Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >Bašta - světlý ležák 12°
světlý ležák 
9
Redaktor
PanVrchni
,
31.1.2014
Bašta - Sousedský pivovar U Bansethů, Táborská 49, Praha 4
Po nedávné návštěvě restaurace U Valšů, zmiňované v Osudech dobrého vojáka Švejka, není od věci zabrousit do dalšího podniku, hrajícího epizodní úlohu tamtéž, tedy do restaurace U Bansethů v Praze - Nuslích.
Tento podnik má dvě části: klasickou plzeňskou restauraci s příjemnou atmosférou a "sousedský pivovar Bašta", tedy minipivovar s vlastním vchodem.
Zde jsem ochutnal místní světlý ležák a dnes o něm napíši pár slov.
Nejprve tradičně k vůni: ta je přitažlivá, výrazně chmelovo kvasová.
Za krémovou pěnou hustou tak, že by se dala krájet není zelená hladina rybníčku Brčálníku, nýbrž hladina piva lákavě meruňkové kalné barvy.
Přemýšlím nad dostatečně pochvalnými výrazy pro chuť. Ta je nádherně vyvážená, přelévá se v ní ovocnost, jídlovitost i hořkost. Zakončení je přiměřeně hořké, tedy nevytrácí se ani po několikátém kousku, ale ani nedusí ostatní chutě.
Jakoby meruňkové nasládlé tóny probouzely optimismus, zatímco jídlovost s hořkostí zase působí solidně a "opravdově".
Extrémní pitelnost podporovaná správnou teplotou čepování a četnými droboulinkými perličkami umírněného řízu by se dala vyjádřit slovy "nedá se přestat pít". Tohle pivo se dá vychutnávat i hltat mocnými doušky a přitom stále chuťově baví.
Nebudu chodit kolem horké kaše: po stránce kvality mohu dát ležáku Bašta ze sousedského pivovaru U Bansethů v Nuslích s gustem "plný počet".
Pivo točené, stodola v Únětickém pivovaru, akce zabíjačka 25.1.2014,.
Musím přiznat, že Únětické pivo je pro mě vždy zážitek. Chuť nefiltrované 12° nemůžu popsat jinak než mimořádně KVASNICOVÁ. Barva je velice světlá a zhusta zakalená, připomínající spíše pšenici (foto v recenzi dosti neodpovídá tomu, co se točí přímo v pivovaru). Pěna je kvalitní, vysoká a drží. Hned po prvním napití přichází nebo spíše útočí silný nástup kvasnicové přesily, a proráží stále dál dokud nepustí ke slovu řádnou a kvalitní hořkost, která stále za doprovodu kvasnic ulpívá dlouho po polknutí. Je to mimořádně výrazný, hutný a řízný "borec", kde mají kvasnice hlavní slovo a v kombinaci s perfektní pitelností je to opravdový zážitek. Sám mám kvasnicová piva opravdu rád, ale dovedu si představit, že takhle nekompromisní kvasnicový "styl" někoho může opravdu odradit.
IPA silně pokulhává za prvotním výtvorem, u kterého stál sládek Ishii Toshi a Honza Kočka. Aktuálně už jen stín tohoto piva.
Famózní světlý ležák, který nepokazil ani přídavek chmelového extraktu - když se to umí, je to paráda.
Velmi dobrý světlý ležák, který prokazuje nejvyšší kvalitu "u komína". Bohužel - lahvová varianta je spíše tragická.
Skvělý speciál s barvou červeného zlata (dle pivovaru). Spodně kvašené pivo s atypickou linkou jahodové příchuti. Velmi dobře pitelné a díky obsahu alkoholu až zabijácké pivo.
Weizen kvašen kvasinkami ze slavného weihenstephanerovského kmene. Jeden z nejlepších weizenů v ČR, nevyrrobený v minipivovaru.
Plzeňský pokus o belgický witbier; obal evokuje výjimečné pivo, což není pravda. Na druhou stranu - je to pokrok, když jej uvařil pivovar, který se specializuje na spodně kvašená piva. Aktuálně vaří pivovar Gambrinus.
Zlatá Labuť 11°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
29.1.2014
Hospoda U Buldoka, Preslova 1, 150 00 Praha 5 - Smíchov
Jedním z minipivovarských veteránů je "Zlatá Labuť" ze Zvíkovského Podhradí u Písku. Toto pivo již několik let čepují v pražské hospodě "U Buldoka" na Smíchově a je příjemným doplněním plzeňského Prazdroje na druhé pípě.
Zlatá Labuť má opravdu zlatou, zářivou barvu jako slunce, nad nímž se drží oblaka husté bílé pěny (bohužel na fotografii pořízené navečer není ta slámová zlatavost příliš vidět).
Již velmi živě kvasová vůně probouzí optimismus, nemluvě o krásně bezstarostné sladovo-obilno-květové chuti s lipovo medovými tóny, jež jako by v sobě nesla něco letního. Tuto letní etudu uzavírá hořkost, nejprve jemná, ale posléze táhlá, velmi dlouho přetrvávající.
I přesto, že v dalších doušcích převládne spíše sladovost a poněkud zatlačí ony krásné chutě pociťované zezačátku, hořké zakončení ji vždycky vyváží.
Zbývá dodat, že Zlatá Labuť měla U Buldoka dobrý říz a prodává se zde za stejnou cenu jako Pilsner Urquell (toho času 39 Kč). Dáváte-li přednost minipivovarské veselosti nad plzeňskou hořkostí nebo potřebujete-li trochu světla do tmavých zimních dnů, volby Zlaté Labutě litovat nebudete.
Pražský most - polotmavý speciál Jantar 17°
polotmavé speciální pivo
6
Redaktor
PanVrchni
,
28.1.2014
Pražský most U Valšů, Betlémská 5, Praha 1 - Staré Město
Jedním z piv, která jsem ochutnal v pražském minipivovaru "Pražský most U Valšů", byl polotmavý sedmnáctistupňový speciál "Jantar".
Ten se pyšní superhustou tmavě bílou pěnou, kalnou hnědorudou barvou a celkově dost hustou konzistencí.
Vůně byla v mém případě slabší, kvasovo - alkoholová.
Chuťově jde o spíše sladší pivo s dosti hutným tělem. Chuť skrze ovocito medovou sladkost přechází do táhlé hořkosti. Zdá se mi jako by ležela někde mezi porterem a představou "pivního šampaňského".
Pražský most sedmnáctka je pochopitelně dost silné pivo, takže na hašení žízně se zrovna nehodí.
O to více sedne v zimních měsících, kdy spíš než na zahnání žízně mívá člověk chuť na teplé sladké nápoje.
Pražský most - světlý ležák 12°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
26.1.2014
Pražský most U Valšů, Betlémská 5, Praha 1 - Staré Město
Jedním z méně známých pražských minipivovarů je poměrně nový podnik "Pražský most U Valšů", stojící na Starém městě pražském mezi Betlémským náměstím a Vltavou. V minipivovaru, který je umístěn v rozsáhlém sklepení (tipl bych, že sklep pochází ještě ze středověkých základů domu) zde vaří a podávají výhradně vlastní pivo pod značkou "Pražský most".
Já jsem ochutnal světlý ležák dvanáctku v počtu několika exemplářů. Každého z těchto velmi kalných fešáků dřevové barvy zdobila hustá bílá velmi trvanlivá pěna a dobrý říz.
Chuťově i typově se mi "Pražský most" jeví jako typický minipivovarský ležák s nadstandardní hořkostí. Hořkost se projeví hned v úvodu chuti, doprovázena květovostí. Tyto dvě chuťové složky tvoří dva hlavní pilíře, o něž se opírá středně silné tělo.
Závěr chuti je opět uzavřen solidní táhlou hořkostí. Pitelnost piva je na výši a dobře se pije k jídlu.
Myslím, že většina produkce pivovaru se vypije přímo v restauraci, nicméně ležák Pražský most prodávají i v lahvích, takže na něj možná občas natrefíte i v nějaké pivotéce.
Pivo jako takové je dobré a živé. Byť není úplně nejlepším ležákem, který jsem kdy v minipivovaru ochutnal, přesto držím restauraci a pivovaru "U Valšů" palce a podobným projetkům mohu říct: jen houšť a větší kapky.
Hubertus světlý ležák Premium 12° kvasnicový
světlý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
25.1.2014
Café / restaurace Alexandra, Mračská 113, Čerčany
Kácovský Hubertus, zvláště kvasnicová dvanáctka, je mezi milovníky živých ležáků docela pojem. V Čerčanech, tedy na půl cesty mezi matičkou Prahou a místem jeho vzniku v Kácově, existuje poměrně nenápadná restaurace Alexandra, v níž tuto posázavskou lahůdku čepují.
Dostal jsem ji sice načepovanou ve sklenici od Stelly Artois (tfuj, čerte! I proto obrázek znázorňuje jen výsek sklenice pro orientační představu o barvě nápoje), ale načepovaná byla dobře a se solidním řízem.
Vysoká očekávání vzbuzuje vizuální dojem z piva, zejména meruňková, kalná barva a krémově bílá, dosti hustá pěna; čich zase škádlí čerstvá kvasnicová vůně.
A očekávání nejsou zklamána. Živá pivní hořkost zaujme hned v úvodu a přetrvává po celou dobu průběhu chuti. V ústech kromě pivní plnosti rozvíjí i krásnou voňavost jakoby bílého vína až k náznaku tříslovin. Po vypití zhruba půlky piva se začala ozývat i jemná chlebovost. Každé napití je pak uzavřeno výrazně hořkým zakončením. Všechny chutě se samozřejmě projevují velmi nenuceně a harmonicky.
Kvasnicový kácovský Hubertus se může pochlubit jedním paradoxem: navzdory hořkosti má vysokou pitelnost, avšak chuť je současně tak bohatá, že je škoda ho lemtat jen tak "na žízeň". Někdy musíme volit mezi dvěma zly; v případě způsobu pití tohoto piva se však rozhodujeme mezi dvěma dobry (tedy vychutnávat každý lok nebo pít s chutí bez omezování). Kéž by každé dilema bylo takhle příjemné! :-)
V čerčanské Alexandře stál točený "Kácov" 25 korun českých, což je vzhledem k vysoké jakosti piva cena více než příznivá.
Rychnovský Zilvar 10
světlé výčepní pivo
7
Štamgast
pivovar
,
24.1.2014
Městký Podorlický pivovar Rychnov n kn
Toto pivo se velmi dobře pije v letních měsících kdy dokonale osvěží po cyklistickém výletě!Velmi dobré pivo!
Nealkoholické pivo je vždycky trochu sázkou do loterie. Práci kvasinek při přeměně sladiny v mladé pivo lze jen těžko ošidit, a tak se nealko piva většinou perou s nedostatkem plnosti, často jsou sladová, velmi prázdná a jen vzbuzují stesk po "opravdovém" pivu.
Ne tak Bernard Free. U něj vábí již krásná medovo zlatá barva a překvapivě bohatá pěna a naše čivy potěší též kvasová vůně a dobrý říz.
Chuť nealkoholického Bernarda je chlebovo sladová s překvapivě silně hořkým zakončením.
Srovnávat ho plností těla třeba s Chotěboří Prémium samozřejmě nelze, ale ve své třídě je myslím Bernard Free jedním z mála nealkoholických piv, které má dobrou chuť samo o sobě a nemáte z něj pocit "ošizenosti".
Dokonce mi připadá chuťově příjemnější, než některá levná alkoholická piva.
Ano, motat se nebo zpívat sousedům pod okny po "nealkáči" z Humpolce nebudete. Ale současně se jeho vinou nedostaví ani pocit zkažené zábavy či zmařeného času - a to u piva bez alkoholu rozhodně není málo.
Kocour IPA Samurai 14°
India pale ale („IPA“)
8
Redaktor
PanVrchni
,
21.1.2014
Pivní bar Zubatý pes, Petrohradská 216/3, 101 00 Praha 10-Vršovice
Nenápadný pivní bar Zubatý pes tvoří svou polohou na vršovické straně železniční dráhy i svým poněkud industriálním interiérem jakousi protiváhu domácky pojaté pivnici Zlý časy na nuselské straně trati.
Využil jsem příležitosti zde ochutnat "ipu" Samurai (Indian Pale Ale) z pivovaru Kocour ve Varnsdorfu a ani vteřinu jsem této příležitosti nelitoval.
Nádherná vůně květů, šípku a ibišku můj nos k pivu doslova přišpendlila a to tak silně, že jsem málem ani nezačal pít a zůstal jen u čichání.
Ale nakonec jsem hustou pěnu téměř kašovité konzistence prorazil svými rty a nechal jazyk zalít mokem neobyčejné ovocno-květové až konopné chuti.
Velmi plné tělo Samuraje přechází v intenzivní plnou hořkost, nejprvě živější až ovocitou, později hořkou a poté, co z jazyka odplují všechny ostaní chutě, jen mimořádně hořkou.
IPA z Varndsdorfu deklaruje 70 IBU (jednotek hořkosti), což je opravdu hodně (hodnoty běžných ležáků jsou tak 20 - 30). Subjektivně mám pocit, že jsem pivo s hořčím zakončením ještě nepil.
V Zubatém psu mělo sice toto pivečko slabší říz, ale jak už jsem deklaroval u žatecké Baronky, mně to nijak zvlášť nevadí.
Chuť Samuraje je výrazná a intenzivní (a to nejen svou hořkostí) a jen tak na ni nezapomenete. Toto pivo mohu doporučit každému - ale zejména labužníci z hořkých krajů, ať už mluví japonsky nebo česky, se Samurajem myslím rychle najdou společnou řeč.
Pilsner Urquell
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
19.1.2014
Restaurace U Hrocha, Thunovská 10, Praha 1 - Malá Strana
Prototypem ležáku plzeňského typu je Prazdroj zvaný Alias neboli Pilsner Urquell. Hodnotit toto pivo není tak snadné, jak se zdá: ačkoliv je téměř všude, jeho kvalita poněkud kolísá.
Jinými slovy, není Plzeň jako Plzeň. Možná jste se už sami sebe ptali, proč ta Plzeň v nonstopu na rohu chutná jak hořká voda, zatímco U Pinkasů, U Glaubiců, U Tygra, U Dvou koček, Na Parkánu, U Salzmanů atd. (doplň jméno svojí oblíbené plzeňské hospody) je vždycky super. A možná jste si odpovídali, že jí unavené děvče v nonstopu na rohu jen neumí správně načepovat nebo se o ní dostatečně nestará.
Nu, svůj podíl to mít může, ale do hry vstupuje ještě jedna, méně známá informace. Upálit se pro ni nenechám, ale slyšel jsem ji z různých zdrojů velmi blízkým pípě a tudíž ji považuji za docela důvěryhodnou.
Tato informace tvrdí, že ve skutečnosti existují tři "šarže" Prazdroje. Nejobyčejnější jde do "no-name" hospod, barů, pivních pohotovostí atd. Po prokázání dobré péče o pivo a splnění určitých odběrů má hospoda nárok na lepší, "střední" šarži. No a nejlepší šarže je určena především pro značkové Pilsner Urquell restaurace a pro nejzavedenější plzeňské hospody, které jsou kvalitou svého piva dlouhodobě proslulé.
Takže i kdyby se to děvče v nonstopu na rohu rozkrájelo, Plzeň jako Na Parkánu prostě mít nebude. Ač možná jednou její pivo také ohodnotím, dnes se zaměřím na Prazdroj, jehož pověst dolehla snad i do přilehlých senátních a sněmovních prostor, tedy ten, který čepují v hospůdce U Hrocha na Malé Straně v Praze.
Navzdory nenápadnému vzhledu této krčmy z ulice patří její pivo už léta patří k nejlepším Plzním, které můžete v Praze ochutnat - a to přesto, že se nemůže pyšnit přídomkem "tanková".
Její hustá, živá pěna vás nenechá na pochybách o čerstvosti místního piva. Oceňuji též příměřený říz s drobounkými bublinkami.
Chuťově je to stará dobrá "Plzeň", výtečně vyvážená, lahodná. Chlebová chuť s nádechem sladu je uzavřená přiměřenou hořkostí.
Pitelnost je výborná, máte pocit, že pivo žízeň hasí a zároveň probouzí.
Kdyby Pilsner Urquell pokaždé chutnal jako U Hrocha, jistě by čtyří hvězdičky dostával pravidelně a ne jen od lidí, kterým se poštěstilo natrefit na dobrou várku.
Žatec Baronka Premium
světlý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
16.1.2014
Kavárna Velryba, Opatovická 24, Praha 1
Žatecká třináctka "Baronka" je zdařilou ukázkou způsobu, jak vařit silný speciální ležák. Baronka je vydatná, ale svěží, velmi harmonická, a jako pravá šlechtična prosta jakékoliv ulepenosti či těžkopádnosti.
Barva tohoto piva je medová, trochu zakalená, pěna velmi hustá, dokonale držící; vůně lehounce kvasová, ovšem poměrně slabá.
Průměrný až slabší říz mohl být pochopitelně ovlivněn výtočí, způsobem, jak se pivo čepuje a dalšími okolnostmi. Navíc žatecké pivo mívá obecně spíše jemné drobounké bublinky. Mně ovšem méně řízu nijak zvlášť nevadí, raději mám pivo se slabším řízem, než když mě každá bublinka bodá do jazyka, jako bych spolkl ježka (nic proti jihlavskému Ježkovi).
Chuť žatecké třináctky je živá, ale přitom vydatná, výborně balancuje mezi nasládlou ovocností a velmi výraznou a táhlou hořkostí v zakončení. Námluvy mezi sladkostí v úvodu a hořkostí ke konci připomínají některé mezilidské vztahy; na rozdíl od nich je však u piva hořké zakončení žádoucí.
Jediným rušivým elementem, který do této sladkohořké romance vstupuje, je občasný lehounký náznak kovové chuti, který si s sebou pivo nepochybně přineslo ze sudu či z výčepního zařízení (hodnotím samozřejmě pivo, které jsem pil ve kavárně Velryba, takže jinde by asi touto drobnou vadou na kráse netrpělo).
Díky své síle, vydatnosti a obsahu alkoholu se žatecká třináctka nabízí spíše k pomalejšímu pití a lahodování. Dobrou zprávou je, že ani při delším pití pěna neopadá a drží se jak sníh v horském údolí (a ne tak nepřirozeně jako např. u Svijanského mázu). Na třináctku je pitelnost žateckého speciálního ležáku stále velmi vysoká, takže se do něj dá dobře "vpít", ale přesto bych radil být opatrný, neb dobrá piva často svou veselostí dokáží úspěšně maskovat stoupající hladinu alkoholu v krvi.
Na zdraví a dobrou mysl, v panství žatecké Baronky se určitě nudit nebudete.
Chýně Dvorní speciál kvasnicové černé 12°
tmavé speciální pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
15.1.2014
Kavárna Kabinet, Terronská 25, Praha 6 - Bubeneč/Dejvice
Jedním z prvních minipivovarů, s jejichž pivy jsem měl tu čest se seznámit a údajně první český minipivovar (provoz zahájen již v roce 1992), byl minipivovar Chýně u Prahy. Vařil svoje piva ještě před boomem minipivovarů, vaří je dodnes a stále si uchovává velmi dobrou jakost svých piv.
Tentokrát se předmětem mé pivní recenze stal černý speciál Chýně, toho času čepovaný v restauraci / kavárně Kabinet v Praze 6 na rozhraní Dejvic a Bubenče.
Toto tmavé pivo se projevuje jako opravdový černý kůň hodnocení. Jeho barva je černo-rudá, proti světlu rubínová jako kotouček slunce v temném zimním soumraku.
Vůně je pak kávová živá, avšak v Kabinetu i lehounce zaváněla nakyslostí, což se u minipivovarských piv dovezených do hospod bohužel občas stává - pokud pivo žádným způsobem nestabilizujete a nepasterujete, má prostě nižší trvanlivost a ta se obvykle nejdříve projeví na vůni (a zejména vůni pěny).
Střední říz černé Chýně uvozuje živou plnou praženost s energicky hořkým zakončením protaženým do délky.
Tělo je na tmavé pivo veselé, ani suché, ani přeslazeně ulepené.
Rozmazleným pivním jazýčkům by možná na tmavé Chýni mohlo chybět něco "extra", něco výrazně charakteristického nebo nějaká zvláštnost v chuti, nicméně těžko lze přehlédnout suverénní živou harmonii, jíž se pivo z Chýně prezentuje.
Jihoměšťan 11°
polotmavý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
14.1.2014
čepované (pivovarská restaurace Dvorce, Praha 4 - Podolí)
Doba přeje pivní rozmanitosti a poptávka dobrých pivech z menších pivovarů stoupá, za což můžeme být jednak vděčni a za druhé bychom se na tom měli trochu podílet. Já jsem si zapodílel v pivovarské restauraci Dvorce, nabízející za příznivou cenu okolo 30 Kč hned několik piv z minipivovarů známého pražského pivovarníka pana Richtera.
Tato ochutnávka se týká ležáku Jihoměšťan, jež má svůj původ, jak již z názvu piva vyplývá, v minipivovaru pana Richtera na pražském Jižním městě.
Jihoměšťan rozehřeje srdéčko pravověrného pivaře už živě pivní vůní. Hlubiny medově zbarveného moku přikrývá hustá bílá pěna.
Když vlna Jihoměšťana narazí do útesů vašich úst, zašumí v nich dobrým řízem.
Následně se vzedme hořkou živostí, předvede plné krásně chlebové tělo, a z chlebovosti postupně ustupuje do výrazně hořkého, ale přesto ladného zakončení.
Pražský Jihoměšťan je velmi uspokojivé pivečko, které v obdivuhodné chuťové harmonii spojuje plnost a hořkost s dobrou pitelností. Věru, Jihoměšťan není Sládkův Měšťan! O Sládkově Měšťanu se teď raději rozepisovat nebudu (učinil jsem to v recenzi piva Měšťan), zato Jihoměšťan je pro mě je příkladným reprezentantem českého ležáku plzeňského typu.
Staropramen Jedenáctka
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
13.1.2014
točené, restaurace Potrefená husa Pankrác, Na Pankráci 129, Praha 4
Měl jsem cosi do činění s restaurací Potrefená husa v Praze na Pankráci v Praze. Byť mě tento typ předražených "trendy" podniků neláká, využil jsem jeho návštěvy k ochutnávce Staropramenu Jedenáctky.
To je docela zajímavé pivo. Už název "Jedenáctka" je trochu matoucí, neb vzbuzuje dojem, že jde o něco "mezi desítkou a dvanáctkou", což jednoduše není pravda. Staropramen Jedenáctka je vlastně úplně jiné pivo, které má složením a chutí se Staropramenem Světlým a Ležákem jen málo společného.
Jedenáctku jsem dostal načepovanou do sklenice tvarem silně připomínající sklenice od pšeničného piva - to je další úhybný manévr, protože "Starouš" Jedenáctka sice obsahuje 3 druhy sladů, ale žádný z nich není pšeničný.
Jeho barva je (patrně i díky karamelovému sladu) tmavší, téměř medová. Pěna pak řidší, bílá.
čerstvá kvasovo-pivní vůně uvádí plnou chuť se silnější hořkostí a sladovo - hořkým zakončením.
Po dalších doušcích se tělo trochu "okouká", ale hořkost je v konci výraznější a na rozdíl od desítky "neodejde" po pár locích. I přes toto částečné "okoukání" dokáže jedenáctka svou chutí udržet pivařovu pozornost po celý večer.
Čepovaná podoba svědčí Staropramenu jedenáctce podstatně více než lahvová, která bez řízu rychle ztrácí kouzlo a zteplá-li, lepí. Velmi tedy záleží, v jaké podobě toto pivo pijete.
Jedenáctka v Potrefené huse na Pražského Povstání byla dobrá, nicméně pokud bych si jí měl ještě někde dát, určitě to nebude v "Huse", na kterou se střílí zlatými broky a kde stojí jedenáctistupňový ležák ze Smíchova 39 korun českých.
Staropramen Sládkova limonáda originál
nealkoholický sladový nápoj
5
Redaktor
PanVrchni
,
10.1.2014
lahev (večerka)
Sládkova limonáda z pivovarů Staropramen přesně odpovídá definici zvláštní kategorie "nepiva" z tohoto pivního webu - tedy nápoje, které mají něco společného s pivem, ale nejsou pivy.
Sládkova limonáda je prakticky sladinový nápoj. Mám v plánu se popisu pivovarských termínů věnovat později, takže popíši jen stručně, co to znamená: Sladinou se nazývá původní mladina (nadrcený ječmen s vodou) po povaření (které způsobí proměnu nadrceného ječmene ve sladový roztok) a přefiltrování přes mláto (což jsou zase pevné části zrna, pluchy, slupky atd.).
Po přefiltrování mladiny (toto filtrování nemá nic společného s konečným filtrováním piva) tedy vzniká více či méně čistý sladový roztok. V tomto okamžiku jsme někde před polovinou procesu vaření piva (následoval by chmelovar, kvašení, zrání a případná filtrace či pasterace) a v tomto okamžiku je také u Sládkovy limonády proces ukončen.
Jelikož alkohol v pivu vzniká kvašením, k němuž nedošlo, máme v tuto chvíli čistý sladový nealkoholický nápoj a ten je dle údajů Staropramenu stáčen do lahví prakticky ve své původní podobě.
Jak vidíte, Sládkova limonáda je takovým polopivem či spíše pivním embryem, a proto je snad trochu zavádějící měřit jí stejným metrem jako běžnému pivu. Nicméně jiný metr Atlas piv (záměrně) nemá, neb se zkrátka jedná o pivní web, takže i zde uplatním klasická měřítka hodnocení.
Po tomto dlouhosáhlém úvodu konečně přistupme k recenzi Sládkovy limonády.
Barva toho nápoje je slámová, vůně vyloženě sladká / sladová, bez náznaku "pivovosti" (pochopitelně vždyť je to jen sladový nápoj).
Řídká pěna rychle opadává (opět žádný div, značnou část pěnivosti totiž v pivu obstarávají látky obsažené v chmelu).
Překvapí silný říz, který je však patrně dán sycením nápoje CO2 a po čase už začne trochu vadit, je totiž příliš "limonádový" a bublinový.
Jak Sládkova limonáda original chutná? Je to jednoduché: v chuti cítíme slad, slad a zase jenom slad. U sladiny, tedy rozdělaného piva, prostě není, odkud by se vzala jiná chuť.
Přestože je Sládkova limonáda příjemnou změnou proti cukernatým ulepeným limonádám, ani ta se nedá pít celý večer.
Jak předeslal někdo přede mnou, zvláštní je i cenová politika Staropramenu. Nápoj, který je vlastně "nedodělaným pivem" se prodává za jeden a půl násobek hotového piva. Tedy, navzdory hezkému vzhledu a příjemné změně, kterou Sládkova limonáda přináší, mi její cena připadá přemrštěná.
Staropramen patrně spoléhá na to, že do sebe nebudete Sládkovy limonády klopit celý večer. Nu, v tom má asi pravdu.
Krušovická Královská 12°
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
9.1.2014
čepované (Krušovická restaurace Na Michelské, Praha 4)
Jedním z klasických českých ležáků je Dvanáctka z Krušovic.
Já jsem jí ochutnal točenou v Krušovické restauraci v Praze 4 na Michelské ulici. Tuto hospůdku mohu s klidným svědomím doporučit jako referenční podnik k ochutnávání krušovických piv. Piva jsou tu vždy dobře ošetřená a čerstvá.
Dvanáctka mě zaujala krásně tmavou, zlato-medovou barvou, slibující sílu a hutnost, a pěknou čepicí z poměrně husté, živější pěny.
Příjemná je i pivně sladová vůně a dobrý říz.
Slib vizuálního dojmu je splněn hutnou chutí. Pivo se chlubí plným, sladovějším, i trochu "mazlavým" tělem s dosti hořkým zakončením, které se táhne poměrně dlouho.
Hořkost je bohatě strukturovaná, ukazuje svoji živější až mírně čpavou, ale později též "tuhou" a ke konci až skoro ulpívající podobu.
Přestože ležák z Krušovic není úplné "pošušňáníčko" jako některé ležáky plzeňského typu z minipivovarů, na poměry velkého pivovaru (kterým Krušovice v českých poměrech bezesporu jsou) jde dle mého názoru o nadprůměrný ležák, u kterého se dá zůstat celý večer.
Černá Hora - Velen
pšeničné pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
7.1.2014
Zlíchovská pivnice "Na jedno" - Na Zlíchově 256/17, Praha 5 - Zlíchov
Pivovar Černá Hora se již léta prezentuje širokým záběrem, originálním vizuálním zpracováním a trvalou kvalitou svých piv.
Mezi stálice jeho produkce patří pšeničné pivo "Velen", které jsem si dopřál v malé hospůdce na pražském Zlíchově.
Velen voní jako klasická "pšenice", můžeme tedy cítit květovou až banánovou vůni, a také zlatá kalná barva odpovídá všem očekáváním na pšeničné pivo.
Pěna je bílá, hustá, velmi dobře držící.
Nu, dost řečí na úvod, pojďme se napít. Hned nás poškádlí přiměřený střední říz. V chuti se Velen projevuje jako klasický dobrý "weizen", chuť je nejen svěží a ovocná, ale též perfektně harmonická, uleželá a vyvážená.
Velen má jednu charakteristickou vlastnost. Tou je v pšeničných pivech méně obvyklý, ale o to příjemnější malinký nádech chlebovosti (snad se ozývá ječný slad) před závěrem chuti, jež dodává uspokojující pivní hutnost. Po ní už se rozjede jemná hořkost, která se lehce táhne "do ztracena".
Chuť pšeničného piva z Černé Hory je suverénně zvládnutá a dovolí vám zůstat u "Velenu" celý večer. A tak, s přihlédnutím k jeho přednostem, mohu s gustem uzavřít recenzi parafrází známého přísloví: Velenovo pivo nalej!
Pilsner Urquell nefiltrovaný
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
4.1.2014
Restaurace Na Parkáně, Plzeň
Ve známé plzeňské restauraci Na Parkáně jsem ochutnal místní chloubu, nefiltrovaný ležák Pilsner Urquell.
Dotazem u obsluhy jsem se ujistil, že pivařská legenda pravící, že do této restaurace vedou trubky přímo z plzeňského pivovaru, je opravdu jen legendou. Více k této legendě snad brzy uvedu v samostatném článku, nyní se budu věnovat nefiltrovanému plzeňskému Prazdroji.
Jeho vůně sice není extrémně silná, ale zato je příjemná, kvasová, ovocito-chlebová.
Pevná pěna působí velmi čerstvě, drží, kroužkuje, ovšem později na hladině dělá "mapy" neboli "ostrůvky". Barva je pak klasicky "plzeňsky" zlatá, mírně zakalená.
Chuť nefiltrovaného Prazdroje je harmonicky hořká, chlebová, s jemnými náznaky ovoce. Hořkost po každém doušku doznívá, ale neulpívá. Celkově v sobě výtečně snoubí vyváženost chuti s bohatou strukturou a vysokou pitelností v málo vídané symfonii.
Přestože z "drajvu", kterým vás nefiltrovaná "Plzeň" dostala v prvních locích později trochu ubere, vábení vysoké pitelnosti a čerstvosti je tak silné, že vás stejně nejspíš ponoukne k dalšímu napití.
Porovnám-li nefiltrovaný Pilsner Urquell s jeho filtrovaným bratříčkem, připadá mi "nefiltr" pitelnější, živější a hutnější, a navíc v chuti bohatší a řekl bych nezbednější. I jeho hořkost se táhne déle.
Pro opravdové milovníky plzeňského Prazdroje je ochutnávka jeho nefiltrované verze povinností.
Přehlídku svalnatých playboyů z klanu Samsonů doplňuje Samson ležák jedenáctka, který se na molu vecpal mezi sebevědomou vazbu Samson premium a jeho bráchu, štíhlého šlachovitého atleta Samsona výčepního a svou podobou se mezi ně dobře hodí.
Jedná se o ležák s kvasovou, příjemnou vůní, který umí dobře "říznout".
Hlavu mu pokrývá tmavě bílá, hustá, dobře držící pěna, pod níž se skví zlatavé tělo.
Nás ale nejvíc zajímá chuť. Ta je sladovější s mírně hořkým dojezdem, vyzrálá a, jak se na prostředního sourozence sluší, velmi dobře vyvážená.
Oproti Samsonu výčepnímu je chuť znatelně kulatější, plnější a lahodnější.
Kdybych měl z této charakteristiky zvolit jen dvě slova, která chuť Samsonu jedenáctky vystihují nejvíce, zvolil bych: vyvážená a lahodná.
U Samsonu je vysoká pitelnost už standardem a ani Jedenáctka v tomto není výjimkou.
Jediné, u čeho váhám, je k jaké příležitosti Samsona jedenáctku pít. Na pití při prácim či letní doplnění tekutin ho je trochu škoda a na vychutnávání toho nejlepšího, co může rodina Samsonů nabídnout, zase zvolím světlý ležák Premium.
Přesto doufám, že si svými kvalitami svoje příznivce získá.
Kromě reprezentativního ležáku Samson Premium se nás budějovický pivovar Samson snaží zaujmout i dalšími podobami svého stejnojmenného piva.
Nejslabší variantou tohoto biblického siláka z Českých Budějovic je výčepní desítka.
Její vůně je sladovo-kvasová a pod bílou čepicí husté pěny se na setkání s našimi ústy těší mok slámové barvy.
Tento rendez-vouz začíná dobrým řízem a pak pokračuje sladovou, jemnou, ale harmonickou chutí.
Hořkost je vůči sladovosti vyvážená a nijak nedominuje. Typická Samsonovská kořenitost je v chuti (na rozdíl od ležáku) jen velmi jemně naznačena, což však u výčepního piva příliš nevadí.
Samson výčepní je příjemné, dobře pitelné, lehké (ale ne nudné), typicky jihočeské pivo za dobrou cenu, které se určitě více než do současné zimy hodí do horkých letních dnů.
Po postřižinské Pepinově desítce se sluší ochutnat též Francinův ležák, takto dvanáctku z nymburského pivovaru.
Jeho barva je na český ležák velmi tmavá a evokuje lesní med, vůně pak obilno-sladová a na rozdíl od Pepinovy desítky již při prvním přivonění příjemná.
Pěna je hustá, špinavě bílá a drží, říz je i po přelití z lahve střední až vyšší.
Chuť Francinova ležáku je plně obilno-chlebová s příměřenou hořkostí. Desítce se částečně podobá, ale je mnohem sladovější a sladší. Sladkost je táhlá a postupně začne dominovat. Možná, že moje chuťové buňky nebyly v tom správném rozpoložení, ale již po vypití asi třetiny půllitru jsem měl pocit, že piju rozpuštěný bonbón.
Nedosti na tom: zaznamenav, že mě začíná pobolívat hlava, jsem si pozorně přečetl složení na etiketě a spatřil v něm nepřítele všech dobrých piv, démona kocoviny, tedy cukr.
Čepovaná varianta Francinova ležáku by svým řízem a čerstvostí zmiňovanou sladkost asi zmírnila, ale já měl bohužel lahvovou.
Je to velká škoda, protože z Francinova ležáku je cítit velmi příjemný živý obilno-sladový potenciál, který ale použitím cukru přichází vniveč.
Komu bych mohl Francinův ležák doporučit? Jednoznačně milovníkům sladkých ležáků a lidem, kteří si za večer dají jedno dvě piva a tudíž i nich nehrozí následky cukrové migrény. Ostatním při jeho pití doporučuji zvýšenou opatrnost.
Nymburský pivovar zaštítěný podobiznou pana Hrabala vaří kromě levných piv pro supermarkety i vlastní piva pod značnou Postřižinské a ta jsou na tom kvalitativně podstatně lépe.
Klasikou z jeho produkce je Pepinova desítka, jíž jsem zakoupil lahvovou v Tescu.
Nejsložitěji se mi u Pepinovy desítky hodnotí vůně. Ze začátku mi připadala zvláštní, jakoby zvlhle zatuchlá a chvíli mi trvalo, než jsem si na ni zvykl a začal v vní vnímat sladovo-chlebové tóny. Poté, co se takto rozvinula, mi naopak začala být velmi sympatická.
Pěna piva byla po přelití hustá bílá a barva zlato dřevová.
Chuť dokonale navazuje na vůni (tedy na to dobré z ní). Je v ní velmi znatelná obilná chlebovost zakončená přiměřenou a příjemnou hořkostí, která má lehký doběh.
Nymburský pivovar má vlastní sladovnu a ta je v pivu prostě znát, sladovost je svěže-obilná a pivo není ulepené.
Kdyby nebyl nástup vůně tak nepříjmený, nebo snad kdybych měl Pepinovu desítku čepovanou, mohl bych ji ohodnotit jako výborné výčepní pivo. Rozhodně má živost a charakter, tedy hlavní přednosti dobrého piva - ale ona lehounká "zvhlá zatuchlost", která útočí na můj nos než vyhraje živá sladová chlebnatost, mu ubírá na celkovém dojmu.
Navíc musím zmínit obsah cukru. Proč v Nymburku kazí dobrou desítku přidáváním cukru? Má tohle nymburský pivovar zapotřebí? Na to musí odpovědět někdo jiný. V mém hodnocení to však bohužel nějaký ten bodík Pepinově desítce ubralo.