Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >
Bezpochyby jedno z nejlepších piv, které je možno zakoupit v hypermarketu Albertek (dříve Hypernova). Na rozdíl od pana Vrchního bych zde ještě více zdůraznil velmi silnou (ale nikoliv ulpívající!) hořkost, slad je přitom dosti v menšině, avšak to vůbec nevadí. Jde o silné, výrazné pivo s nekompromisní hořkostí.
Cross Czech 12°
světlý ležák 
8
Redaktor
PanVrchni
,
30.1.2015
lahev (hypermarket Albert, Hradec Králové)
Vyškovské pivo Cross Czech jsem již ochutnal ve verzi jedenáctky a nyní tedy přichází na řadu dvanáctka.
Ta se po přelití do sklenice uvede příjemnou svěže chmelovou vůní s voňavým sladem, zlatou barvou a hustou, bílou, stabilní pěnou. Barvu bych přirovnal ke květovému medu, je též podobně mírně zakalená.
Příjemný, přiměřený říz pěkně tepe ústa, ale nepřehlušuje chuť, v níž se projevuje krásně "svěží", přitom však medově bohatý slad, na nějž se postupně napojuje elegantní chmelová hořkost. Ta je zprvu méně nápadná, ale s pozdějšími doušky o sobě dává vědět a spolehlivě se postará o zakončení hodné českého ležáku.
Dvanáctka Cross Czech (mimojiné) ukazuje, jak má vypadat projev sladu - žádný jednotvárný tón od začátku do konce, ale stále se zajímavě proměňující jak vůně v kytici z horské louky.
Toto pivo je zdánlivě prosté, avšak moc příjemné, neokázale zábavné a neskutečně pitelné. Pitelnost je vskutku brutální, až nemilosrdná - nemůžete se dočkat dalšího doušku a Cross jsem "vykrosil" za pár minut a to jsem se ještě musel krotit.
Celkově je tedy světlý ležák Cross Czech dvanáctkou na první pohled sice nenápadnou, ale velice vstřícnou a jakmile jí dáte šanci, chytne se jí a už nepustí.
Chotěboř Patron
nealkoholické pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
28.1.2015
lahev (hypermarket Albert, Hradec Králové)
Nealkoholické pivo Patron pochází z pivovaru v Chotěboři, domovu to (mimo jiné) ceněného světlého ležáku. Zde však samozřejmě míříme do úplně jiné soutěže, což nám jasně napoví už typicky "nealko" sladovo-mladinová vůně.
Po přelití lahve do sklenice vyšuměla středně hustá bílá pěna, trochu chuchvalcující a zůstávající na stěnách sklenice, jež postupně do minuty opadla. Zlatá barva je pak přinejmenším odpovídající.
Po vstupu Patronu do úst je kromě dobrého řízu od začátku nejzřetelnější sladovo-mladinová chuť, typická pro nealkoholická piva. Byť je chuťově čistá a působící "poctivým", až osvěžujícím dojmem, s alkoholickým pivem srovnání nesnese.
Hořkost je zprvu málo znatelná. Až v pozdějších doušcích se začala objevovat tupější "extraktová" hořkost na patře, jež nevítaně zastiňuje příjemné, ale slabé chmelově aromatické tóny - naštěstí však v únosné míře.
Po vpití se je pitelnost dobrá a sladová složka chuti vytrvale působí dosti příjemným, až hravým dojmem.
V Chotěboři Patron tu tedy máme další nealkoholické pivo, které se plností chuti ani vzdáleně nepřibližuje pivům alkoholickým, nicméně v žebříčku českých nealkoholických piv Chotěbořskému pivovaru rozhodně ostudu nedělá.
Pít nealkoholické pivo, to je vždy jenom náhražka za klasické pivo. Chuť dobrého piva v žádném případě nenajdete. Pivo je řídké, s chudou padající pěnou a trochu nasládlé. Správně vychlazené se pije poměrně dobře za volantem nebo na pracovišti, nepatří k nedělní huse. Pro pivaře je rozhodně lepší volbou než sladká Coca Cola. Argus Nealko patří mezi lepší nealkoholická piva.
Dalším z nových Argusů je světlý speciál čtrnáctka zvaný zkrátka Argus 14 Special. Jde o pivo příjemné chmelově - sladové vůně reprezentující vzorně to, co si představíme pod pojmem "pivní vůně".
Po přelití do skla nad čirým nápojem zlatavé barvy přecházející až do odstínu švestkového dřeva či pryskyřice vyšuměla špinavě bílá, hustá a stabilní pěna.
V chuti se rychle rozvalí dosti plný, kulatý a medově plný slad doprovázený výraznou chmelovou hořkostí, která se hezky několik vteřin bez ulpění protáhne.
Možná ne všechny lahve v první várce Argusu 14 Special byly v pořádku, ale ta moje jistě ano, protože působil velmi harmonicky, byl prost jakýchkoliv pachutí a rovněž byl velmi dobře pitelný.
Kombinace onoho lahodně oblého sladu a táhlé pryskyřičně chmelové hořkosti se velice podobá Konrádu čtrnáctce. Je zde i stejný obsah extraktu původní mladiny i alkoholu a já docházím k přesvědčení, že jde o identická piva. Každopádně zde máme velmi vydařený, silný a (narozdíl od "Piwa jasnego mocnego" Argusu Strong v plechovce) také chuťově bohatý světlý speciál. A to je zpráva velmi uspokojivá.
Barva velice tmavá (na údajně polotmavé pivo), s lehce narudlými odlesky, pěna nahnědlá, tvořená menšími bublinami, drží po chvíli jen v malé vrstvě.
Vůně nasládlá, karamelová, kávová, lehce nakyslá, trochu lihová (po ohřátí vystoupí více),
Říz vyšší, vyšší plnost. Chuť nasládlá, karamelová, kávově pražená, s trochou sušeného ovoce (asi rozinek). Hořkost střední a krapet na můj vkus trochu ostřejší, ale ještě to nevadí. Dojezd spíše chmělově hořký a trochu lihový, ale vzhledem k "voltáži" je to ještě celkem příjemné :).
Barva zlatá, čirá. Pěna bílá, hustá a poměrně stabilní
Vůně sladová, obilná s dosti nepříjemným zatuchlým zápachaem
Plnost střední až nižší, chuť hodně sladová až lepivá, obilná, trochu chlebnatá, hořkost není úplně přijemná. Celé by se to asi dalo jakž takž pít, nebýt trvalé přítomnosti jakési hnusné pachuti, která se line skoro celým "zážitkem". Nevím, kde soudruzi v (zjevně) Vratislavicích udělali chybu, ale tu láhev jsem po třetině vylil.
To tělíčko je fakt pěkně kulaté, sladové, jen co je pravda! Hořkost hraje sice až druhé housle, nicméně velice příjemné.
Lihovost v tomto pivu absolutně necítím, což znamená, že sládek v Benešově odvedl vskutku dobrou práci. Jedná se o velmi pitelný speciál, ať už v lahvové či točené verzi.
Poslední pivní akce v Lidlu přinesla dvě novinky. Silnější z nich se jmenuje Argus 16 Strong, což je bohužel trochu matoucí, protože pivo Argus Strong (o dvě patra méně zajímavé světlé speciální pivo) již Lidl prodává. Zde se ovšem jedná o speciál polotmavý. No, polotmavý...
Barva je velmi "vysoká", temně hnědo-rubínová, vůbec neodpovídá polotmavému pivu a víceméně potvrdila moji domněnku o původu tohoto piva, jíž vyslovím na konci recenze.
V příjemné čisté vůni je cítit chmel, karamel a trocha kávy.
V chuti Argusu 16 Strong se rychle rozvine nádherná karamelová plnost v plnotučném těle, zavřeném do dokonale padnoucího fráčku pryskyřičně aromatické chmelové hořkosti. Skvěle (řekl bych "padesát na padesát") je také vyladěna suchost s hutnou sladovostí. Chuťově je toto pivo opravdu bezchybné a vydrží vaše chuťové buňky bavit opravdu dlouho, byť je (stejně jako barva) chuťově blíž tmavým pivům, než světlým a mělo by se spíš nazývat "třičtvrtětmavé".
A nyní k jeho původu - nikdo mi nevymluví, že Argus 16 Strong je prostě Konrád Svatopavelské. Neošizené, se stejně vysokou barvou, v ošklivější lahvi, avšak dostupnější a za nižší cenu. Chuťově je to pro mě špička a poměr cena:výkon neskutečný. Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že jsem tento klenot koupil za cenu výčepního Kozla nebo Primusu (byť to bylo v akci) a tomu, že si jej v Lidlu budu moci dopřát téměř kdykoliv. A doufám, že v nabídce zůstane, protože takové požehnání se na českou pivní veřejnost už dlouho nesneslo.
Lipan polotmavý speciál 13°
polotmavé speciální pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
26.1.2015
Pivovarský klub na Florenci, Křižíkova 272/17, 186 00 Praha 8-Karlín
Pěkná polotmavá třináctka z minipivovaru mě dokáže vždy potěšit. A polotmavý speciál Lipan do této kategorie patří.
K jeho kvalitě svým dílem jistě přispěla dobrá péče o pivo v Pivovarském klubu v Praze na Florenci.
Ve vůni Lipana se čistě projevil karamel a chmel a pod hustou pěnou okrové barvy lákala hlubina čajové, nepatrně rudnoucí barvy.
Hned v úvodu se třináctka z Dražíče představila paletou silných dojmů. Na pozadí plnější táhlé karamelové sladovosti předvádí velmi elegantní tanec aromatičnost chmele, různé odstíny sladu i mírná nakouřenost. Vše je zakončeno výraznější chmelovou hořkostí v závěru.
Pivo dokáže bavit velmi dlouho, s každým douškem odhaluje nové chuťové odstíny, přitom je výborně pitelné.
Takhle si představuji povedenou polotmavou třináctku z minipivovaru, kde "třináctka" není jen fintou pro zvýšení ceny, ale opravdu znamená intenzivní chuťový zážitek. Dokázal bych si ji užívat celý večer a jediné, co by mi v tom (alespoň v Pivovarském klubu) mohlo zabránit, by byla cena. Přestože vím, tento podnik nepatří mezi nejlevnější, Lipan třináctka se zde prodával za cenu blízkou ceně piv typu IPA, což není málo.
Z kvalitativního hlediska ovšem je o co stát a máte-li možnost, určitě doporučuji polotmavý Lipan 13 ctěnému čtenářstvu k ochutnání.
Normálně je tohle pivo vcelku drahé. Dnes jsem na něj narazil v Tescu za 9,90 a rozhodl jsem se ho tak vyzkoušet, protože čokoládové člověk většinou každý den nepije.
Ihned po otevření láhve mě zaujal a úžasná vůně. Jako čerstvá, rozteklá čokoláda. Po pár minutách se projevila více i klasická vůně piva. Vůně lákala a krásná hustá pěna také. Po napití je cítit docela silné čokoládové aroma a s pivem to je rozhodně zajímavá kombinace. Pivo mi chutnalo, i když každý den bych ho pít asi nechtěl, i když pokud někdy zas bude ve slevě, určitě se po něm podívám.
Pivo na ochutnání doporučuji. Třeba někoho zaujme, třeba někomu chutit nebude. Rozhodně ale stojí za to, si na něj udělat názor. :)
Zřejmě nejznámějším bezlepkovým pivem je žatecká Celia, vyvinutá ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. Samozřejmě není na mém stole běžně, neb zatím chválabohu celiakií netrpím, ale jde o pivo poměrně dobře dostupné, a tudíž zasluhující pozornost.
Vůně Celie je po přelití z lahve do skenice sladovo-mladinová, je cítit i trocha chmelu. Hustá bílá pěna postupně opadává a pod ní téměř září nápoj slámově jasné čiré barvy.
Dobrý říz otevírá chuť, v níž se rozvíjí jemně sladové (až jakoby mladinové) střídmé tělo s jemnější hořkostí v závěru.
Svěží květově-medové, typicky žatecké tóny ve sladu jsou v menší intenzitě přítomny i zde, a zřejmě nejlepším nápadem při pití Celie je zaměřit se právě na ně, protože právě ty jsou tím, co je na ní nejpříjemnější; hořkost jim jen sekunduje.
Především díky nim je pitelnost světlé Celie po vpití se poměrně dobrá.
Pít se tedy světlá Celia dá i ve větším než malém množství, nicméně pivařovi trpícímu celiakií přinese mnohem hodnotnější chuťový zážitek její tmavá sestra, Celia dark.
Silnější bratříček "Prezidenta", a skutečně ještě o fous lepší. Lahodná sladová chuť, na níž je napojena velmi příjemná, dlouhotrvající hořkost. Elegantní pivo hodící se např. pro večerní ucucávání u televize. Doporučuji!
Muderlant 13°
polotmavé speciální pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
22.1.2015
PET lahev (pivotéka Pivo a párek, Korunní 105, Praha - Vinohrady)
PET lahev polotmavého speciálu Muderlant z Dobrušky jsem získal v pražské, respektive vinohradské pivotéce Pivo a Párek.
Po přelití do poněkud kulturněji působící sklenice se v ní objevil nápoj čajové barvy vonící po kvasnicích i chmelu a byla cítit i trocha obilí. Dobrým dojmem zapůsobila i světle béžová, hustá a trvanlivá pěna.
Muderlant vstupuje do úst dobrým řízem a pěknou hořkostí hned v úvodu chuti. Hořkost se rozvíjí do aromatických až pryskyřičných tónů. Pod ní "pluje" lahodné kulaťoučké karamelově sladové tělo s troškou nakouřenosti. Na jemně hořkém zakončení chuti se podílí jak hořkost chmele, tak ona nepatrná nakouřenost.
Pivo je vyladěné, harmonické a výborně pitelné.
Nefiltrovaná polotmavá třináctka Muderlant je tedy dobře provedený polotmavý speciál s živostí a vstřícností, jež bývá vlastní pivům z malých pivovarů. A nepochybuji, že v čepované podobně by mě toto pivo bavilo ještě víc.
Silně mi připomíná produkci ředického pivovaru Mordýř, což mluví samo za jakékoliv další komentáře...zkrátka vynikající, nesmírně pitelné a voňavé pivo!
Darem jsem dostal slovenské nefiltrované pšeničné pivo Kaltenecker 12 Kras Weizen z pivovaru v Rožňavě i pustil jsem se do jeho ochutnávky.
Jako první po přelití do sklenice mě zaujala vůně, velmi příjemná, banánovo-ovocitá, lepší než u Primátoru Weizen (kterýžto jsem si pro srovnání dal předtím).
Bílá, středně hustá pěna však z valné většiny rychle opadla a zůstaly jen zbytky, pod nimiž ve skle zůstal kalný nápoj banánovo - burčákové barvy (sice neoficiální, zato opravdu nejvhodnější přirovnání). Za zmínku stojí i silná (cca 2 - 3 mm) vrstva usazených kvasnic na dně lahve, které se mi i přes poměrně intenzivní míchání podařilo uvolnit do nápoje jen z menší části.
Míchání ani trochu neublížilo řízu, který zůstal velice silný. V úvodu chuti Kalteneckeru Weizen 12 mě zaujala silně ovocitá chuť, ovšem očekávané banány byly zastoupeny jen málo. Ve středně plném, nadprůměrně ovocitě sladovém těle jsem spíše cítil nádech jahod (v pšeničném pivu nezvyklý až nepatřičný) a jablek. Ovocitá sladovost se však ještě nepřehoupla do "bonbónovitosti" (což jsem u jedné pšenice také zažil), takže pitelnost zůstala dobrá. Hořkost je, jak už je u pšenic obvyklé, minimální.
S jídlem se většina chuťových "výstřelků" zahlazuje a převládá dojem "slušná pšenice".
Celkově bych svůj vzorek pšeničného Kalteneckeru Kras dvanáctky označil za pšenici stylově ne zcela standardní, jejíž neobvyklé chuťové tóny však stále dokáži považovat za osobitost a nikoliv za chybu.
Sedm kulí mě naštěstí nezasáhlo v Sarajevu, ale doma, díky čemuž nevypukl žádný mezinárodní skandál, natožpak válka. Svoji roli mohl hrát i fakt, že nešlo o kule olověné, ale pivní, že nejsem následníkem trůnu a že je po mně nevystřelil Gavrilo Princip, ale pivovar Ferdinand v Benešově.
Taktéž jsem se po jejich absorpci dozajista cítil lépe, než Ferdinand d'Este. Kupříkladu nos se mohl kochat lákavou plně karamelovou vůní, zrak zase potěšila barva černého čaje s rudými odlesky a hustá, světle béžová pěna.
V uspokojivé chuti se rychle rozvíjí táhle sladové chuťově bohaté tělo s tóny bylin i těžkého ovoce. Karamelovo-ovocitá kulatost elegantě přechází v chmelovou hořkost, která poněkud sladové tělo harmonicky vyvažuje a omezuje, ale nezastiňuje.
Karamelovou plnost těla dále obveseluje stopa čehosi, co jsem si pojmenoval "bylinná šťavnatost" a co značně zvyšuje atraktivitu i pitelnost Sedmi kulí.
Chutě se v těle ladně, až pokojně přelévají a velice příjemným způsobem nechávají pivaře vychutnávat a sledovat, která z nich vystrčí růžky a jak ji pojmenuje. V každé části úst totiž škádlí jinou chutí. Snad se znalci neurazí, když napíšu, že mi bylinná složka připomněla chuť Fernetu, samozřejmě v mnohem slabší koncentraci.
V pivu je cukr, ale snad jen v malém množství, a zdá se být být i mírně "zahřívací".
Máte-li tedy rádi silnější polotmavá piva, je pro vás určeno 7 Kulí. Myslím pochopitelně do půllitru, nikoliv do srdce. Toto pivo hezky ukazuje, jak být kreativní při zachování pivního stylu - a čepovaná varianta je ještě vstřícnější a lépe pitelná.
Březňák světlý ležák speciál 14°
světlé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
19.1.2015
čepované (krušovická restaurace Na Michelské, Michelská 87, Praha 4)
Pan Zippich si se mnou tentokrát dal dostaveníčko v Krušovické restauraci na Michelské v Praze 4, neb již několik let jeho holá hlava patří do české rodiny Heinekenu v čele s Krušovickým pivovarem.
Tentokrát tento pán přišel v podobě světlého speciálu Březňáku "čtrnáctky". Na hlavě mu seděla čepice krémově bílé, husté pěny, pod níž bylo lze spatřit čirý nápoj barvy švestkového dřeva.
Řácký dojem podtrhuje hutně sladová vůně a pokračuje v něm i chuť. V ní se pod drážděním dobrého řízu rozlije medově plný slad, s rychle se napojivší výraznou hořkostí, jejíž doznění se hezky protáhne.
Sladové tělo je plné, bohaté a oblé, až "hladivé" a opravdu mě bavilo jej povalovat po jazyku, byla by škoda ho jen tak zhltnout a když jsem mu dal v ústech trochu času, mělo příležitost ukázat své vnady.
Hořkost, jež se na slad téměř ihned napojuje, se projevuje v každém doušku, je důrazná a táhlá, ale neruší ani neulpívá a tvoří sladu více než důstojného partnera.
Celkově je pro mě Březňák čtrnáctka světlým speciálem dobře pitelným a solidně provedeným, zejména na poměry velkoprůmyslového pivovaru.
Cross Czech 11°
světlý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
17.1.2015
lahev (hypermarket Albert, Hradec Králové)
Osud mé kroky zavedl do hypermarketu Albert v Hradci Králové. Taková příležitost je vždy vhodná k exkurzi do oddělení piva - i velké obchody totiž do svého sortimentu často zahrnují zajímavé položky.
Ani tentokrát jsem se nezklamal a jedním z kousků, na něž jsem zde natrefil, bylo vyškovské pivo Cross Czech jedenáctka.
Lahev mému apetitu příliš dlouho odolávat nedokázala (či já jsem nedokázal odolávat jí?) a po jejím otevření a přelití do sklenice mě ihned ovanula lákavá, čistě působící chmelová i sladová vůně, vznášející se nad hustou, bílou, stabilní pěnou, jež zase plula na hladině čirého nápoje zlaté barvy.
V chuti jedenáctky Cross czech se ihned projevil plný, kulatý a medově bohatý slad na jazyku a současně chmelová hořkost na patře. Hořkost je se sladem dokonale propojena, nechává mu prostor, ale přitom s ním spolupracuje a stará se též o zakončení hodné stylu "český světlý ležák".
Cross Czech 11° je pivem přímo vražedně pitelným - chtěl jsem jej pít pomalu a vychutnávat, ale prostě to nešlo a přes všechnu snahu frekvenci doušků brzdit ve mně zmizelo během pár minut. Pitelnosti prospívá též dobrý, ale nepřehnaný říz.
Za 13 Kč sice nejde o nejlevnější jedenáctku na trhu, ale věřte mi, že ta korunka navíc se proti velkoprůmyslově vařeným ležákům vrátí pětinásobně v podobně opravdového zážitku z chuti piva. Přitom je Cross Czech chuťově zcela čistý a nemůže nechutnat ani velmi konzervativním pivařům. Za mě tedy nejde o cross-check, ale o krásný gól.
Lipan světlý ležák
světlý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
16.1.2015
Café V Podpalubí, Ohradní 22, Praha 4
Díky tipu jednoho návštěvníka atlasu piv jsem měl možnost i v Praze ochutnat světlý ležák "dvanáctku" Lipan z pivovarského dvora Dražíč v jižních Čechách. Tímto oné dobré duši děkuji, neb ochutnávka Lipana od té doby již několikrát zpestřila můj večer.
Vůně tohoto piva je živě kvasnicová s trochou chmelu a jemným nádechem sladké ovocitosti, pěna je velmi hustá, špinavě bílá a trvanlivá a barva poněkud "vyšší" zhruba odstínu lesního medu, kalná.
Lipana dvanáctku jsem tedy pil víckrát a byť má charakter a svoje typické znaky, nebyla chuť pokaždé úplně stejná. Taktéž říz osciloval od jemnějšího do silnějšího. V recenzi se budu snažit vyjádřit typické prvky dobře uvařeného Lipana.
V chuti mě uvítal zprvu slad a též jemnější hořkost (a jednou i mírná zemitá "pripálenost"). K silným stránkám Lipana podle mě patří oble lahodné medovo-lipovo-sladové tělo s náznaky tónů sladkého ovoce. Zakončení chuti je taktéž spíš sladové; jemnější, příjemně chmelová hořkost chuť sladu spíše ohraničuje, než že by ji rázně a důrazně ukončovala.
V jedné várce jsem zaznamenal i decentní tóny jahod - ne natolik, aby zvlášť rušily, ale přesto znatelné.
Pivo je harmonické, ladné, přitom však živé vyborně pitelné.
Celkově je Lipan dle mého názoru velice zdařilý sladší minipivovarský ležák s bohatě sladovým tělem, který svoje chuťové bohatství odkrývá postupně a i při n-tém kousku vás dokáže překvapit (příjemně). Zvláště vůči jídlu vytváří zajimavé kombinace, najednou se mi treba zjevil duch až exotického sladkého ovoce, pak zase ona zemitost a pak med.
Připadá mi jako jihočeská selka s trochou balkanské krve. Jste s ní doma a přitom vás stale dráždí a provokuje svými proměnami, kterými vás láká k dalšímu doušku. A tomuto lákání se v případě Lipana dvanáctky podléhá opravdu snadno.
Šlechtickou rodinu z Konopiště doplňuje podařený světlý speciál "patnáctka" Ferdinand d'Este.
Vůně tohoto piva je po přelití z lahve dominantně sladová, hutná až "přičmoudlá", avšak pro mě spíše méně lákavá; lepší dojem vzbuduje čirá zlatá barva s narudlými odlesky, a velmi hustá, stabilní, bílá pěna.
A ve vylepšování dojmu úspěšně pokračuje chuť: hned od první vteřiny se vám v ústech jak na zámecké pohovce sebevědomě rozvalí velmi plné kulaté sladové tělo, rozšafně medově plné (doporučuji vám se na něj soustředit, stojí za pozornost). Následuje moc hezky, téměř nenápadně napojená harmonická hořkost, která se posléze příjemně rozezní ve do několikavteřinového důrazně hořkého protažení.
Sladová složka chuti baví a neomrzí, hořkost však má vždycky poslední slovo. Vše (tedy slad i hořkost) je hutné, pořádně "vytuněné", ale stále výborně pitelné. Taktéž říz piva vydržel po celou dobu na výši.
Ferdinand d'Este je tedy báječně provedený český světlý speciál, plnost sladu i hořkosti se tu snoubí s pitelností v nebezpečně harmonické kombinaci.
Chtete-li jít po spodně kvašené větvi českého stromu pivních "odrůd", tohoto Ferdinanda nemůžete vynechat.
V Benešově zkrátka pivo umějí a speciály zvlášť - troufám si říct, že jak Ferdinand d'Este, tak polotmavá třináctka Sedm kulí patří ve svém oboru k české špičce.
Ostravar Premium
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
13.1.2015
lahev (Hypernova/Albert Vestec u Prahy)
Vedle Ostravaru Original se v Albertu ve Vestci u Prahy šikovaly též basy jeho silnějšího bráchy, Ostravaru Premium.
Po přelití z lahve je ve vůni cítit slad i ona "zapařenost", které jsem se podivoval už u desítky.
Na druhou stranu toto světle zlaté pivo pění velmi bohatou, bílou a stabilní pěnou.
Na rozdíl od Mora jsem v úvodu chuti vnímal především plnější slad, doprovázený "jídlovitostí" a chlebovostí stejného typu jako u Ostravaru desítky - snad jsem měl jiné rozpoložení v ústech a nebo jsem se prostě na chuť sladu více soustředil. Po sladově chlebové vteřince tedy přišel záchvěv kyselinky a následovala mírně aromatická hořkost - zpočátku mi osobně připadala spíše průměrná, v pozdějších doušcích však zřetelnější až výrazná.
Přeci jen jen mi však dvanáctka připadala prakticky jen jako zintenzivněná chuť Ostravaru 10, snad jen ta "zapařenost" nebyla tak zřetelná, což je samozřejmě dobře. Přiměřený říz podpořil dobrou pitelnost a s vypitím lahve jsem neměl sebemenší problémy.
Myslím si, že pokud na Ostravar Premium neklademe přehnaná očekávání a pijeme jej přiměřeným tempem, je celkem dobrý a s přehledem poráží pražská světlá piva (Staropramen, Braník) z produkce giganta Molson Corrs.
Ostravar Original
světlé výčepní pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
12.1.2015
lahev (Albert/Hypernova Vestec u Prahy)
Člověk by nevěřil, na jaká piva může narazit ve Vestci u Prahy. Byť šlo v hypermarketu Albert (dříve Hypernova) dozajista o mimořádnou zásilku, přesto mě přítomnost Ostravaru Original (desítky) překvapila, neboť jinak jde o pivo v Praze prakticky nedostupné.
I chopil jsem se této příležitosti i lahve a spěchal s ní domů k ochutnání. Po otevření lahve a přelití světle zlatého čirého nápoje do sklenice se z této začala linout vůně trochu sladová a maličko chmelová, ale též nepříliš příjemně "zapařená".
Podsouvám pysk pod středně hustou pomalu opadávající pěnu a vnímám jemnější říz a především chuť. V ní je cítit slad a jakási "jídlovitost" s troškou chlebovosti. Jakoby "zapařenost" či "zatuchlost" z vůně je trochu cítit i v chuti. Zhruba po dvou vteřinách do chuti promluví méně nápadná chuť chmele, zpočátku ani ne hořká, spíš jen jemně aromatická. Celkově chuť vydrží v ústech "hrát" pár vteřin a v pozdějších doušcích se v koncovce začne ozývat i netrpělivě očekávaná hořkost - uměřená a nenásilná.
Závěr? Pokud se s onou "zapařeností" Ostravaru smíříte a zvyknete si na ni (čemuž může pomoci, když pivo necháte přetékat přes jazyk a soustředíte se na jeho lepší stránky) může pro vás být Ostravar Original poměrně příjemným pivem, které vás sice neodnese do chuťového ráje, ale díky obstojné pitelnosti s ním dokážete vydržet celý večer. Rozhodně mi připadá mnohem poctivější a chuťově uspokojivější, než všudypřítomný král nudy Staropramen světlý ze stejné pivovarské skupiny.
Od poslední mé ochutnávky Protivínského Granátu uplynulo půl roku a jelikož jsem tehdy patrně nenatrefil na nejlepší várku, přicházím se slíbeným přechutnáním. To se mi stalo dalším důkazem, že pivo je zkrátka živý nápoj a že záleží na mnoha okolnostech jak v procesu, tak v surovinách. Proto i v dnešní době stále platí staré pivovarnické heslo "dej Bůh štěstí". Bez něj se i přes pokročilou technologii a přísnou kontrolu nemusí várka podařit.
Nyní se tedy Granát předvedl v mnohem lepším světle a to již v krásné a lákavé, plně rozšafně chmelové vůni s karamelovým a sladovým tónem.
Pěna byla i tentokrát světle okrová, hustá a velmi trvanlivá.
V chuti se rozvinul plně uspokojivý karamelový slad s jemným tónem nakouřenosti, na kterou se rychle a velmi plynule napojuje chmelová hořkost s pryskyřičnými tóny.
Po dřívější kyselince (která mi vadila v minulé ochutnávce) ani stopy, vše je bezchybně harmonické bez chuťových vad. Říz byl střední, plnost těla rovněž a pitelnost dobrá.
Na rozdíl od přechozí testované se tato várka se zjevně podařila dle záměru tvůrce. Nyní vidím v Protivínském Granátu velmi solidní, vyváženou, harmonickou a pitelnou jedenáctku, která zvládá nenásilně pokrývat obdivuhodně široké spektrum chutí a je tedy použitelná prakticky k jakékoliv příležitosti.
Bezlepková piva, to je taková chudobka v kytici české pivní nabídky. Dvojici Celia a Celia Dark doplňuje v širší distribuci prakticky už jen Bernard bezlepkový ležák - a právě na něj jsem se dnes zaměřil.
Vůně tohoto Bernarda je po přelití hezky chmelová a i kvasnicová, pěna sice řidší, ale poměrně trvanlivá.
Ve sklenici nás láká nápoj klasické zlato-medové, čiré barvy. V jeho chuti se rychle rozvine medovitá plná sladovost s nádechem jakoby dřevitosti, posléze se projeví pěkná pryskyřičně bohatá a táhlá hořkost, pozvolna důstojně odcházející.
Sladovost by snad někomu mohla připadat o fous kratší, než by se u takto plného ležáku očekávalo (připadalo mi, jakoby mezi jejím dozněním a nástupem chmelu byla vteřinová "mezírka"), ale to je jen drobnost - důležité je, že po vpití se (u mě trvalo cca 3 napití) se tento Bernard projevuje jako vydařený, plný a slušně pitelný světlý ležák, u něhož prakticky nepoznáte, že byl navržen jako bezlepkový.
Pro pivaře trpící celiakií tedy dobrá zpráva: vedle žatecké Celie Dark tady v Bernardu bezlepkovém ležáku máme další velmi podařené pivo s nízkým obsahem lepku.
Polotmavá jedenáctka z Liberce-Vratislavic Konrád Eso na mě čekala v multibalení piv Konrád prodávaném v Lidlu a následně jsem si v jedné hospůdce zopakoval ochutnávku tentokráte točené varianty. Ke cti Konráda Eso musím říct, že lahvová varianta je prakticky totožná, a má i velmi dobrý říz.
Ve vůni mě přivítala typicky konrádovská chmelová pryskyřice, k níž se přidal i karamel. Pivo je čiré, tmavě hnědorudé barvy s rubínovými odlesky proti světlu, pěna pak byla jak v lahvové, tak čepované variantě krémově bílá, hustá a trvanlivá.
V úvodu chuti vzdechla nepatrná nakouřenost, za níž se rychle rozvinula mírná pryskyřičně živá hořkost téměř současně se sladovo-karamelovým tělem se stopičkou kávy, občerstovaným téměř neznatelnou kyselinkou. Tělo se následně elegantně oblékne do závěrečného zhoupnutí hořkosti, za nímž se ještě zjeví stopa praženosti.
Oblá, až medová sladovost a pryskyřičná hořkost jsou typickými znaky většiny Konrádů, a ani Eso není výjimkou. Přitom svá tajemství odhaluje postupně - zprvu jsem jej vnímal "jen" jako chutné přívětivé polotmavé pivo, a až později vyjevil své skryté vnady.
Konrád Eso je tedy velmi vyvážená středně plná jedenáctka s charakterem a velmi dobrou pitelností. Vše je propojeno v pozoruhodné kombinaci nenásilnosti a přitom nápaditosti. Jen ta kostičkovaná etiketa na lahvi se úplně nepovedla - připomíná mi prapor na závodišti či utěrku v kuchyňce ubytovny ROH. Myslím, že idea polotmavého piva se dá ztvárnit o dost obratněji.
Asi absolutní vrchol hořkosti a tím pádem pivní rozkoše, který je k dostání v českých luzích a hájích. Naprosto geniální pivo a pro mne po dnešku Nr. 1 mého soukromého žebříčku!
Skvělá záležitost, dvoulitrovou PET-ku jsem vypil na posezení...nádherná vůně + silná hořkost, a k tomu vynikající pitelnost, dlouhotrvající pěna...Vše, co si jen pivař může přát :)
Vůně slabší sladová a trochu obilná. Úvod chuťových vjemů identický - obilí + slad, vše doprovázeno menším řízem. Po chvíli se přidává i lehčí chmelová hořkost. To je bratru vše. Pokud vám tedy vyhovují méně chmelené a méně nasycené světlé ležáky, pak jste zde správně.
Pernštejn Vilém 11°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
6.1.2015
čepované (Zlíchovská pivnice "Na jedno" - Na Zlíchově 256/17, Praha 5 - Zlíchov)
Po roce jsem měl možnost znovu ochutnat pardubického Viléma z pivovaru Pernštejn, ale tentokrát v čepované podobě, což je v Praze celkem vzácnost.
Voněl hezky po chmelu a sladu a mok temně zlato-medové barvy pokrývala deka husté, krémově bílé, stabilný pěny.
Vilém slušně "řezal" a po celou dobu pití říz neopadl.
V chuti je hned od počátku cítit pěkná pryskyřičná chmelovost, pod ní plné, kulaté, sladové tělo. Vnímat též jistou chlebovost až "jídlovitost" či nepatrnou stopičku másla.
Sladovost má v sobě jemný tón čehosi typicky pernštejnsky táhle jemně sladkého, až marmeládového, čehosi, co je dobře cítit v Pardubickém Taxisu. Zde je to vyvažováno pryskyřičností chmele, ta je velmi příjemná a po doznění těla zůstane po několika vteřinách v ústech sama a postará se o mírně hořké doznění, ale neulpí. Pitelnost Viléma je velmi slušná.
Od posledního ochutnání Viléma vnímám velký krok vpřed směrem k harmonii. Po dřívější "připálenosti" ani památky, pivo se mi zdá mnohem ladnější, chmel zajímavější a projev sladu elegantnější.
vypil jsem několik kousků a ani po několikátém jsem nezaznamenal náznaky nakyslosti, disharmonie, tupé hořkosti, prázdnoty, či jakékoliv jiné chuťové nedostatečnosti; obě hlavní chuťové složky (slad i chmel) stále spolupracovaly a bavily. A byť z toho ani tentokrát nebylo absolutorium, Vilém se přesto velmi přiblížil mé soukromé kategorii "velmi dobré pivo".
Velmi lahodné pivo z Rakovníka, naprosto elegantní a harmonické. Pije se doslova samo, přijde mi ještě vyladěnější než třeba Bakalář za studena chmelený. Zkrátka pivní slast...
Ironií osudu ovšem je, že jsem ho koupil až na dálném slovenském východě, a teď si ho doma popíjím :)
Asi nejrozšířenějším tmavým pivem v České republice je díky distrubučním schopnostem Plzeňského Prazdroje Velkopopovický Kozel černý (ve skutečnosti by mu dle kávově hnědé barvy spíše slušelo označení "tmavý").
To mě samozřejmě přimělo zakoupit si jeho lahev a konečně sepsat recenzi. Poté, co jsem jej z lahve přelil do sklenice, vypěnila světle béžová, řídká pěna, jež rychle opadla. Vůně se mi jevila jako mírně kávová a trochu pasterační.
Rovněž úvod chuti se nese ve znaku mírně kávové, poté se ozve chuť praženého sladu s řídkou troškou karamele. Do něj chvílemi promluví mírná nakyslost a občasné upšouknutí chmele, které je tak slabé, že se ani nedá mluvit o chmelové hořkosti.
Kulatá sladovost těla, o níž věřím, že kdysi byla v černém Kozlu přítomna, zde dnes rozhodně nefiguruje. Dnes chuť probíhá zhruba po trase praženost - karamel - cikorka - adieu. V tomto "adieu" neboli "sbohem" je zastoupena směs slabých zbytkových chutí, které vlastně charakterizují toto pivo - asi jako směs neidentifikovatelných rozpaků obsažených v posledním "ahoj" staré lásce.
Pokud chcete porovnat rozdíl v plnosti a chuťové komplexnosti těla, můžete černého Kozla zkusit porovnat s Ferdinandem černým či Bernardem černým. Případně, upřednostňujete-li lehčí modely, zkuste Kozla porovnat s Budweiser B:Dark, tmavým Bakalářem nebo tmavým Regentem. Obrázek si uděláte sami.
Kozel Černý rozhodně není vysloveně špatným pivem, ale spíše málo nápaditým, tudíž se dosti rychle omrzí; mně osobně začíná nudit už v půlce sklenice / lahve (vyzkoušeno několikrát) a důvody, proč v pití pokračovat, mi pak mizí před očima stejně rychle, jako jeho pěna. Pitelnost tedy musím označit za podprůměrnou.
Co říci závěrem? Kozel jedním z nejrozšířenějších tmavých piv, která jsou na českém trhu dostupná. Bohužel však současně jedním z nejnudnějších.
Přistupoval jsem k tomuto speciálu s nevšedním očekáváním. Po vypití 3 kousků musím konstatovat, že klasická 12° je lepší, resp. chutná mi více. Co mě překvapilo nejvíc, byla velice nestabilní a rychle opadávající pěna. V chuti jsem zaznamenal i stopy lehké "lihovosti", prostě ty stupně se nepodařilo až tak skrýt, proto preferuju více 12° Poutníka.
I tak se ale jedná o výborné pivo z poctivého chovu!
Přátelé, dle mého názoru Argus Maestic = Starobrno! Nevím, jak se dospělo k tezi, že je to Platan, ale mě na 99,9 % připomíná všemi parametry Starobrno Medium...
Takže plná spokojenost :)
Sedlák výčepní 10°
světlé výčepní pivo
8
Redaktor
PanVrchni
,
3.1.2015
Pivotéka Pivo a párek, Korunní 105, Praha - Vinohrady
K zimníhu období mi sice obvykle více "pasují" hutnější piva, nicméně ani dobrou desítkou nepohrdnu. A takovou desítkou je Sedlák výčepní z minipivovaru U Vacků v Chlumci nad Cidlinou (já jsem jej zakoupil v pražské pivotéce Pivo a párek).
Sedlák se po přelití do sklenice rozvoněl vůní chmelu, obilí a trošky jahod a vypěnil hustou, bílou, trvanlivou pěnou.
Barvu bych nazval "zářivě slámovou". Pivo nebylo ani čiré, ani vyloženě kalné, spíš jakoby "ne-čiré".
V chuti se rychle rozvinula příjemná jemně kulatá sladovost s trošičkou obilnosti. Na slad velmi harmonicky navazuje chmelové zakončení. To se zprvu zdá jemné, později se však ukáže táhlejším, "důsledným", avšak naprosto neulpívajícím projevem. Do všeho decentně promlouvají kvasnice. Taktéž říz byl příjemný, o střední intenzitě.
Vše zde působí nenuceně a pohodově, měl jsem ihned pocit, jako bych se setkal s čímsi důvěrně známým, a každý doušek žízeň hasil a zároveň ji povzbuzoval - pitelnost Sedláka desítky byla extrémní, až nebezpečná (aspoň v této várce).
Celkově bych toto světlé výčepní pivo zhodnotil prostými slovy: Výčepní Sedlák je dokonalá desitka do letních dnů.
Dříve znám též pod názvem "Radegast Klasik", následně přídomek "Radegast" vypuštěn, zřejmě kvůli obavy z degradace jakž takž pitelné značky z portfolia SAB Miller plc...
Celkově jde o nápoj, jemuž skutečně ještě přísluší označení "pivo". Určitá hořkost a chmelovost je zde skutečně přítomna, i když pro pokročilejší znalce skutečně ve stopovém množství.
Jinak je to o ničem... :)
Název piva Klasik po letech na trhu nepřehání a opravdu je dnes už takovou pivní klasikou. Podobná cena jako u Primusu, stejný původ v plzeňských pivovarech Prazdroj a osud Primusu mě od ochutnávky tohoto piva dlouho odrazovaly, nicméně donekonečna jsem ji odkládat nemohl.
Vůně Klasika je po přelití ze sklenice do lahve sladová, doprovázená trochou chmelu a pasterace, pěna bílá, saponátově řídká a velmi rychle opadávající, barva slámovo- zlatá, čirá.
Tadičně dobrý říz rozdmýchává chuť kulatějšího a poměrně příjemného (byť ne nijak zvlášť chuťově bohatého) sladu, vedle něhož se projevuje též mírná chlebovost a následuje slabě hořké zakončení.
Klasik je pivem poměrmě harmonickým, není přítomna žádní pachuť ani nakyslost a též pitelnost celkem dobrá.
Celkově jsem tedy byl příjemně překvapen: Klasik je vedle Primuse druhým levným pivem z Plzeňského Prazdroje. Zde však jde o ucházející kousek, který bez potíží naplňuje definici "nenáročné, harmonické pitelné pivo". Svému nechutnému bratranci Primusovi (zvláště jeho inkarnaci 3.8 proc po degradaci na stolní pivo) ve stejné cenové kategorii dává tvrdé K.O. Zbývá jen se modlit, aby Klasika nepotkal stejný osud jako Primus,jenž po nedávné změně receptury upadl mezi pivní patoky.