeny obrůstajícími stavbu evokující pivovar lesních elfů, to vše dává dohromady tajuplný až strašidelný obraz.
Skutečnost je naštěstí mnohem optimističtější. Živě karamelová vůně a hustá béžová pěna dávají naděje na kvalitní pivo a temně hnědá barva s rubínovými odlesky proti světlu je potvrzuje.
V ústech zašumí Černovar příjemným řízem a rozvíjí svou chuť: nejprve se v úvodu projevuje karamelový slad s mírnou kyselinkou, záhy vystoupí karamelové tělo, nad nímž posléze začne nabývat vrchu suchost kávy. Chuť uzavírá kávovo-chmelová hořkost, v níž má praženost kávy poněkud navrch.
Černovar je pivem je chuťově srozumitelným, přelévání jeho chutí velmi ladné, avšak při delším pití působí malinko vodově.
Přesto dokáže bavit i při pití několika kousků, jeho pitelnost je slušná.
Celkově bych Černovar černý mezi tmavými pivy z průmyslových pivovarů ohodnotil jako nadprůměr.
V Lidlu se vedle Argusů a Deepů obvykle krčí několik bas bezejmenného piva pojmenovaného prostě "světlé výčepní pivo". Vybral jsem tohoto skromného člena lidlovské rodiny k ochutnání spíše ze zvědavosti, protože cena 5,90 Kč a "na kost" prostá etiketa rozhodně neslibují žádné úchvatné zážitky.
Skutečnost však opět potvrdila úsloví, že život je plný překvapení. Už vůně tohoto piva není, zlá, je cítit kvas s mírným nádechem chmelu. Vyloženě nadprůměrná je, zvláště v tomto segmentu, překvapivě hustá, bílá pěna. Poměrně sytá barva podobná švestkovému dřevu také potěší.
Říz je sice první dvě vteřinky na jazyku dobrý, pak však téměř zmizí.
Nejvíc ovšem překvapí chuť - je sladovější s lehkou nakyslostí a mírnou (avšak přirozeně chmelovou a neulpívající) hořkostí ke konci. Žádná z chutí však nevyčnívá a ani neruší, pivo je slušně vyvážené i pitelné.
I vzhledem k absenci jakéhokoliv názvu chápu, že jde o neambiciózní pivo k práci nebo doplnění tekutin a minerálů (mimojiné díky nízkému obsahu alkoholu 3,7 procent), nicméně chuť rozhodně není nijak katastrofální (a to jsem ho pil teplé) a pro tyto účely lze pivo klidně doporučit.
Chuť značně předčila moje (dost nízká) očekávání a "světlé výčepní" z Lidlu mi učitě připadalo mnohem "pivovější" a poctivější, než Deep ze stejného obchodu (a ještě drazší cenové kategorie).
Navíc má "světlé výčepní" na rozdíl od Deepu opravdovou pěnu, u níž jste si jisti, že vznikla během vaření piva a ne vaším nechtěným uslintnutím do půllitru.
Upozornil bych i v této cenové kategorii věc nevídanou, pivo totiž dle etikety obsahuje nejen chmelový extrakt, ale i chmel!
Jak je u piv z Lidlu zvykem, pivovar opět není uveden, což je možná škoda, protože za tento počin se v dané cenové kategorii (6 Kč) nikdo stydět nemusí.
Mazák Jantar 11°
polotmavý ležák
8
Znalec
Moro
,
1.6.2014
Minipivovarská pivnice (Stará Budvarka), Hodonín
Mírně sladový a mírně pražený nástup spojený s trochou karamele. Přidává se chmelová hořkost, která nabývá na intenzitě. Potvrzuje se pravidlo, že takřka každý sládek preferuje (ve smyslu má oblíben) určitý druh chmele - Jirka Michalovič si vybral Agnus, který je v pivu hezky znát (doplňuje ŽPČ).
Velmi chutná jedenáctka s objemem alkoholu 4,3%, která boří hloupý mýtus, že "barevná" piva musí být nutně nasládlá či dokonce sladká.
S nástupem piv Bakalář z Tradičního pivovaru v Rakovníku se v českých obchodech začalo objevovat i světlé pivo Pražačka. Dosud jsem ho viděl jen v plechovkách, což je obal, který moc nemusím, ale nakonec jsem si jednu také koupil a ochutnal.
Nechávám Pražačku vtéct do sklenice a rozvinout své vnady (myslím pivní vnady, ne ty na obrázku na plechovce). Nad nápojem zlaté barvy zašuměla řidší, opadávající pěna, z níž však mírný "lišej" zůstal poměrně dlouhou dobu.
Pražačka voní sladově, ovšem je cítit i typicky "bakalářovská" jakoby pryskyřičná chmelová živost.
V ústech zaštípe silný říz, možná až příliš "došumující" i během průběhu chuti a tím pádem malinko rušivý.
Pražačka má mírně sladové tělo s ladně napojenou a slušně doznívající hořkostí, za níž snad můžete zaznamenat ještě jemný náznak nakyslosti, jejíž rušivost je ovšem minimální.
Byť nejde o žádný chuťový "odvaz", je Pražačka čitelné, harmonické a dobře pitelné pivo, navíc se díky čistému složení může pyšnit značkou "České pivo".
Na to, že plechovka Pražačky působí (alespoň obalem) spíše jako "obyčejná" levná položka pro masovou spotřebu, nejde o špatné pivo a v čepované podobně by jistě získala o nějaký ten bodík navíc.